Víte, co je pyrám? Po zajímavých historických technických objektech s etnologem Radimem Urbánkem

Určitě se nevyhýbáte technickým objektům ani na dovolené. Vaše práce je pro vás radostí.
To archeologové označují termínem školená intuice.

Čtěte také

Jediný fungující vodní mandl u nás najdete v Ratibořicích. Pamatuje malou Barunku Panklovou

To znamená, že člověk, který je proškolený na to najít střep, tak ho najde, i kdyby tam žádný nebyl. Přeháním samozřejmě, ale archeologové mi rozumí. Oni jednotlivé předměty vidí, laik je nevidí. Když vyrazím do terénu, tak také samozřejmě hned poznám sušárnu ovoce a stačí mi ji vidět třeba ze vzdálenosti 50 metrů.

8 fotografií

Pojďme do Ratibořic, protože tam je to velmi zajímavé.
Souvisí to s textilem. Bavíme se o tzv. Babiččině údolí, kde je unikátní věc v Čechách, pokud vím, jediná funkční, znovu obnovená technologickým vybavením v roce 1998. Jedná se o tzv. mechanický mandl, ne tedy malý ruční, ale velký, mnohatunový. Postavil ho, podle projektu Luďka Štěpána, zakladatele české molenologie a zakladatele Muzea v přírodě Vysočina pod Veselým kopcem, sekerník Jiří Myška, který bohužel dnes už s ohledem k věku tyto sekernické práce nedělá. Ale vytvořili unikát, který je plně funkční.

Unikátní zavlažovací systém máme v Ratibořicích. Naši předkové tomu říkali podhánění luk, kdy zaplavím louky řízeným způsobem.
Radim Urbánek, ředitel Městského muzea v Ústí nad Orlicí

Ráda bych se pozastavila také u zavlažovacího systému, protože ten v Ratibořicích také existuje.
To, co se dnes používá k zavlažování, je celá řada různých systémů v Ratibořicích. Jde o historický systém pocházející z první poloviny 19. století, z doby, kdy se hodně racionalizovalo zemědělství. Naši předkové tomu říkali podhánění luk, kdy zaplavím louky řízeným způsobem. Protože pokud bych tam jen tak pustil vodu, tak vyplavím trávu i s kořínky, což se nesmí stát.

Čtěte také

Ratibořice a Babiččino údolí nabízí spojení přírody s českými tradicemi i literaturou

Ale na druhou stranu, když to udělám řízeně a správně, tak dostanu na danou louku nejen vodu, ale zároveň i hlínu, ve které jsou živiny. Tedy provedu takové zvláštní specifické hnojení. Ve své době to bylo velmi populární. Konkrétně systém je v Ratibořicích je takzvaně přeronový, což bychom zjednodušeně mohli označit za záplavový.

Jednotlivé plochy se rovnoměrně zaplaví, voda se nechá vsáknout a poté je dostatek vláhy proto, aby začala tráva růst. Jakmile vyroste na určitou výšku, tak je pak sama schopna už svoji vlhkost udržovat. Ale bohužel ten systém tam už není funkční. Za posledních 100 až 120 let byl různě upravován a měněn, takže se dochoval jen fragmentálně. Ale jednotlivé fragmenty by funkční mohly za určitých okolností být.

Při budování císařsko - královských silnic, aby vojáci věděli, kde jsou, vznikaly pyrámy, specifické rozcestníky ve tvaru jehlanu.
Radim Urbánek, ředitel Městského muzea v Ústí nad Orlicí

Zajímavostí jsou určitě i tzv. pyrámy. Přitom tohle slovo mnozí možná nikdy ani neslyšeli. Co myslíte?
Je možné, že to nikdy neslyšeli. Dokonce i pokud by se posluchači podívali do Ottova slovníku naučného, tak tam slovo pyrám nenajdou, což je zvláštní. Protože ve své době byl pyrám docela rozšířený. Dnes se jich ale tolik nedochovalo. Jedná se o formu rozcestníku.

Čtěte také

V Královéhradeckém kraji je podle památkářů několik významně ohrožených kulturních památek

Ale nebyla to obyčejná forma rozcestníku, to znamená kámen, který je vytesaný do nějakého tvaru, nejčastěji válec, méně často kvádr a na něm nápis, co je jak daleko. Mimochodem termín rozcestník se často zaměňuje za milník. Ale milník je ve skutečnosti rozcestník, který uvádí vzdálenost v mílích.

Ovšem vzdálenost se uváděla i časově, tedy v hodinách, minutách a samozřejmě se uváděla i v kilometrech. Tedy jakmile jsou někde na rozcestníku psané kilometry, už to není milník.

Pyrám je tedy rozcestník budovaný na křižovatkách císařských silnic. Je to z doby Marie Terezie, kdy se naprosto přesně začala budovat síť silnic, což samozřejmě souviselo s armádou, s ničím jiným, aby armáda mohla i těžkou techniku, tedy těžké dělostřelectvo, přesunout z bodu A do bodu B co nejefektivněji.

Čtěte také

Kraj připravil projekt na důkladné opravy domu Františka Škroupa, autora melodie české státní hymny

Proto se budovaly císařsko - královské silnice. A aby vojáci zároveň věděli, kde jsou, tak se na nich budovaly pyrámy. A právě pyrám, na rozdíl od běžného rozcestníku, tedy, řekněme, válcového tvaru, má tvar jehlanu. Je specifický, proto může připomínat obelisk, ale obelisk je záležitost pamětní. Zatímco pyrám je záležitost ryze technická.

Je to něco podobného, jako je třeba rozdíl mezi zvonicí a zvoničkou. Spousta lidí má pocit, že to je o velikosti, ale není to tak. Zvonice je stavba sakrální, která nese zvony a zvony vždy patřily k sakrálnímu objektu, nejčastěji ke kostelu, méně často ke kapli. Zatímco zvonička je stavba technická a zase má vazbu na Marii Terezii a na tehdejší protipožární nařízení.

Vraťme se k pyrámu, kde nějaký najdeme?
V severovýchodních Čechách jsou dva nebo tři, tedy v této naší oblasti, já osobně ale vím jen o jediném, a to v obci Lokot v okrese Rychnov nad Kněžnou. Další potom znám až ze severních Čech.

Radim Urbánek a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják

Další technické zajímavosti a tipy, které nám poskytl Radim Urbánek, se dozvíte v našem audioarchivu.