Věra Kociánová: Stojí za to dělat věci, které člověka baví, i když je to leckdy pořádná dřina

Věra Kociánová: Když člověk něco začne a dokončí a ještě z toho má radost, mi přijde smysluplné
Věra Kociánová: Když člověk něco začne a dokončí a ještě z toho má radost, mi přijde smysluplné

Věra  Kociánová žije v městysu Pecka na Podzvičinsku a je to neobyčejná žena. Přesvědčili jsme se o tom v jejím letním království při natáčení rozhlasové Návštěvy. Zázemí nám poskytla  malá maringotka pod peckovským hradem, ve které bylo právě „na letním bytě" patrně i nejmenší nakladatelství u nás. 

Bývalá kastelánka Věra Kociánová je totiž dnes i nakladatelkou a překladatelkou, zároveň drobnou obchodnicí, trochu i chovatelkou ovcí, členkou peckovského sboru, ale hlavně osobností, která dotahuje věci do konce.

Věra vystudovala bohemistiku a lituanistiku (obor zabývající se jazykem, kulturou a historií litevského národa), pracovala mj. v regionálních novinách a od roku 2005 spravovala hrad Pecku. Navázala tak na svého otce Jiřího Červenku (básníka a překladatele), který byl peckovským kastelánem od roku 1978.

Svou desetiletou úspěšnou kastelánskou misi, při které, jak říká, převedla hrad ze starých do nových časů, završila v roce 2015. Tehdy se neohroženě pustila do nových, i když nepříliš lukrativních životních výzev: založila pravděpodobně nejmenší nakladatelství u nás - Venkovské dílo, které ctí region a začala překládat z litevštiny.

Věra Kociánová: Když člověk něco začne a dokončí a ještě z toho má radost, mi přijde smysluplné

„Snažila jsem se neodejít od rozdělané práce a dokončit vše tak, abych hrad mohla předat svému nástupci pokud možno v pořádku. Je to místo, na kterém jsem nechala kus srdce. Měla jsem ho ráda před tím, než jsem se stala kastelánkou, a budu ho mít ráda a budu na něj hrdá i nadále. Naše historie a duchovní dědictví jsou přece tím, čeho si máme a musíme vážit. Krásná místa a dobrou atmosféru si spoluutváříme sami," rozloučila se Věra před více než čtyřmi lety na hradních facebookových stránkách.

Díky jejímu citlivému přístupu se z památky v půvabné krajině Podzvičinska nestal komerční kýč a Věřin odkaz si vzal za svůj i současný kastelán Jan Murdych.

Pobyt v Litvě osmnáctiletou studentku nenávratně ovlivnil

První publikací vydanou pod značkou příležitostného nakladatelství Venkovské dílo, které Věra založila, byly Litevské pohádky. Vybrala je z folklorních sbírek, přeložila a převyprávěla, ilustracemi je opatřil grafik Vojtěch Jirásko.

Když člověk něco začne a dokončí a ještě z toho má radost, tak mi to přijde smysluplné.
Věra Kociánová, nakladatelka a překladatelka

Při práci s jazykem malého národa se tak zároveň vrátila k roku 1992, kdy ve svých osmnácti letech absolvovala kurz litevštiny ve Vilniusu. Bylo to necelý rok poté, co Litva získala nezávislost.

„Lidé tam byli šťastní a plní ideálů. Hltala jsem tu atmosféru nabitou energií, která měla vliv na mé dospívání a další směřování v životě."

Věra Kociánová: Když člověk něco začne a dokončí a ještě z toho má radost, mi přijde smysluplné

Název Venkovské dílo, ve kterém dosud vyšlo šest titulů, nevybrala Věra pro své nakladatelství náhodou: odkazuje totiž k legendárnímu Dobrému dílu nakladatele Josefa Floriana ze Staré Říše u Jihlavy, jehož je uctivou obdivovatelkou.

„Existuje řada zajímavých textů, které těžko hledají čtenáře, proto nemají velkou šanci na vydání. Takto handicapované jsou hlavně literatury malých národů a díla regionální. A právě jejich vydávání chce Venkovské dílo podpořit. Podle mě to má smysl, nikdo jiný by tato dílka nevydal a to mě na tom těší: baví mě takový model, kdy člověk z nuly něco vytvoří."

Čím je Plechový bubínek pro Gdaňsk, tím je Tūla pro Vilnius

Další osobní výzvou se pro lithuanistku Věru Kociánovou stal překlad kultovního románu dnes možná nejznámějšího litevského spisovatele Jurgise Kunčinase "Tūla". Kunčinas román napsal v roce 1993, devět let před svou smrtí.

Kniha získala cenu Svazu litevských spisovatelů a byla přeložena do mnoha jazyků. V českém překladu Věry Kociánové vyšla ve Venkovském díle v roce 2017, v roce 2018 se stala Knihou měsíce literárního serveru iLiteratura, v říjnu téhož roku pak Věra za svůj překlad převzala tvůrčí prémii Ceny Josefa Jungmanna.

Věra měla z ocenění upřímnou radost s tím, že román i jeho autor Jurgis Kunčinas si to rozhodně zaslouží. „Je to zároveň i velká motivace do další nakladatelské práce."

Věra Kociánová: Když člověk něco začne a dokončí a ještě z toho má radost, mi přijde smysluplné

Sedíme u maringotky pod hradem Pecka, popíjíme bezinkovou limonádu s mátou a citrónem a díváme se na obrázek se symbolickou zářící vážkou pod lopuchy na titulní straně českého překladu Kunčinasovy "Tūly".

V té klidné chvíli na sklonku léta Věra Kociánová na závěr ke své práci v nakladatelství Venkovské dílo dodává: „Na jaře zaseju, na podzim sklidím - obrazně řečeno. Ale způsob práce, kdy člověk něco začne a dokončí a ještě z toho má radost, to mi přijde smysluplné. Tak to dělám i s těmi knížkami."

Spustit audio

Související