Šlapáci v Krkonoších. Výročí počátků horské turistiky i železnice. Za vším hledej hraběte Harracha
Český rozhlas Hradec Králové si dnes připomene dvě zajímavá výročí, která hodně souvisejí s Krkonošemi, s rozšířením turistiky, ale také s rozvojem železnice. A kdo jiný nám o nich může zasvěceně povědět než emeritní ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici, historik Jan Luštinec.
Tak o jaká významná krkonošská výročí se jedná?
Tak v prvé řadě je to samozřejmě vznik české organizované turistiky. Myslím si, že pro Jilemnici je to tak trošku rodinné stříbro. Stalo se tak v roce 1889 a je zajímavé, že když byl v předchozím roce založen Klub českých turistů v Praze, tak první mimopražský odbor byl založen v Berouně a hned druhý v Jilemnici.
Takže v Krkonoších byli hned jako třetí v pořadí.
Není to náhoda. Musíme si uvědomit, že krátce předtím vznikly německé spolky a samozřejmě místní čeští patrioti, které velmi dobře Krkonoše znali, tak si uvědomovali, že je velká škoda, že také české etnikum nemá dobrou cestu do Krkonoš. A tak to samozřejmě uvítali. Protože při založení byl také starosta Jilemnice, podporu přislíbil Jan hrabě Harrach. Takže se blýskalo na dobré časy a ukázalo se, že realita ještě předčila očekávání.
Hrabě Jan Harrach byl nejdůležitější osobností. Ale on tam vyskočí i učitel Jan Buchar a jilemnický starosta František Xaver Jerie.
PaedDr. Jan Luštinec, emeritní ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici
Já jsem čekal, kdy na nás takzvaně v uvozovkách vyskočí hrabě Jan Harrach, protože to je člověk, kterého vy studujete přes 30 let. A vždy, když nad něčím bádáte, tak když to nečekáte, tak se tato osoba objeví. Takže on stojí i za krkonošskou turistikou?
Samozřejmě. Jan Buchar, obrovský organizátor, který má zásadní zásluhu na krkonošské turistice, konstatoval, že bez hraběte Jana Harracha by leckteré akce a podniky nebyly vůbec nebo jen zčásti. Takže jeho finanční podpora byla naprosto zásadní.
Čtěte také
Zastavil bych se u toho jména Jan Buchar, protože to možná také mnozí posluchači neznají.
On v té době působil jako řídící učitel v Dolních Štěpanicích, což je při cestě na Žalý a samozřejmě velmi miloval Krkonoše, krkonošskou květenu, velmi dobře ji znal. Tedy měl dobrý vklad proto organizovat turistiku. Navíc to byl vynikající člověk, který dokázal také přednášet a sehrál v tomhle směru naprosto nezastupitelnou roli.
Takže Jan Buchar měl nápady a hrabě Jan Harrach peníze. To spojení prostě pro krkonošskou turistiku fungovalo.
Snad bych měl ještě doplnit, že k tomu ještě patřil jilemnický starosta František Xaver Jerie, který také zajišťoval docela masivní podporu turistiky a šlo to velmi rychle. Když byla založena první turistická organizace v Jilemnici, tak hned uspořádala výlet. Bylo to v srpnu, vyjelo se na hory ve 33 kočárech, pak se šlo samozřejmě pěšky. A další výlet byl na začátku září a ten měl již kolem 200 účastníků, což je neuvěřitelné.
Musíme říci, že ti účastníci nebyli všichni z hor, z Krkonoš, ale byli to například i Pražáci.
Ano, jednalo se především o osoby z vnitrozemí, protože oni disponovali kapitálem, což hrálo důležitou roli. Protože jak ti organizátoři přímo z odboru, tak i hrabě Jan věděli, že to bude jednak ekonomická posila Krkonoš, ale zároveň i národnostní.
Někde jsem četl, že v té době snad vznikaly už první pohlednice Krkonoš.
Byl o ně obrovský zájem, vyšlo dokonce album, které bylo okamžitě rozebráno a za chvíli vyšlo další. Jan Buchar byl také vynikajícím vypravěčem. A neustále psal články o tom, jak mají lidé chodit do hor, že dámy nemohou s kloboukem a na podpatcích. Pánové že by měli mít něco jiného než klobouk a aktovkou v ruce. Takže jeho osvětová činnost byla obrovská v tomhle směru. A ještě jednu věc povím, on aby ty lidi nalákal, aby se neunavili, tak ráno vynášel, což bylo velmi náročné, po cestách pivo, uzenky nebo něco podobného. Schoval to někde za pařezem, a když cítil, že jsou návštěvníci nebo ti šlapáci, jak on tenkrát říkal, unaveni, tak je dovedl k tomu pařezu a tam jim jídlo vyndal. A řekl jim, že je tam pro ně zanechal Krakonoš. Tak koho by takové putování nebavilo.
Pojďme se teď věnovat i železnici. To mne zajímá, jestli také u počátků železnice v Krkonoších stál hrabě Jan Harrach.
Samozřejmě, on byl dokonce tou nejdůležitější osobností. Ale on tam vyskočí i Jan Buchar a jilemnický starosta František Xaver Jerie. Historie železnice u nás je velmi dlouhá, protože už Janův otec, hrabě Arnošt Harrach, usiloval, aby dráha liberecko-pardubická byla odkloněna, aby vedla přes Jilemnici. Ale tenkrát ještě tamní podnikání nebylo natolik rozvinuté, on neměl žádnou skupinu, která by na to tlačila. A zůstalo při té trase, kterou známe dnes. Teprve v roce 1871 byla otevřená dráha, která spojila Velký Osek s Trutnovem a to už se dostala dráha na dosah Jilemnice. A po dlouhých bojích se v roce 1899 podařilo otevřít lokálku, která směřuje z Martinic v Krkonoších do Rokytnice nad Jizerou. To byla velká událost samozřejmě. Já jen připomenu, že když jste jeli do Rokytnice dostavníkem, který měl tedy velmi omezenou kapacitu, tak jste tam jeli dvě a půl hodiny. A už na začátku 20. století tam vlak jel pouhých 44 minut. A to nemluvím o tom, že byl schopen přepravit stovky osob, tuny a tuny nákladu. Tak železnice sehrála při rozvoji turistiky nesmírně důležitou roli.
