Verča je opravdový multitalent! Chválí „UčiTerka“ oceněný Talent královéhradecké kultury ze Střeziny

Že je Veronika moc šikovná nám určitě potvrdí i paní učitelka ze Střeziny Tereza Vodochodská. Veronika se směje, že jsem řekl učitelka?
Veronika Vítková: Protože jsem Terce nikdy neřekla, že je učitelka.
Tereza Vodochodská: Já jsem pro své žáky prostě Terka. Teď tedy nově přejmenovaná na UčiTerka.

Veroniko, gratulujeme k tomu ocenění.
Veronika Vítková: Děkuji. Já si tedy nepřipadám moc jako talent, takže to byl pro mne trošku šok, ale je to hezké.

Verča umí uvažovat o všech složkách inscenace, její herecký projev je velice autentický. Ani nevím, jak to dělá, že je tak přepínací.
Tereza Vodochodská, pedagožka ZUŠ Střezina

Paní učitelko, byla jste pyšná na Veroniku?
Tereza Vodochodská: Já se hlavně ani nedivím tomu, co Verča říká. Protože většina talentovaných lidí a dětí o sobě říká, že žádný talent nemají, což je jejich skromnost, Ale myslím si, že Verča je přehnaně skromná, takže já jsem na ni samozřejmě pyšná a jsem ráda, když si někdo povšimne mladých talentů. Roky se něčemu věnují, dělají to dobře, tedy za to mohou být i oceněni.

Čtěte také

Prostor pro radost, českou kulturu a umění už 45 let bedlivě střeží ZUŠ Střezina v Hradci Králové

Vy jste stěžejní pedagog Veroniky, tak nám ji trošku představte.
Tereza Vodochodská: Jsem sice takzvaný kmenový pedagog Verči už mnoho let, ale protože ona skutečně u nás v divadle Jesličky Josefa Tejkala tráví hodně času od pondělí do neděle kromě sobot, tak nehraje jen se mnou. Kdybychom měli vyjmenovávat představení, ve kterých účinkuje, tak by to trvalo hodně dlouho. Ale Verča je opravdový multitalent. Je schopná pracovat na scénografii v rámci představení, uvažovat o jednotlivých složkách inscenace, o hudební složce, je výborná výtvarnice. A navíc její herecký projev je velice autentický. Nasává jak houba a vše je okamžitě schopna vložit do svého projevu. Já vlastně ani nevím, jak to dělá, že je tak přepínací. V jednu chvíli dokáže plakat, tečou jí slzy a za chvíli řekne, dobrý, tak co bude k obědu?

To je hodně těžká disciplína, aby byly slzy důvěryhodné. Jak to je, Veroniko?
Veronika Vítková: Spíš aby to nebylo patetické a přehnané. Protože já mám tendenci se v sobě trošku topit. Takže spíše aby to bylo méně než více, více jednodušší.

Čtěte také

Na hradecké ZUŠ Střezina se po opravách otevřel výtvarný pavilon. Následovat mají další části školy

Jak si musí herec navodit situaci, aby začal plakat? To musí skutečně prožívat v tu chvíli nějaký smutek, ne?
Veronika Vítková: Asi jak v čem. Ale divadlo je o tom, že jsme se vzájemně všichni domluvili, že budeme věřit tomu, že co se odehrává, je pravda. Že v tu chvíli to tak je. A děje se to samo. Ale když to samo nejde, tak člověk musí sáhnout do něčeho víc uvnitř, co mu to navodí.

Od kolika let se věnuješ divadlu? Odmalička jsi hrála rodičům?
Veronika Vítková: Byla jsem úplně strašně otravné dítě, hrozný performer. Ale na Střezině jsem asi nějakých 10 nebo 11 let, zhruba od svých osmi či devíti.

Divadlo je o tom, že jsme se vzájemně všichni domluvili, že budeme věřit tomu, že co se odehrává, je pravda. Že v tu chvíli to tak je.
Veronika Vítková, Talent královéhradecké kultury

Už máš jasno v tom, co bys chtěla jednou v životě dělat?
Veronika Vítková: Mít jasno je takové hodně specifické, ale moc bych chtěla zůstat u divadla. Ovšem je to velká loterie.

Terezo, jak to bylo s vámi a s divadlem? Vy jste mu asi nemohla utéct, protože jste dcera Ivana Vodochodského.
Tereza Vodochodská: Už v osmi letech mne navlíkli do takových křidýlek a hrála jsem andělíčka v Klicperově divadle u Vladimíra Morávka. To bylo mé první velké setkání s divadlem. A zkoušet s Vladimírem jako dítě, to byl opravdový zážitek. Měla jsem ambice dělat divadlo, ale přešlo mě to potom, co jsem poprvé zkoušela přijímačky na DAMU. Tam jsem si uvědomila, že to nemohu dělat profesně, že bych se hrozně trápila, že bych na to asi neměla. Asi jsem nebyla připravená na to, poslouchat několik let, že jsem prostě k ničemu. Takže to je i o povaze. Čímž Verču od ničeho nezrazuji, jsem si myslím, že to není jednoduché. Jen ti nejsilnější zůstanou, což je potom super.

Čtěte také

Virtuální realitu využívá v reálné výuce jako jedna z prvních v republice ZUŠ Střezina

Co děláte dnes kromě toho, že pracujete na Střezině jako pedagog?
Tereza Vodochodská: To zabere opravdu nejvíc času, protože teď ke konci roku už se nám chýlí soustředění, přípravy ročníkových inscenací, premiéra atd. Jsou různé přehlídky a poroty. A jinak dojíždím do Prahy, aktuálně točím seriál pro televizi Prima z prostředí zoo. Už dva roky se to se mnou veze.

Na čem teď společně pracujete?
Veronika Vítková: Rozhodli jsme se, že budeme tak trochu alternativně inscenovat Hanu od spisovatelky Aleny Mornštajnové. Vezmeme to trošku nečinoherně přes jiné divadelní prvky, než jak to ztvárnilo hradecké Klicperovo divadlo.

Dáte nám vědět, až bude premiéra?
Tereza Vodochodská: Určitě. Uvidíme jak to dopadne, je to takový pokus. Oproti knize vyprávíme ten příběh chronologicky, což znamená, že nepřeskakujeme různá časová pásma a vyprávíme to od dětství Hany až po to, co se stalo nakonec.

Našimi hosty byly letošní Talent královéhradecké kultury Veronika Vítková a její paní učitelka ze Základní umělecké školy Střezina Tereza Vodochodská.