Václav Souček: Na Boží hod
Kontaktní pořady nebyly v oněch dobách bez mobilů tak svižné a četné, jak je tomu dnes. Dřepěli jsme tenkrát coby kapela kolem rozhlasového mikrofonu a rozpačitě přemítali, jak naložit s rafinovanou otázkou: na co se těšíte to ráno po štědrovečerní nadílce, v ten druhý den, na Boží hod vánoční?
Vesměs zaskočení, jeden po druhém jsme odkoktali pár nesouvislých sdělení o procházce s dětmi, o běžkách, či o darovaných knížkách ze svatvečera, v domnění, že se sluší buď chválit, nebo mlčet.
Čtěte také
Jediný náš kapelník - ztělesněný introvert - s rukama založenýma a zrakem upřeným kamsi na stropní žárovku mlčel. A to déle, než se v přímém přenosu slušelo. Ve chvíli, když k témuž stropu vyrostla pověstná rozhlasová palma, z něho vypadla jediná věta: „Já se těším, že se nacpu tím bramborovým salátem, co zbyl."
Nikdy bych býval netušil, kolik posluchačů dokáže varovně reagovat během hodinového přímého přenosu. Až na jednoho to byli žlučníkáři.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