Rok 1899, takže to je další výročí, 120 let od doby, co mají západní Krkonoše svoji první lokálku. Nad tou trasou muselo asi hodně hlav dumat a vyřešit, kudy a kam vlastně ten vlak pojede.
Samozřejmě, musíme si uvědomit, že tam bylo víc zájmových skupin, třeba z oblasti Jizerských hor atd. Takže se nakonec vymyslelo něco, co je velmi zajímavé, že by se udělal tzv. železniční okruh. To znamená, lokálka neměla končit v Rokytnici, ale někde v Kořenově a tam navázat na jizerskohorské dráhy, případně na dráhy směřující do Ruska. Je škoda, že se to nerealizovalo, protože jsou hotové kompletní plány a s těmi pracemi se v Rokytnici začalo, ale bohužel hrabě Jan Harrach zemřel, zemřel i jilemnický starosta. Takže takové ty velké páky najednou zmizely.
Prý se tenkrát uvažovalo o úzkorozchodných tratích, ale prozíravě to tenkrát podnikatelé odmítli.
Město a všichni podnikatelé na celé trase se tomu velmi bránili, protože považovali normální rozchod za užitečnější a perspektivnější, což byla samozřejmě pravda.
Jaké vlaky tam tenkrát jezdily? Tak pára ovšem tenkrát vládla světu.
Jezdila samozřejmě pára a jezdily tam poměrně výkonné lokomotivy, což bylo velice důležité, protože trať má veliké sklony až 23 promile. Takže, aby zvládly poměrně velké náklady, tak se tam nic menšího nemohlo dát. Tady snad jedna zajímavost. Za první republiky už začaly dojíždět první přímé rychlíkové vozy až do Rokytnice nad Jizerou. To znamená, usedli jste v Praze a mohli dojet do Rokytnice, aniž byste přestupovali. Úžasná věc a úžasné pohodlí.
Jak dlouho to tenkrát z Prahy do Rokytnice nad Jizerou trvalo?
Za první republiky to bylo do Jilemnice asi tři hodiny a 20 minut a do Rokytnice ještě o nějakých 40 minut dál.
Čtěte také
To vlastně souvisí také s rozvojem turistiky, o které jsme si povídali.
Měli bychom ještě připomenout, že vznikla také zimní turistika s příchodem lyží. A máme snímky, kde vidíme spoustu vagónů a spoustu lyžařů, jak vystupují. Dokonce se někde uvádí, že musely být zdvojeny stroje, protože ty vlaky byly tak dlouhé, že jedna lokomotiva by to neutáhla.
A jsme zase u hraběte Harracha, který první lyže do Krkonoš přivezl, ne?
Ovšem. Respektive ony to nebyly úplně první lyže u nás, jak se často lidé domnívají, ale on způsobil ten obrovský boom a podporoval jak sportovní lyžování, tak praktické lyžování. A zahájil výrobu lyží. Za vším hledej v Krkonoších hraběte Harracha.
Jak oslavíte tato dvě velká výročí? To znamená výročí turistiky a železnice.
K té turistice bude řada akcí. Myslím, že významná bude poznávací akce, kdy si lidé budou moci obejít v Jilemnici a okolí místa, která jsou spjatá s rozvojem turistiky. Potom budeme mít slavnostní večer a budou ještě další turistické akce. Takže je potřeba sledovat webové stránky jilemnického muzea, infocentra v Jilemnici nebo přímo města Jilemnice. Všude to bude.
A k výročí železnice?
Máme tady tu naši slavnou lokálku, tak to bude letos zvláště slavné, protože jednak přijede Modrý šíp, což je legendární motorový vůz první republiky. A budou k tomu také další akce. Hlavně na nádraží v Martinicích, které bylo vyhlášeno kulturní památkou v roce 2016 a my tam otvíráme naučnou stezku o devíti zastaveních. To nádraží je opravdu velmi zajímavé a dnes už unikátní, protože má zachovaných spoustu dobových věcí.
Tak se přijeďte podívat do Jilemnice nebo do Martinic. Oslavte všechna tato výročí. Naším hostem byl historik Jan Luštinec, emeritní ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici. Moc děkujeme za návštěvu. A přejeme povedené oslavy.
Na shledanou a srdečně zveme do Jilemnice.
Související
-
Sáňky, rohačky, vlčky - z historie sáňkování v Krkonoších
V ambitu augustiniánského kláštera ve vrchlabském Krkonošském muzeu je až do 4. dubna 2010 otevřena zajímavá výstava nazvaná "Sáňky, rohačky, vlčky - z historie sáň...
-
Víte kam chodívali posedět Krkonošští pašeráci?
Krkonošská samota Rezek, bývala prvními evangelickými osadníky zvána Nový Jeruzalém.
-
Krkonošští rodáci vzpomínají na souvislosti toho lidskýho živobytí, když to řekneme krkonošsky
Etnolog Krkonošského muzea Správy KRNAP ve Vrchlabí Libor Dušek se věnuje výzkumu mezi pamětníky, který již devátým rokem publikuje v časopise Krkonoše - Jizerské hory.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
