Václav Souček: Ideály a iluze

21. listopad 2018
srdce, ruce, láska, západ slunce

Nosíme si životem ty představy až do jeho konce: jaké by to bylo, kdyby… jenže „kdyby“ neplatí. Těm vysněným, spanilým představám o spravedlivém světě říkáme ideály.

Aforismus praví, že zůstáváme svým ideálům věrni po celý život, protože jsme se nikdy neocitli v pokušení je uskutečnit. Naplnit ovšem ideální představu je jako valit pověstný Sisyfův balvan… Vezměme tedy zavděk dalším aforismem, že plníme-li své sny, také je tím zabíjíme.

A pak tu máme ještě kovaný háček v podobě iluzí. Iluze jsou měňavé a klamavé, ideálům podobné jak vejce vejci. Iluzím mladých se proto říká ideály, ideálům starých říkáme - my starší - iluze.

Ta relativita pojmů vede k tomu, že do jisté míry funguje věčná důvěra k vábnému heslu „Ano, bude líp“.

Ano, bude. Někomu určitě.