Tomáš Magnusek: Na život se musíte pořád usmívat. I když to už někdy bolí a moc nejde

8 fotografií

Jak se máte, jak se daří?
Mám se dobře, jsem najedený, je mi prima.

Ale řízky tady nemám. Je brzy na řízky, ne?
Není, na řízky není nikdy brzo ani nikdy pozdě.

Tomáš Magnusek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Tak jakých bylo posledních 11 let? Jak jsem říkal, je to dobrá bilance, myslím si.
Zajímavá, až někdy taková rychle děsivá.

Táta vždycky říkal, že mám štěstí a nevím do čeho jdu. Kdybych to prý věděl, rozmyslím si to.
Tomáš Magnusek, režisér

Začalo to filmem Pamětnice, jestli se nepletu, kde si zahrála spousta velkých herců.
Rok 2009 a byla to bomba. Tam ještě hrála 96letá Zita Kabátová. Teď zemřel Kirk Douglas, poslední hvězda zlaté éry Hollywoodu a tady v Čechách to byla Zita Kabátová, poslední z té generace.

Jak se vám vůbec povedlo tenkrát přemluvit ony slavné a známé herce, velké herecké osobnosti, ke spolupráci? Vás nikdo neznal.
Vůbec ne, já jsem si opravdu drze vzal Zlaté stránky, měl jsem scénář, a v těch Zlatých stránkách jsem si našel kontakty na některé herce. A zkusil jsem je oslovit. A pak už to oni říkali ostatním, takhle to bylo jednoduché. Tak drzý jsem na začátku byl.

Ono to o drzosti bylo potom i později, když jste rozjel herecké muzeum Viktorka, kterému se také daří. To asi chtělo hodně odvahy a možná i té drzosti.
Především té odvahy. Měl jsem kliku. Můj táta vždycky říkal, ty máš kliku, že tomu nerozumíš, protože kdybys věděl, co tě čeká, do čeho jdeš, tak by sis to rozmyslel. A ještě vtipnější byl, když se potom Viktorka otevřela, tak říkal, to jednodušší máš za teď sebou. Tak jsem se ptal, jak to myslí. A zase měl pravdu.

Z natáčení nového seriálu s názvem Sedmá brána|foto: Tereza Hrnčířová

Jak dlouho už Viktorika funguje?
Letos v květnu to budou tři roky, najedeme na čtvrtou sezónu. Máme z toho radost, protože víme, kolik lidí k nám chodí, jak se ten počet zvyšuje, jak si nás nacházejí. Ale hlavně do muzea přicházejí pořád nové věci, noví herci. Teď máme kostým od pana Donutila, máme zvoneček z Arabely od Jirky Lábuse. Takže to je prima.

Atmosféra je při natáčení filmu klíčová. Já mám rád, když je na place pohoda, smích a jídlo.
Tomáš Magnusek, režisér

Tomáši, vy jste tedy režíroval řadu osobností, velká herecká jména.
To už bylo tolik jmen, nerad bych na někoho z nich zapomněl. Já se vždycky snažím vzpomenout na to nejaktuálnější. Poslední film s názvem Voda, čo ma drží nad vodou, který teď byl na Slovensku v kinech, to je příběh člověka, který napsal tento slovenský hit století. Tak tam také byla řada osobností a mezi jinými, se kterými jsem tehdy točil poprvé, byl i Svatopluk Skopal, velká osobnost herecká a hlavně skromný člověk. My jsme se seznámili tak, že jsem šel za ním, nikdy jsem ho osobně neviděl. Nadechl jsem se a říkám, dobrý den, já jsem Magnusek, nedáte si kachnu, máme výbornou kachnu? On říkal, že si myslel, že budeme probírat scénář, ale je rád, že může jít na kachnu. Tak jsme šli na kachnu. (smích) A pak jsme se dostali ke scénáři.

Z natáčení nového seriálu s názvem Sedmá brána|foto: Tereza Hrnčířová

Jídlo je dobrý otvírák. Důležitá je atmosféra, když se natáčí. U vás je prý jedinečná, zapojíte celou rodinu.
Dnes už ne, ale ty začátky byly na nich postaveny. Už však uplynul nějaký čas, 11 let je dlouhá doba a rodiče budou mít příští rok hezké jubileum, takže si dnes už zaslouží spíš někam vyrážet spolu na výlety a to dělají. Tedy dnes už to není o celé rodině. Ale atmosféra je klíčová, v tom máte pravdu. Já jsem člověk, který i když to někdy už bolí, i když to někdy už nejde, tak se musí pořád usmívat. Na život se musíte pořád usmívat. Život vám přinese takových nepříjemností už z principu a buď je budete prožívat a nechávat v sobě hnít nebo se budete pořád smát a snažit se to zachránit. Takže já mám rád, když je na place pohoda a smích a jídlo.

