Václav Souček: Maršálové

3. září 2019

Nedosti na počínání sprejerů, nedosti za obrazoborectví před, i poválečném. Vzbouření na vsi připomíná počínání okolo sochy maršála Koněva, plní to stránky novin a televizní programy, budí rozhořčení odpůrců i zastánců. Následky ozbrojených konfliktů, ničivých válečných běsnění, a stejně pustošivých okupací ducha se táhnou dějinami jako stopa za slimákem.

Tak odjinud: před drahnými lety nás v Helsinkách udivilo množství letitých, omšelých, ale udržovaných soch a pomníků, v nichž se snad nemůžou vyznat ani samotní Finové. Pak nám došlo, že se i v zemi tisíců jezer po staletí střídaly silové vlivy západu a východu, a že ona výtvarná díla zůstávají svědky toho s t ř í d á n í , nikoliv jako oslavná adorace státníků, politiků, a vojevůdců.

Maršál Koněv aktuálně zakrytý plachtou není, to se však může brzy opět změnit|foto: ČTK

Finové jsou možná méně horkokrevní vlivem klimatu… nebo to máme z těch veder; doufejme, že dočasně. Protože „dočasně“ není ten nejvhodnější výraz pro tento případ, tak opravuji: snad to přejde.

Jako přílohu k této schizofrenní záležitosti doporučuji dobrovolníkům jistou píseň legendární dvojičky Vodňanský - Skoumal.

autoři: Václav Souček , baj