Vladimír Burjánek: Chlebíčky

V té době už byl členem činohry Národního divadla. Vyprávěl o tom nedávno na jedné besedě právě ve svém rodném kraji. Svého času ho kamarád získal pro myšlenku natočit nádražní hlášení pro České dráhy. Tak, aby místo drmolení slečinek slyšeli cestující dobře podanou informaci v nádražních halách, jejichž akustika nebývá srovnatelná s koncertní síní či chrámem. Od té doby můžete slyšet právě Václava Knopa v hlášeních pro cestující na všemožných nádražích od Prahy až po Aš. A na jednom z nich se právě přihodilo, že na dveře kanceláře pana výpravčího zaklepal stařík, v ruce držel balíček a když se překvapený drážní zaměstnanec zeptal, co si přeje, vysvětlil důvod svého příchodu. Tady nesu dva chlebíčky a dejte je, prosím, tomu pánovi, co mi z ampliónu poradil, kdy, v kolik a odkud mám pokračovat vlakem dál. Je to poprvé, co jsem drážnímu hlášení rozumněl. Chlebíčky nádražáci snědli, ale o té příhodě dali Václavovi vědět a on ji rád a s hrdostí vypráví.