Štěstí je jako patchworková deka. Maličkosti, drobnosti a korálky, které na nit života navlékneme

27. prosinec 2021

Každý den je dar. Tak to je životní motto spisovatelky Věry Finy, autorky knih s duší. Dětství prožívala na samotě u lesa na chalupě v Orlických horách, na místě s kouzelným poetickým názvem Studánka. Dnes žije v prostoru, kterému také kouzelně říká Nebe. A nedávno jí vyšla nová knížka.

Jaké byly Vánoce?
Děkuji za optání, byly kouzelné, protože Vánoce by měly být kouzelné. Těmi krásnými vánočními dny se vracíme do dětství. A já musím říct, že kouzlo bylo u nás ještě letos umocněné, protože přímo z nebe přišla koloběžka, kterou jsem vyhrála jako Žena roku v kategorii Dobré srdce. Darovala jsem si své dceři, která mým andělem bez křídel. Ona si ji nejen přála, ale i zasloužila.

Štěstí si často přejeme, ale přitom ho máme v sobě. Stačí se zastavit, najít cestu k sobě a otevřít svá srdce. To je podle mne štěstí.
Věra Fina, autorka knih s duší

V roce 2021 jste se stala Ženou roku v kategorii Dobré srdce. Za co tohle ocenění bylo?
Za dobré srdce. Snažím se dělat věci pro druhé. Protože jsem si prošla těžkou onkologickou nemocí, tak vím, co tito lidé potřebují. Potřebují naději. Proto jsem i napsala knihu s názvem Sad nadějí. A kromě toho jsme otevřeli projekt Sad nadějí a také Vánoce jsou vlastně o naději.

Čtěte také

Štěstí z Nebe, to je vaše nejnovější knížka, která možná trošičku i z Vánoc vychází.
Štěstí z Nebe je Nebe s velkým N, protože místo, kde žijeme, je tak vysoko, že se špičky stromů téměř dotýkají nebe. A je tam ticho, je tam krásně, je tam kouzelně a malebně. Často tam kolem mne létají múzy, díky Bohu, a píši tyto knihy. Jak jsem napsala už ve své první knize, přeji si sednout vysoko a hluboko v horách na verpánek a tam psát knihy s duší pro tento svět. Ta kniha je hladivá, příjemná, plná vzpomínek, je také protkaná recepty mé babičky, která by dnes měla přes 100 let. A hlavně je to kniha, která se skutečně stala. Je to skutečný příběh a takové zastavení nás všech v této hektické době. A proč štěstí? Ve Wikipedii jsem hledala, co je to vlastně štěstí, a četla jsem velká moudra.

Čtěte také

Štěstí, to je muška jenom zlatá?
Stěstí si často přejeme, ale přitom ho máme v sobě. Máme ho ve svých srdcích a stačí se zastavit, stačí se podívat do sebe a najít si odpovědi na otázky. To si myslím, že je hrozně důležité v dnešní době. Abychom si našli cestu k sobě a otevřeli srdce. To je štěstí.

Někdy je ovšem těžké najít cestu sám k sobě a ještě tam objevit i štěstí.
Je to těžké, ale na druhou stranu to je hrozně jednoduché. Je to teď a tady, žít v přítomném okamžiku. V knížce Štěstí z Nebe o tom píšu. To je náš příběh, odstěhovali jsme se na samotu k lesu do hor, žijeme tam dokonce bez elektřiny, máme tam alternativní zdroje a můžu vám říct, že jsem si tam uvědomila spoustu věcí. Ani zákeřná nemoc nedokázala to, co dokázalo ticho přírody. Najít si cestu sám k sobě je v podstatě jednoduché. Jen se zastavit. Brát věci s pokorou, jak to život dává. To si myslím, že je alfa a omega všeho.

Hráli jsme čáru a setkávali se na klepacím bidle. To byl náš internet a Facebook. A přitom jsme si vždy dokázali všechno říct.
Věra Fina, autorka knih s duší

Na přebalu vaší předposlední knížky Recept na štěstí jsou nádherné dětské dlaně, které drží korálky.
Jsem toho názoru, že štěstí nepřichází v nějaké velké věci. Štěstí je jako patchworková deka, kterou šijeme. Jsou to maličkosti, drobnosti, korálky. Moje babička vždy říkala, že dnes je den jako krásný korálek. A já jsem ty korálky dala do dětských dlaní, protože je jen na nás jaké korálky na nit života navlékneme. Je důležité ovšem na konci udělat uzlík, aby korálky nevypadaly. A tím uzlíkem je v mých očích naděje. Naděje, kterou dávám druhým.

Čtěte také

V knížkách, o kterých se bavíme, jsou také vaše nádherné fotografie.
Vše to jsou autorské texty i fotografie. Dokonce u poslední knížky Štěstí z Nebe jsme i graficky tvořili, to bylo hodně náročné, takže i grafika je téměř má.

Štěstí z Nebe je kniha složená z vašich vzpomínek na dětství. Jaké korálky tam čtenáři najdou?
Jsou to vzpomínky 30, 40 i 50 let staré. Jako děti své doby jsme nosili třeba v kapsách céčka, hráli jsme o ně čáru nebo jsme se setkávali na klepacím bidle. To byl náš internet a Facebook. A přitom jsme si nikdy neposlali žádnou esemesku ani e-mail, vždy jsme si dokázali vše říct a být ve správnou chvíli na správném místě. Přesně tak. Je k neuvěření, že jsem do ní dokázala nacpat přes 200 fotografií. Když to grafik viděl, tak řekl jen: to myslíš vážně? Snažila jsem se nejen písmenky, ale i úhlem pohledu dát lidem pohlazení na duši. Můj taťka kdysi řekl: ta tvoje kniha, to není kniha, to je duše. Vlastně od toho se odvíjí i název mých knih s duší, protože jsou v nich příběhy, které se staly.

Co vás čeká v roce 2022? Budou to nějaké další knížky?
Uvidíme. Nechám se překvapit. Nedávno mi někdo položil otázku, jaké mám plány? Ale já říkám, nechci Pána Boha rozesmát. Nechám to na něm. Protože to jsou potom ty nejlepší scénáře.

Měla byste nějaké přání do nového roku 2022?
Je čas Vánoc a to bychom si měli přát jen to nejlepší. Samozřejmě přeji všem posluchačům pevné zdraví, protože bez toho není vůbec nic. A jak já říkám, navlékáme naše přání, naše skutky a pocity jako korálky na nit. Takže já tam navléknu první korálek, to je zdraví. Druhý korálek je naděje. Další korálek je: buďme k sobě lidmi a mějme otevřená srdce. Dejme si úsměvy. Žijme přítomností teď a tady. To je to štěstí.

Celý rozhovor se spisovatelkou Věrou Finou si můžete poslechnout v našem audioarchviu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související