Václav Souček: Vox populi, vox Dei
Obvyklý, hojně využívaný apel praví, že hlas lidu je hlasem Božím, a měl by tudíž být respektován. Porovnejte s obrazovým zpravodajstvím z oblastí někdejší Persie, a obočí se Vám zvedne samo od sebe.
Však také výklad podle Wikipedie varuje, abychom se s hlasem lidu nepomýlili, neboť zběsilost davu je vždy blízká šílenství.
Pokud se Vám příčí taková velká slova, tak lze doporučit (opakovaně a často i nadarmo) formulaci spisovatele Zdeňka Jirotky:
„Splašený dav je schopen ušlapat dítě, které by za jiných okolností každý jedinec v davu obsažený pohladil po hlavě a dal mu korunu na zmrzlinu.“
Obojí předpokládá užití zdravého rozumu a delšího přemýšlení, než se k pohodlnému masovému názoru přidáte. Není to příjemné, nikdo to za Vás neudělá, nikdo Vás za Vaše rozhodnutí, pokud s masívní většinou nesouhlasíte, nepochválí, ale je to možné.
Třetí tisíciletí před nás staví takovou míru složitostí, že jedinou jistotou jsou setrvalé pochybnosti. Zpět k začátku: budeme-li považovat za hlas lidu hlasy jednotlivých lidí a nikoliv zbuntovaný dav, vyhovíme původní verzi starořeckého myslitele.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
