Víte, že největší ZUŠ v Česku mají v Hradci Králové? Populární Střezinu navštěvuje na 2 400 žáků
Základní uměleckou školu Střezina v Hradci Králové v současnosti navštěvuje a napříč nejrůznějšími uměleckými obory se v ní vzdělává asi 2 400 žáků. A už 34 let, tedy od roku 1990, je tam ředitelem Karel Šust, který v roce 1979 začínal jako učitel hry na kytaru. Na Střezinu přišel dva roky před revolucí a teď se rozhodl odejít na zasloužený odpočinek.
Kam vy jste chodil jako kluk na lidušku?
Já jsem Smiřičák, ale začínal jsem poměrně pozdě na dnešní dobu, asi v 10 letech v soukromé výuce. Pamatuji paní učitelku Šuráňovou, která učila v základní škole o jedné třídě u starého piana. A protože se tam netopilo, tak ona byla vždy omotána ručníky. Doteď si to pamatuji, pro mě jako pro dítě to byl úkaz. Jinak jsem potom zažil založení Lidové školy umění ve Smiřicích a byl jsem tam asi jeden z prvních žáků. A také absolvent.
A jak to bylo potom s hradeckou Střezinou? Protože vy jste hrál také v kapele Lokálka nějakou dobu.
To už je dávná historie, opravdu chvilková. Nicméně s tou Střezinou, sám dodnes nevím, jak to bylo. Prostě přišla revoluce a my jsme se s Lokálkou tak nějak motali kolem Velkého náměstí, zvučili jsme to tam, a mě ta atmosféra opravdu chytla za srdce, a najednou přišli lidé, že je volba ředitele. Já jsem si to do té doby vůbec neuměl ani představit. Chtěl jsem hrát, chtěl jsem být slavnej. Chtěl jsem rozdávat podpisy. Ale pánbůh, jak má srandu rád, tak mně to vlastně splnil. Nedávno jsem spočítal, kolik jsem rozdal podpisů za těch 34 let na vysvědčení. A jsou to statisíce. Opravdu. Spočítal jsem to podle vysvědčení. V průměru, kdybych vzal 2 000 dětí, podepisovalo se dvě pololetí, takže to je 4 000 za rok. Plus k tomu nějaké výkazy, to jsou další 4 000 ročně, to je dohromady 8 000. A to pak za těch 34 let potom pěkně naskáče.
Chtěl jsem rozdávat podpisy. A nedávno jsem spočítal, kolik jsem rozdal podpisů za těch 34 let na vysvědčení. A jsou to statisíce. Opravdu.
Karel Šust, ředitel ZUŠ Střezina Hradec Králové
Vy jste mi jednou vyprávěl, že Střezina byl vlastně kopec na Slezském Předměstí.
To jsem vyzkoumal z různých historických údajů. Dějepis moc neumím a nechci být ten, kdo to vykládá. Jestli jsem to pochopil špatně, tak se historikům omlouvám, ale zjistil jsem, že za císaře Josefa byl na konci Hradce takový kopec, který dal František Josef rozebrat, aby viděli ti strážní z hradecké vojenské pevnosti do dálky, jestli se neblíží nepřítel. Údajně to byl jen takový malý hrb u kostelíka na Rožberku naproti dnešní Střezině. Takový asi dvoumetrový svah. Tak my se k tomu hlásíme, k této pověsti, dá se říct.
Čtěte také
Podle toho jste pojmenovali školu.
My jsme si ji vzali. Hlavní budova sídlila asi 25 let v ulici Na Střezině, která se asi podle toho střežení jmenovala. Už měla svůj původ ve slově střežit Hradec Králové. A když my jsme potom odcházeli na bývalou Základní školu Jih v Hradci Králové, tak jsme přemýšleli, jak tu identitu propojit. A tenkrát Honza Dvořák povídal: na co si lidi vzpomenou? Kam jdou? Jdou prostě na Střezinu. Tak si pojďte vzít to jméno Střezina s sebou. Dnes už jsme ZUŠ Střezina, nikoliv Na Střezině, protože sídlíme na ulici Luční. Uchytilo se to a je to už kus našeho života.
Střezina byla také jedna z prvních škol, která měla své logo. Tenkrát tam byla kytara, obličej a štětec.
Rád jsem otvíral různé další dveře pro školu. Má původní vize původní byla, aby ta škola nebyla až tolik školou, ale spíše agenturou. Měl jsem představu, že budeme zprostředkovávat různé akce a koncerty i profíků. A škola bude takový přílepek. Bylo to hodně naivní, ale zase na druhou stranu, leccos se v tomto smyslu nakonec podařilo, myslím.
