Rok nakládal lodě v přístavu, myl nádobí i auta. Až se dostal ke svému snu - herectví

8. březen 2018
Kryštof Bartoš ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Královéhradecké Klicperovo divadlo připravilo další svou letošní premiéru. Ve studiu Beseda to bude v sobotu 10. března 2018 Černá voda německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga v režii Michala Háby a v překladu Jany Sloukové. A bude to i velká premiéra pro novou posilu hradeckého hereckého souboru Kryštofa Bartoše.

Student katedry činoherního divadla DAMU Kryštof Bartoš je od nového roku členem uměleckého souboru Klicperova divadla v Hradci Králové. Těšíte se Kryštofe na sobotní premiéru? Míváte nervy? Pro vás to bude první premiéra tady v Hradci Králové.
Ano, vůbec první premiéra v profesionálním divadle. Já jsem do teď premiéroval jen na DAMU. A těším se moc.

Hradec Králové je vaše první angažmá. Jak se to stalo, že jste se dostal právě sem? Pozvali vás nebo jste si to sám našel?
Ne, nenašel jsem si to sám. Já jsem ve čtvrtém ročníku na DAMU. A čekal jsem odkud a jestli nějaká nabídka přijde. A s velice krásnou nabídkou přišla Jana Slouková, umělecká šéfová tady v Hradci Králové. Tak se to stalo, nevím co víc k tomu dodat.

Kryštof Bartoš s kolegy v divadelní inscenaci Černá voda

Bývá to tak, že se v tom posledním ročníku na DAMU herci třesou, jestli dostanou nějaké angažmá?
Tak to nemůžu mluvit za ostatní. A já také ne, že bych se úplně třásl. Ještě nebyl úplně nejvyšší čas, ale radost jsem měl velkou.

Na herectví je úžasné, že pokud se vám nějaký sen nesplní, tak si jej můžete zahrát.
Kryštof Bartoš, herec

Jana Slouková vám prý napsala email, že by o vás měla zájem. A vy jste prý tři týdny neodpověděl.
To je pravda. Ale to bylo kvůli tomu, že mi ten email z nějakého důvodu skončil ve spamu. Když jsem ho našel, tak jsem jí hned napsal zpátky.

Byl to váš sen stát se hercem?
Nějakou dobu určitě. Asi tak od 11 let, když jsem začal jezdit na recitační soutěže, přes které jsem se k herectví jako takovému dostal. Pak jsem šel v Brně po gymnáziu studovat psychologii.

Kryštof Bartoš s kolegy v divadelní inscenaci Černá voda

A nějaký popelář nebo něco takového, to ve vašich snech nebylo?
Jistě. Jsou dva druhy kluků, kosmounauti a popeláři. Já jsem byl popelář. Asi jsem nebyl nikdy tak ambiciózní, že bych chtěl do vesmíru. Ale proč ne, třeba se to jednou povede. Člověk když něco chce. A když se to nepovede, tak si možná o tom můžu něco zahrát. To je na této práci krásné.

Vy jste studoval psychologii v Brně. Tedy ta cesta za herectvím nebyla úplně rovná.
To ne. Když jsem se po ročním studiu psychologie zamiloval do jedné holky z Německa, tak jsem se přestěhoval na sever do Hamburgu a posléze do Brém. Tam jsem o hraní divadla jenom snil. Pracoval jsem v přístavu jako dělník nějakou chvíli a pak v různých dalších zaměstnáních. Myl jsem nádobí, auta, dělal jsem v továrně na psí žrádlo.

Kryštof Bartoš ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Rok jste tam byl?
Ano, rok. Ale nepracoval jsem jen, spřátelil jsem se tam se spoustou studentů, s takovou mezinárodní komunitou v Hamburgu. Nakonec jsem si i zahrál divadlo v Německu. Byl to projekt v režii dvou Kolumbijců, Gustava Mendeze a Luise Toleda. Jejich vlastní hra, taková Kafkovská. Bylo to dost zajímavé. A zahráli jsme si i na malé stage Theater Bremen. Byla to krásná zkušenost. A teď se obloukem k německému divadlu zase vracím, protože Michal Hába, který režíruje Černou vodu v Hradci Králové, tak dělá divadlo moderně v německém střihu. A to mě moc baví.

Můžeme trošku představit to představení? Je to německý autor a také režisér to vzal trochu „poněmecku".
Ono by to ani jinak nešlo, protože ta hra je dost netradiční. Nevystupují v ní dramatické postavy. Ty role nejsou rozepsané jako obyčejně. Každý z nás hraje několik různých rolí. A zároveň se někdy převtělujeme do vypravěčů nebo takových, řekněme, personifikovaných atmosfér. Místy je to poezie, místy jsou to dramatické situace. Ale je jich tam mnohem míň než v klasické hře. Těžko se o tom mluví. Musí se to vidět. Sám jsem moc podobných her zatím nečetl. Myslím, že tato je dobře Janou Sloukovou přeložená z Němčiny. A že režisér Hába odvedl dost dobrou práci.

