V T-BASS tančí s radostí, nadšením a vášní děti i jejich rodiče. Tanec objevuje nové životní obzory
V pátek 30. října pozvala po 10. hodině Lada Klokočníková do rozhlasového studia členy hradecké taneční skupiny T-BASS Janu Lošťákovou a Jana Brandu. A řeč byla samozřejmě o tom, co to znamená, když se tanec stane člověku celoživotním koníčkem i náplní.
V Hradci Králové už přes 20 let funguje skvělá taneční skupina. Jmenuje se T-BASS a na nejrůznějších tanečních soutěžích téměř pravidelně sbírá spoustu medailí.
Čtěte také
Jana Lošťáková i Honza Branda tančí v T-BASS od malička a jsou momentálně jedni z nejprogresivnějších mladých tanečníků, kterými skupina disponuje. Oba již začali nedávno působit také jako lektoři a velmi jim to sedí. Mají skvělé předpoklady stát se pilíři T-BASS a směle se mohou rovnat s českou taneční špičkou.
Honza si ze všech stylů nejvíce oblíbil Locking', funkový styl s kořeny v 70. letech a Janča s největší oblibou tančí House. Oba jsou však všestranní tanečníci a zvládají většinu stylů spojených se street dance.
„Hodně propojujeme hudbu, zpěv a tanec s dalším uměním. Stále si držíme onen pocit, být na začátku a něco objevovat a vymýšlet," říká zakladatel královéhradecké taneční skupiny T-BASS Zdeněk Zolman. A doplňuje: „Přijde někdo, kdo vůbec tancování v životě neviděl a první, co ho zaujme, je ona atmosféra a energie, která se z dětí přenáší na diváky."
Taneční skupinu T-BASS
založil v roce 1997 v Hradci Králové Zdeněk Zolman. Skupina se hned od počátku svého fungování zabývá tanečními technikami Street Dance a snaží se reagovat na nejmodernější taneční trendy. Zárukou je dobré zázemí, kvalifikovaní a zkušení lektoři s mnohaletou praxí a výbornými výsledky, přátelský kolektiv a lidský přístup.
Páteční dopoledne bylo po 10. hodině věnováno pohybu a tanci.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