Od 1. srpna to předávám. A budu asi učit ve Smiřicích, vracím se tam, odkud jsem vyšel. Nějaké dva dny v týdnu tam budu, abych nezlenivěl.
Karel Šust, ředitel ZUŠ Střezina Hradec Králové
V Lokálce jste hrál jak dlouho?
Asi čtyři nebo pět roků v 80. letech. Do roku 1990. Bavilo mne to, ale přišel rok 1990 a všechno se změnilo ve chvíli, kdy lidem trošku došel humor, na kterém stála Lokálka, takže jsme se chvilku tenkrát hledali. A do toho přišlo už to ředitelování a já jsem zjistil, že to nejde skloubit. Aspoň v mém pojetí to prostě skloubit nešlo. Takže jsem tenkrát přestával hrát asi půl roku. Vždycky jsem přestal a za tři měsíce jsem zase přišel. Ale přišel první problém a první konflikt a zase jsem musel volit mezi školou a hraním. Bylo to tenkrát dost bolestné, že jsem musel s hraním skončit.
Čtěte také
Pojďme představit vašeho nástupce ve funkci ředitele ZUŠ Střezina. Tomáš Votava, muzikant.
Skvělý muzikant, má 40 let, je mladý a plný elánu. Já si ho pamatuji jako mladého kluka, když přišel. Nastupoval někdy v 5 či 6 letech na Střezinu do přípravky, zpíval a nakonec skončil u bicích. Pak vystudoval konzervatoř a vrátil se na Střezinu jako učitel. Už téměř 20 let tam učí a je s ním prostě pohoda. Myslím si, že Střezina bude v dobrých rukou a že Tomáš naváže na to dobré, pokud bylo něco dobrého. Nejsem tu od toho, abych to sám hodnotil. Bude to zkrátka v duchu Střeziny, což jsme chtěli. Báli jsme se, aby nepřišel někdo úplně zvenčí.
Slyšel jsem o vás, že když se přijde k vám do školy přihlásit dítě, tak poznáte, co z něj bude, na co má talent. Řeknete: ty budeš hrát na trubku a ty na klavír.
Nevím, jestli to je talent, ale možná to je už letitý odhad. Už mi prošlo rukama tolik dětí. Ono je to tak, kdybychom neovlivňovali rodiče, tak budou všechny děti hrát na piano nebo na zobcovou flétnu, kdysi na kytaru. Je vždy několik nástrojů oblíbených. Ale vy potřebujete poskládat kapelu. Když se o to nebudeme starat, nebudou hobojisti, fagotisti, nebude materiál třeba na založení kvintetu. Bude málo příčných fléten, nebudou varhany a tak dál.
Základní umělecká škola Střezina v Hradci králové se zaměřením na výuku hudebního, výtvarného, tanečního a literárně-dramatického oboru. Poskytuje základy uměleckého vzdělávání pro talentované zájemce ve věku od pěti let až do dospělosti. Je největší školou svého typu v ČR, počet žáků ve všech oborech přesahuje 2 000.
Co budete dělat teď? Odcházíte do důchodu?
Zatím nestíhám, jak se tradičně říká. Ale já jsem si to takhle nepředstavoval. Myslel jsem si, že už v červnu budu mít klídek. Kdepak, vůbec to tak není. Takže ještě pořád pracuji, do konce července jsem oficiálně ve funkci. Pak od 1. srpna to předávám. A budu asi učit ve Smiřicích, vracím se tam, odkud jsem vyšel. Nějaké dva dny v týdnu tam budu, abych nezlenivěl.
Naším hostem byl Karel Šust, dlouholetý ředitel hradecké Střeziny, která se pod jeho vedením stala největší základní uměleckou školou v Česku.
Související
-
Virtuální realitu využívá v reálné výuce jako jedna z prvních v republice ZUŠ Střezina
Vytvořit sochu bez hlíny, nebo namalovat obrázek bez barev? Virtuální realita je reálná na ZUŠ Střezina v Hradci Králové, kde pomáhá při výuce.
-
Piana do škol. Odstartovalo další kolo projektu, do kterého se můžou zapojit ZUŠ z celé republiky
A teď se vydáme do uměleckého prostoru na pražské Bořislavce. Nese název Artium a v následujících měsících tady můžete kromě umění obdivovat i hudbu.
-
Naše síť základních uměleckých škol je výjimečná, to nikde ve světě nemají. ZUŠ Open je jako svátek
Také letos se koná celostátní festival základních uměleckých škol s názvem ZUŠ Open. Díky tomu v těchto dnech ožívají parky, náměstí, kostely a další veřejná místa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