Z natáčení Sedmé brány mám radost. Práce vám pomůže zapomenout na milion jiných věcí. Kolikrát i nepříjemných.
Tomáš Magnusek, režisér

Teď máte čerstvě roztočený nový projekt, on-line seriál Sedmá brána. Co si pod tím pojmem on-line seriál máme představit?
Na začátku se říká, že to bude seriál nebo on-line seriál nebo film, ale ve skutečnosti nikdy nevíte, jak to s tím vaším dítětem dopadne. Jestli ho nekoupí televize, nepůjde ještě víc do kin. Tento projekt byl na začátku opravdu pro internet. Sedmá brána je taková pohádka pro dospělé, ale i pro všechny, který dnes sedí u počítačů. Pro tuto generaci je to projekt. Já poprvé dělám takové science fiction. Jsem známý tím, že vždy točíme realitu, někdy krutou realitu, ale točíme. A teď je to oprabdu taková pohádka, že se na sedmi místech v imaginárním městě vytvoří negativní energie a jakási brána, kterou pak do skutečného světa vstupuje démon a nakazí lidi. Vlastně každý, kdo v sobě má zlo a negativní energii, tak je schopný se velmi rychle nakazit a ublížit ostatním. Proti tomu bojuje láskou a dobrotou parta dětí, která shání svoji spolužačku. Takže je to pro mě úplně nová zkušenost.

8 fotografií

Je to trochu horor.
Je to trošku horor, opravdu. Máme za sebou hrozný obraz. Jsme točili ve třídě, kde jede filmová jízda a všichni žáci koukají jedním směrem. Dojedeme až na místo, kde čtyři kluci šikanují spolužáka a nikdo s tím nic nedělá, jen se na to koukají. A potom tu jízdu jedeme zpátky a všichni ti žáci mají najednou na sobě takové hororové masky a čumí do mobilů, pak se všichni podívají do kamery. Pustil jsem si k tomu hudbu, která tam bude a to byl tedy zážitek. A co je fajn, že na tom kromě profesionální techniky a lidí z branže, spolupracuje obrovský počet lidí z regionu, z Náchodska, z místa, které já prostě miluju. Lidí, kteří jsou v té branži v tuto chvíli poprvé, stejně jako jsem byl já na začátku.

Čtěte také

V Ratibořicích vzniklo první herecké muzeum v Čechách. Vysíláme z Hereckého domu Viktorka

Takže dobrovolníci a nadšenci?
Dobrovolníci, ať už herci nebo různé figury, najde se tam řada známých Náchoďáků. Lidé, pro které je to trošku splněný sen, je to nová zkušenost. I tím je Sedmá brána originální.

Takže si to užíváte. První klapka padla na začátku února?
První klapka padla vlastně minulý víkend a musím říct, že jsem se po dlouhé době hrozně těšil na práci.

Viděl jsem, že i váš syn Vojtěch je zapojený do natáčení, když jsme mluvili o rodině.
Syn je takový komediant, on je pořád naštvaný, má ten věk, bude mu 15, to je moje pubertální biologická baterie. Koukali jsme spolu na podobný americký seriál a řekli jsme si, hele, pojďme to spolu zkusit. A konečně něco my dva dotahujeme společně.

Dělali jste spolu scénář, námět a další věci?
Dělali jsme se synem námět, ale hlavně výborná je autorka Michaela Semela. Psali jsme to spolu a mám z toho radost. Fakt jsem se těšil a mám z toho radost. Protože někdy vám práce vám pomůže zapomenout na milion jiných věcí i nepříjemných. Takže jsem rád.

K vám na Viktorku do hereckého muzea jezdí spousta známých herců na besedy a setkání s lidmi. Koho tam čekáte v nejbližší době?
Díky dvěma mým kamarádkám Majce Brahové a Míle Rohlenové opravdu taháme do regionu řadu osobností, které mají co říct, něco v životě dokázali. Vytvořili jsme na Viktorce takový týden dobrých skutků. Přijde tam osobnost a výtěžek z akce jde na Dětský domov v Nechanicích. Na jejich mimoškolní aktivity, protože těch školních mají dost. Ale nemají třeba možnost jet na nějaký výlet. A jezdíme i po menších obcích, kam se tolik herci nedostanou. Teď nás čeká Zdeněk Troška, Václav Neckář, Roman Skamene, Milena Steimasslová anebo Jan Kanyza. A další osobnosti, které zkrátka mají stále co říct všem generacím.

Jakub Schmidt a Tomáš Magnusek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Moc děkuji za dnešní návštěvu v Českém rozhlase Hradec Králové Tomáši Magnuskovi. Ať to jde dál s úsměvem nejen na place, ale i v životě.
Díky, já vám přeji velkou poslechovost a klidné posluchače. Na shledanou.