Snímky svatby Waldemara Matušky. Fotografové Josef Krejsa, Patrick Marek a Staré dobré časy

16. březen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Fotografie Josefa Krejsy

Dnes tu máme ve studiu hned dva skvělé hradecké fotografy. Oba mají celoživotní lásku k obrázkům, které na člověka při jediném pohledu dokáží přenést spoustu emocí. Jaký je život s fotografií a fotografováním, to se už tak trochu ptám fotografa Josefa Krejsy a fotografa Patricka Marka.

Dokážete si život bez fotoaparátu představit? Josefe, jak to je?
Teď už je člověk v penzi, tak přece jenom už to není tak, jak to bývalo dřív. Ale přesto když se někam jde, tak ten foťák je vždycky při ruce, to se nedá nic dělat. Samozřejmě.

Patricku, tebe se taky zeptám, asi máš fotoaparát taky pořád.
Já ho mám pořád, fakt ho nosím všude.

Josefe, vy jste Pražák. Jaká cesta vás přivedla sem do Hradce Králové?
Cesta do Hradce byla malinko složitější. Já jsem dostal umístěnku tehdy do televize do Prahy, ale tam odtud jsem po takových určitých věcech odešel a našel jsem si tady místo. Protože jsem zároveň měl zálibu v astronomii a meteorologii, tak jsem se dostal tady na observatoř na hvězdárnu. Fotil jsem oblohu, hvězdy a takové věci.

A po těch hvězdách na obloze jste pak začal ale fotit hvězdy na zemi.
Ano. To už mě říkal Jiří Grygar, se kterým se velmi dobře znnám, tak říkal, no, vy jste si odešel z těch hvězdných výšin, na hvězdy na zemi, přesně jak vy to říkáte.

Vy jste vyfotil i Louise Armstronga, to bylo v tom roce 1965, když byl v Praze?
Ano, to byl v roce 1965 v pražské Lucerně koncert. Mám doma desku z toho koncertu. To bylo vynikající, krásné. To jsem tenkrát fotil jako divák. Byl tam sice zákaz fotografování, ale tak přece jenom se tam člověk přes nějaké známé dostal.

Fotografie Josefa Krejsy

No úžasná fotka to je. To by možná i Patrick trošku záviděl, protože Patrick fotí muziku, jazz a má dokonce fotografického Oscara, když to tak řeknu. Patricku, Louis Armstrong, to už se ti dnes nepovede.
No, to mně byly 2 roky.

A jak vy dva se už dlouho znáte? Patricku.
My se známe nějaké čtyři roky, asi tak nějak Josku vnímám. Seznámili jsme se samozřejmě přes muziku.

Vaším společným zájmem je muzika, protože vy Josefe, kromě toho, že fotíte, taky hrajete v kapele?
Je to taková dobrá zábava. Přece jen, bez té muziky si to nedovedu ani představit. Bez foťáku a bez muziky. Je to oživení přece jenom. Je to skupina RH Faktor. Hrajeme tak s malýma přestávkama, určitě si zase někdy zahrajeme.

A co říkáte na Patrickovy úspěchy celosvětového významu s focením jazzu?
No, nic jiného než mu závidět. On je pracovitý, on umí se k tomu postavit ke všemu. Ty fotky co jsem u něj viděl jsou nádherné. Jednu velkou má dokonce vystavenou v Satchmu, tady v jazzovém klubu. Tak pro zájemce, je tam velká ta vítězná fotografie, může se tam na ni podívat.

Fotografové Josef Krejsa a Patrick Marek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Patricku, jak se ti změnil život od té doby, ci jsi získal toho jazzového fotografického Oscara? Život fotografa na volné noze je dnes asi docela složitý.
Těžkej je hodně. Tak co se změnilo. Fotím víc takové ty komerčnější věci, no. U té muziky se taky se ozývají hudebníci. Teď zrovna budu fotit Tomáše Liškovýho, což je vynikající basista. Už jsme domluveni. A je to lehčí samozřejmě. Ta popularita tomu přidá, že člověk má té práce víc asi.

Fotograf asi možná nejvíc přijme kritiku právě zase od fotografa, ne? Jak to je, Patricku.
Já si myslím, že to je trošku jinak. Já kritiku radši přijmu od člověka, který mi řekne, hele, ta fotka se mně líbí, nebo se mně nelíbí. A nemusí to být fotograf. Fotografové si hodně závidí. Já tedy Pepíkovi nezávidím, chovám k němu hlubokou úctu, ale možná toho Armstronga trošku ano. Mně se jeho fotky líbí, a proto jsme se domluvili, že mu trošku pomůžu s výstavou.

Dá se nějakým způsobem dopředu připravit taková fotka?
No, tak asi trošku dá. Já chodím i na zkoušky muzikantů, takže vidím, co ten člověk dělá na zkoušce. A vím, že to pak udělá i při koncertu. Takže si sednu na místo, odkud si myslím, že to bude asi nejlepší a tam odtud pak fotím.

Minule jsem se ptal Ctibora Košťála, jestli je fotka jen o náhodě, o okamžiku, anebo taky o tvrdé přípravě. Tak jak to máte vy Josefe.
Tak je na tom hodně pravdy samozřejmě. Také podle toho, co se fotografuje. Když jdete do krajiny, když fotografujete architekturu, tak tam určitě si musíte vyhlídnout nějaký okamžik. Jednak roční dobu samozřejmě, denní dobu, jaké je světlo, tak to všechno v tom hraje velkou roli, jak potom ta fotografie má vypadat. Určitě.

Fotografové Josef Krejsa a Patrick Marek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Mám tady fotografie Waldemara Matušky a Olgy Blechové, později Matuškové. To jsou jejich svatební fotografie a ty jste fotil vy. Jaké to bylo?
No, zvláštní. Bylo to na Staroměstské radnici v Praze, Olina tam vypadala krásně, vyfotil jsem ji v takovém protisvětle taky, myslím, že fotky z toho byly nádherný. Pak se pokračovalo ještě u nich nahoře na Babě v rodinném domě.

My bychom vás chtěli taky dnes pozvat na výstavu, která je v Hradci Králové v Městském informačním centru, jmenuje se Staré dobré časy. A tam lidé najdou toho Armstronga, i další fotografie. Co tam všechno uvidí?
Jsou to jenom hudební fotografie z pódií a jediná fotografie, která tam je jako taková trošku stylizovaná, tak to je Pavel Bobek a Paleček a Janík. To je jediná připravená fotka, jinak to jsou záběry. Je tam i Lucerna vyfocená, jako diváci, která mě tedy uchvátila ta fotka, jo.

Výstava bude tady v Hradci Králové v infocentru do 31. března. Pak se přesune do Satchma a tam vlastně bude vernisáž, přičemž tam Josef Krejsa i to své hudební umění předvede, protože tam na vernisáži by měla zahrát kapela RH Faktor. Takže můžeme všechny pozvat 15. dubna do Satchma v Hradci Králové.

Co vás teď čeká? Nějaké pěkné příjemné fotografování, které vám udělá radost, nejenom pracovní. Jaro je tady za chvilku.
Příjemné focení pro radost. Já většinou vyrážím do přírody, to je pravda, když je nádherné počasí, tak to si nedám ujít. Nějaké ty kopce, kolo hlavně a na podzim zase s Pepou Dvorským taky máme zálibu přes jachting, tak na jeho loď La Grace jsme zváni.

autor: jak
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.