Šel studovat matematiku a fyziku, aby se vyhnul politické síti
Prvním hostem „Záletů “ je muž, jehož jméno se vybaví nejen meteorologům, když se řekne sluneční záření a taky ozon. Do konce minulého roku byl vedoucím Solární a ozonové observatoře Českého hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové. Doktor Karel Vaníček.
Už od samého počátku studia na matematicko-fyzikální fakultě jste věděl, že se chcete zaměřit právě na Slunce a ozon? Před 40 lety to nebylo tak populární téma v rámci meteorologie, jako je dnes.
To jsem nevěděl, protože první tři roky jsme museli prodělat obecné kurzy matematiky a fyziky. Teprve potom mě meteorologie zaujala. Nicméně specializaci na solární záření a na ozon jsem získal až na konci čtvrtého ročníku, kdy mě můj tehdejší profesor informoval, že v Hradci Králové existuje specializované zařízení, které se věnuje tomuto okruhu meteorologie a klimatologie. S observatoří jsem navázal spolupráci a nakonec jsem se specializoval právě na sluníčko a ozon.
Důvodem pro Vaše studium meteorologie na Matfyzu bylo něco jiného. Prozradíte co?
Když jsem končil střední školu, tak byly v podstatě dva obory, které mě velmi zajímaly. Byla to historie a potom matematika a fyzika. Nad historií jsem váhal, bylo mi jasné, že bych skončil v politické síti, tomu jsem se chtěl za každou cenu vyhnout, tak jsem zvolil druhý okruh.
Vy jste byl vedením observatoře pověřen v roce 1986. Když se teď díváte zpátky, dá se říci, že to bylo období další technické revoluce?
Ano, bylo. V tu dobu se začínaly objevovat personální počítače, což nesmírně pomohlo vyhodnocování ozonových měření, protože to je výpočetně poměrně náročná záležitost. My jsme si naprogramovali algoritmy a to nám nesmírně urychlilo výpočet.
Na konci roku 2014 nastává okamžik, kdy štafetový kolík vedoucího observatoře předáváte dál. Jak těžké bylo vybírat nástupce?
Naštěstí nebylo, protože o místo projevil zájem kolega. Mně se podařilo získat jeho souhlas s tím, že vedení pracoviště převezme a stane se tak v pořadí za 64 roků třetím vedoucím pracoviště.
Že je dostatečně silná ozonová vrstva v atmosféře důležitá pro zdraví a život na Zemi, to se učí na základní škole každé malé dítě. Princip, kterým nás ozon chrání před škodlivým UV zářením, znají meteorologové už desítky let. Připomeňme stručně, proč tu ozonovou vrstvu k životu nezbytně potřebujeme?
Potřebujeme ji proto, že život na Zemi se vyvinul v období, kdy ozonová vrstva již existovala a filtrovala biologicky aktivní ultrafialové sluneční záření. Důsledkem toho je, že biosféra nemá dostatečné obranné mechanismy k tomu, aby při narušení ozonové vrstvy a zvýšení úrovně tohoto biologicky aktivního záření se dokázala chránit. Příroda na to nemá a nestačila by se sama bránit.
Kdy jsme my, lidé, ublížili ozonové vrstvě nejvíce?
V podstatě v průběhu 70. až 80. let.
Na jednu stranu je potřeba dobře hodnotit to, že se ozonu a o problémech s ním souvisejících mluví. Na druhou stranu je také dobré mít na vědomí fakt, že občas se dočteme nebo vyslechneme věci, které nejsou úplně správně, jsou možná trochu vytržené z kontextu, že se občas v souvislosti s ozonem objeví „novinářská kachna“. Vzpomenete si na nějakou konkrétní, kdy vás nějaký výrok, který se objevil v médiích, zvednul ze židle?
Mnohokrát se nám stalo, že nešťastnými formulacemi v médiích bylo obyvatelstvo vystrašeno. To bylo určitou dobu. Ptali se, jestli mohou jít se školkou na vycházku, když je venku tolik sluníčka a ozonová vrstva je zeslabená. Viděli jsme, že tato otázka pronikla i mezi typicky zvídavé české obyvatelstvo.
Ačkoliv patřím k těm, kteří mají ze všech ročních období nejraději zimu, stane se mi občas, že ve dnech, kdy je den úplně nejkratší, obyčejné sluneční paprsky postrádám. Vzpomenu si vždy na pohádku, kterou v roce 1984 natočila Libuše Koutná O princezně Solimánské, kterou vyléčil drvoštěp pomocí slunečních paprsků, protože vykácel palmy v zahradě a sluníčko se dostalo do princeznina pokoje. To pozitivní, co nám Slunce nabízí, jistě potřebujeme. Mluvíme o škodlivých důsledcích, ale bez těch pozitivních bychom se neobešli.
Sluneční záření potřebujeme, ale v rozumném množství. Ta pohádka vychází z toho, že bez sluníčka není zdraví, což je pravda, ale příliš mnoho sluníčka škodí. Já jsem vyrůstal na vesnici ještě v době, kdy velká část populace pracovala na poli, mohu potvrdit, že naši předkové si tuto skutečnost uvědomovali a pečlivě se chránili před sluncem. Málokdo pracoval bez košile nebo pokrývky hlavy, protože věděli, že sluníčko může uškodit.
Když se podíváme třeba na celý rok, kdy bývá ozonu v atmosféře nejméně, a obráceně, kdy biologicky škodlivého UV zařízení přichází k naší pokožce nejvíc?
Kritické období je konec zimy a začátek jara – březen, duben, kdy po zimním období je naše pokožka přivyklá na nižší úroveň UV záření. V březnu je sluníčko vysoko, i kdy je třeba zima, tak ve skutečnosti intenzita slunečního zařízení rychle narůstá. Tady je potřeba, aby nastalo určité přechodové období, než se vytvoří ochranná vrstva ztmavlé pokožky, kdy pak už není riziko takové.
Na všem místě bude příště sedět Martin Šonka, pilot akrobat, je nějaká otázka, kterou byste chtěl položit jemu?
Zajímalo by mě, když takovýto zkušený a známý letecký akrobat provádí svá akrobatická čísla nebo lety, zda v normálním leteckém provozu se ocitl v situaci, kdy ho meteorologické nebo atmosférické procesy přinutily k tomu, aby toto své akrobatické umění využil k tomu, aby nespadl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