Kryštof Bartoš s kolegy

Ono je to téma také velmi aktuální. Na jedné straně jsou děti bohatých německých rodin a na druhé straně děti tureckých přistěhovalců do Německa.
Ano, myslím, že ještě živější a aktuálnější než třeba před 20 lety, kdy se ta hra napůl odehrává. Je to ve dvou časových rovinách. Někdy koncem 90. let minulého století, aspoň tam jsme to my zasadili, a ta druhá část po 20 letech v současnosti.

Pro vás vlastně také téma aktuální, protože v těch Brémách jste žil v turecké čtvrti.
Ano, žil jsem v turecké čtvrti. Tam bylo asi víc etnických Turků než Němců a také spousta černochů, hlavně ze západní Afriky. Takže hodně veselá čtvrť. A musím říct, že to bylo velice příjemné, žít v takové multikulturní čtvrti. Necítil jsem se tam nijak ohrožený. Naopak jsem to pokládal za velký bonus, že můžu na jednom místě vidět tolik kultur. Úžasná zkušenost. Doporučuji to každému. Aspoň na rok ven.

Kryštof Bartoš s kolegy

Jak vás přijali ostatní kolegové, herci Klicperova divadla v Hradci Králové? Jste tady pár měsíců.
Přijali mě dost dobře, aspoň co jsem slyšel, jak to bývalo a bývává, tak vůbec není samozřejmostí, že je někdo přijatý takhle dobře. Bylo mi řečeno, že když si se mnou tyká Kamila Sedlárová, tak mám vyhráno.

Čtěte takéKlicperovo divadlo Hradec Králové

Kamila Sedlárová také hraje s vámi v té hře?
Ano. Hraje se mnou Kamila Sedlárová, Jan Vápeník, Filip Richtermoc, Lenka Loubalová a Natálka Holíková, se kterou tam tvoříme dvojici. Já jsem mladý Němec a ona mladá Turkyně. A zamilujeme se do sebe. A kromě toho hrajeme spoustu dalších věcí, lidí a atmosfér.

Co rozhlasový mikrofon? Na ten se také musím zeptat. Protože vy jste dostal úžasnou příležitost. Před pár dny jste moderoval náš rozhlasový pořad Divadlo V podkroví.
Ano, s neortodoxním farářem Ladislavem Heryánem. undergrounďákem. A zároveň vynikajícím biblistou. Je to taková renezanční osobnost v rámci české církve.

Kryštof Bartoš s kolegy v divadelní inscenaci Černá voda

A bavilo vás to? Ten rozhlasový mikrofon? Je lepší otázky klást a nebo na ně odpovídat?
Já se přiznám, že v roli moderátora se necítím úplně jako ryba ve vodě. Před tímto rozhovorem s Láďou Heryánem jsem moderoval jen gymnaziální plesy a to je úplně jiná disciplína. Asi se o něco jistější v kramflecích cítím teď, když jsem sám zpovídán. Ono také zpovídat kněze není žádná legrace. Úplně nejlíp se u rozhlasového mikrofonu cítím jako herec, v nějaké rozhlasové hře. Nedávno jsme dělal krásnou hru, Traktor, autora Petra Dudka. O stále aktuálním tématu komunismu v Čechách. Ta hra se odehrává za kolektivizace v 50. letech a zahrál jsem si tam s Josefem Somrem, Miroslavem Krobotem, Miroslavem Táborským a dalšími. Nádherná zkušenost. Když jsem seděl u stolu s těmi hereckými legendami, tak jsem si říkal, co tady dělám. Kde to jsem.

Kdy vás čekají, Kryštofe, závěrečné zkoušky na Divadelní akademii?
Pokud všechno dobře dopadne, tak v červnu tohoto roku. A pak bych měl být Magistrem umění MgA. A vesele pokračovat tady v Hradci Králové. Rád bych tu zůstal. Zatím se mi tu moc líbí. Připadám si tady až překvapivě rychle jako doma. Chtěl bych tady rozhodně aspoň nějakou dobu ne vydržet, ale být. Užít si to. Uvidí se.

Kryštof Bartoš ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Tak zlomte vaz. A už se budeme těšit na sobotu na premiéru Černé vody.
A jestli se nedostanete na premiéru, tak přijďte na některou reprízu.

A potom Radúz a Mahulena.
Ano, to je další věc, která mě čeká. Dokonce v titulní roli. Premiéra bude 26. května. To bych byl blázen, kdybych byl někde jinde než tady.

Spustit audio

Související