Růženka Zdobnická „měla páru“, když v roce 1935 řídila autobus. Knihy o historii hromadné dopravy
Budeme si povídat o knížkách, ale také o autobusech. O městské hromadné dopravě v Hradci Králové, o autobusové dopravě na Novoměstsku i o sokolech, protože se blíží 8. říjen, významný den České republiky, který připomíná Památný den sokolstva. Všechna tato zdánlivě nesourodá témata propojuje náš host, nakladatelka Helena Rezková a také starostka Sokolské župy Podkrkonošské-Jiráskovy.
Vítám vás i s vašimi knížkami o autobusech. Už jako kluka mne doprava zajímala a knihu Historie městské hromadné dopravy v Hradci Králové už mám delší dobu.
Ano, vyšla poprvé v roce 2013. A jelikož se náklad opravdu vyprodal do poslední knihy, což mě i samotnou velmi překvapilo, tak loni na podzim přišel dopravní podnik s požadavkem, jestli bych knihu nevydala ještě jednou. Tak jsme se spoluautory dopracovali těch sedm let, které chyběly.
Od roku 1920 jezdily poštovní autobusy, které vozily i cestující. Ovšem balíky měly přednost, takže se někdy na cestující nedostalo.
Helena Rezková, nakladatelka a starostka Sokolské župy Podkrkonošské-Jiráskovy
A letos se nabízelo takové pěkné kulaté výročí, protože od roku 1920 existovaly poštovní autobusy, které už brázdily ulice Hradce Králové. Byla to první jakoby autobusová městská doprava, protože ty autobusy kromě balíků vozily i cestující. A zajímavé bylo, že ty balíky měly vždy přednost. Tedy když bylo hodně balíků, tak se už ne cestující nedostalo.
Takže od roku 1920 tu jezdily poštovní vozy a pak oficiálně vznikla městská hromadná doprava nebo autodráhy tenkrát.
Ano, Autodráhy města Hradce Králové vznikly v roce 1928.
Čtěte také
Už na přebalu knihy je opravdu unikátní fotografie staré budovy dnešního hlavního nádraží v Hradci Králové. A stojí tu krásně vyrovnané staré autobusy.
To jsou první Tatry. Tenkrát bylo zajímavé i to, že dopravci si vždy koupili "šasí" a na to si nechali v karosárnách postavit autobus podle vlastního přání. Takže sice samozřejmě existovaly nějaké typy, kterých se vyráběly velké série, ale existovaly autobusy, které byly opravdu jedinečné.
Tady jsou i odjezdy, kam autobusy mířily. Nechanice, Plotiště, Třebeš, Malšovice. Od nádraží bylo tenkrát všude daleko, protože směrem do města bylo vlastně pole.
Ano. Prostor od nádraží nebyl zastavěný, tedy tohle jsou skutečně velmi unikátní fotografie. Do této knížky se nám podařilo shromáždit asi 900 obrazových materiálů, takže Hradečáci si v ní určitě počtou.
Jsou tam úžasné fotky. Můžete sledovat Hradec Králové v proměnách času co se týče městské hromadné dopravy. A v novém, rozšířeném vydání, jsou i unikátní snímky od jistého Angličana.
Ano, to jsou snímky ze sedmdesátých let. Pan Peter Haseldine nám poskytl fotografie, protože se tady v sedmdesátých letech pohyboval a nafotil už tehdy barevné fotografie. Trolejbusy TR9 jsou nafocené v různých lokalitách. Každý si může porovnat třeba i vývoj sídlišť, jak vypadala v sedmdesátých letech a jak vypadají dnes.
Dočetl jsem se, že si třeba někteří cestující tenkrát v prvopočátku hromadné dopravy v Hradci Králové stěžovali na to, že jdou řidiči do hospody místo toho, aby jeli.
To byly pionýrské začátky autobusové dopravy. I tohle jsme vyčetli z kronik nebo ze starých novin. Takové perličky jsou v knize zařazené.
Doporučujeme druhé rozšířené vydání knížky Historie městské hromadné dopravy v Hradci Králové 1928-2020. A druhá knížka se věnuje severovýchodní části našeho kraje a zasahuje i do kraje Pardubického. A souvisí se stoletým výročím.
Ano, knížka se jmenuje 100 let autobusové dopravy na Novoměstsku. Vyšla asi před třemi týdny a vydali jsme ji s autorem Martinem Prouzou ke stému výročí, protože 18. září letošního roku uplynulo 100 let, kdy vyjely první poštovní autobusy na lince Nové Město nad Metují - Jaroměř - Velichovky. A od toho se potom odvíjela doprava v dalších letech.
Kniha 100 let autobusové dopravy na Novoměstsku má na 1030 fotografií a obrazových materiálů. Čtenáři se opravdu hodně dozví.
