Václav Souček: Symboly

Okenní rámy bývaly na státní vlajky vybaveny; malé vlaječky do malých zděří, velké vlajky - rozumí se, že vedle československé i ta se srpem a kladivem - do velkých zděří. Naši mívali starost, kde se sbalené prapory na společné půdě nacházejí, ale angažovaný soused se postaral a vždy nás včas zaúkoloval. 

Zřetelnou úctu ke státní vlajce jsme získali v srpnu 68, nezměrnou úctu v zimavém listopadu 89. Už krátce nato Vladimír Renčín obdařil kresbičku klopýtajícího občánka s přišlápnutým červeno-modro-bílým pruhem výstražným podtextem: „Není radno nosit příliš dlouhé trikolóry!“ Inu - vlastenectví a vlastenčení jsou dvě odlišné disciplíny.

Nový odstavec; dresy fotbalového „nároďáku“ bývaly odedávna v národních barvách. Fotbalová asociace začala se změnami k lepšímu u barvy dresů, smlouva s dodavatelem je na nich ale více než zřetelná.

Česko

Fandové by zřejmě cedili výhrady přes sevřený chrup, i kdyby se v Bulharsku vyhrálo 3: 0. Ale ani tomu, kdo si plete fotbal s volejbalem není úplně fuk, když se z národních dresů vytratí historicky zaužívané národní barvy.

Jen na okraj - dodnes se mnohému tradicionalistovi kroutí uši, když se před ním řekne „Česko“.

autoři: Václav Souček , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.