Helena Rezková, nakladatelka a starostka Sokolské župy Podkrkonošské-Jiráskovy
Přibyla spousta i soukromých dopravců v této oblasti. Co jsme dobádali, tak jsme zjistili, že to zahrnuje oblast od Dvora Králové nad Labem až po Kyšperk, nynější Letohrad. Myslím, že se tam opravdu čtenáři hodně dozví, protože v knize je asi 1030 fotografií jízdních řádů a všech dalších obrazových materiálů.
Ty fotky jsou zase úžasné. Koukám tady na zimu roku 1936 v Orlických horách, Tatra 28, autobus u hotelu Michel v Deštném a závěje jsou mnohem vyšší než autobus samotný. Vy jste mi hned řekla, ať si nalistuji stranu 112, tam je paní Růženka Zdobnická. Kdo to byl?
Jako ženu mne moc těší, že jsme objevili i potomky rodiny Zdobnických. A to jsme vůbec netušili, když jsme pana Zdobnického v Žamberku oslovovali, jestli nemá nějakou památku na svého dědečka, který byl soukromý autodopravce ve třicátých letech, že autobus řídila i jeho babička Růžena Zdobnická. Máme v knížce dokonce i fotografii, kde paní Růžena v roce 1935 sedí přímo za volantem autobusu. A máme tam třeba i její řidičský průkaz.
Povolení říditi motorové vozidlo, Růžena Zdobnická. To ale nebyla tenkrát žádná legrace, řídit autobus. Nebyly žádné posilovače, takže paní Růženka musela mít určitě páru.
Musela mít páru. Vypadá jako velice energická žena.
Jak se knížka přesně jmenuje?
100 let autobusové dopravy na Novoměstsku. Ač je to možná trošku zavádějící, v našem podání jde o dopravu od Dvora Králové až po Letohrad.
Obě knihy, které jsme dnes představili, jsou pořádně těžké. Vy jste mi říkala, že s tou první knížkou děti i spaly?
Ano, říkali mi známí, že takový malý nadšenec pro dopravu, jeden malý "šotouš", si ji bral k sobě i do postele, protože bez ní nemohl být ani v noci.
Čtěte také
Pojďme na závěr našeho povídání připomenout ještě 8. říjen. Proč je Památným dnem sokolstva?
Památným dnem sokolstva je proto, že 8. října 1941 tehdejší nacisté v čele s Hitlerem vyhlásili takzvanou Akci Sokol, kdy bylo během jedné noci pozatýkáno 1 500 představitelů Sokola, starostové žup, starostové velkých i menších jednot. Byly mezi nimi i ženy. A téměř 93 procent z nich se po válce vůbec nevrátilo, většina z nich byla popravena a umučena v koncentračních táborech. A od loňského roku je to významný den České republiky.
I letos si ho budeme v kraji, ač omezeně, připomínat.
Letos poprvé zavlaje sokolská vlajka třeba i před Magistrátem města Hradce Králové a u Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, který nám ji také slavnostně vyvěsí. Samozřejmě zavlaje i na mnoha městech i vesnicích, kde máme sokolské jednoty.
A budeme odhalovat další kameny zmizelých popraveným sokolům, loni se jich podařilo odhalit prvních 10. Letos budou tři ve Dvoře Králové nad Labem a dva v Jaroměři, tam to je moje srdeční záležitost. Bude odhalen třeba Aloisi Šmahelovi, což byl jaroměřský knihkupec, velký sokol. Před jeho bývalým obchodem na náměstí ČSA bude odhalen kámen zmizelých. A potom také Antonínu Ivanovovi, což byl otec spisovatele Miroslava Ivanova.
Moc děkuji za připomenutí i tohoto významného dne. Naším hostem byla starostka Sokolské župy Podkrkonošské-Jiráskovy a nakladatelka Helena Rezková. Na shledanou.
Na shledanou.
Související
-
Příběhy z nichž mrazí. Kniha Nebylo jim souzeno žít aneb osudy popravených a umučených sokolů
Kniha o osudech popravených a umučených sokolů. Autorky knížky s názvem „Nebylo jim souzeno žít" chtějí touto cestou splatit po více než 70 letech dluh sokolským hrdinům.
-
Jedinec nic, celek vše! Ni zisk, ni slávu! Kupředu, zpátky ni krok! Hesla sokolů umučených nacisty
8. říjen byl letos poprvé významným dnem České republiky, který se připomíná jako Památný den sokolstva. Proto jsme pozvali do studia několik členů Sokola z našeho kraje.
-
Sokolové ve východních Čechách odhalili tři nové kameny zmizelých
Na mnoha místech republiky a také ve třech desítkách měst a obcí Královehradeckého kraje si sokolové připomínali Památný den sokolstva.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
