Primáška Barbora Botošová: Po slavném dědovi zdědila nejen housle, ale i talent
Barbora Botošová už dnes patří mezi známé interprety. Jako primáška je pokračovatelkou odkazu rodiny se silnými hudebními kořeny. Jejím tatínkem je Eugen Botoš a dědeček byl Ján Berky Mrenica. Oba housloví virtuosové, jejichž jméno přesáhlo všechny hudební hranice. K rozhovoru ji pozval Robert Hoza:
Barbora Botošová si velmi váží houslí, které má po svém dědečkovi.
„Ze začátku na mě byly trochu velké, protože jde o Guarneriho model a ty bývají o něco větší. Já jsem dřív hrála, jak se mezi námi houslisty říká, na ‚dámský model‘ a ty mají menší rozměry. Trvalo mi půl roku, než jsem si roztáhla svou úzkou ruku, musela jsem dělat různá cvičení. Tedy ten první půl rok byl pro mě těžký, ale pak už jsem začala sklízet ovoce, úplně jsem s tím nástrojem srostla. Málokdy jsem měla možnost vyzkoušet si housle, u kterých bych objevila takové možnosti jako u tohoto nástroje.“
Pod mnohými fotografickými vyobrazeními Barbory Botošové je uvedeno jméno Alexandry Berkyové, což naznačuje jejich příbuzenský vztah.
„To je úplně přirozené. Já jsem se sestřenicí vyrůstala a jsme velmi dobré přítelkyně. Ona se před nějakým časem začala věnovat fotografování a potřebovala nějaký objekt, takže jsem se velmi ochotně přihlásila k tomu, abych jím mohla být já. Vznikly velmi krásné snímky, které se stále zlepšují. Tím se stala mojí dvorní fotografkou. Tuším, že první naše focení bylo před pěti lety, tedy už pět let spolupracujeme, máme hromadu nádherných fotografií, které já mohu používat a jí tím pomáhám zviditelnit se. Ona pomáhá mě a já pomáhám jí.“
Ján Berky Mrenica vnučce vyprávěl o historicky známé primášce, která se jmenovala Cinka Panna. Barbora Botošová připomíná dnešním ženám její význam nejen po hudební stránce.
„Myslím si, že Cinka Panna byla osobností nejen pro Romy, ale celkově pro všechny lidi, průkopnice ve světě mužů. Jak dnes víme, tehdejší společnost patřila hlavně mužům. Zejména muži mohli být v dominantních pozicích. A do toho v tom 18. století přišla nějaká žena, která se postavila do čela kapely a vedla muže. To bylo určitě něco unikátního. Samozřejmě že dnes je doba úplně jiná a ženy jsou na tom o mnoho lépe, ale i tak si myslím, že se občas setkáváme s takovým lehkým šovinismem. Ženy nebývají kolikrát uznávané rovnocenně s muži. Snažím se proto inspirovat jiné ženy, jiné hudebnice k tomu, že není třeba se bát mužské společnosti. Je potřeba si plnit svoje sny. A muži, normální a inteligentní muži, každou silnou ženu bez problémů přijmou.“
Barbora Botošová získala minulý rok ocenění Identifikační kód Slovenka 2016. Přijala ho s patřičnou pokorou.
„Samozřejmě že jsem poděkovala mamince, tátovi, bratrovi a do nebe mým prarodičům. A zejména mému dědečkovi, protože nebýt jeho, myslím si, že bych neměla takové hudební cítění. A zase nebýt mamky, nebyla bych intelektuálně na takové úrovni, na jaké jsem.“
Prestižní ocenění Identifikační kód Slovenska uděluje občanské sdružení Artem lidem, kteří se významným způsobem zapojují do kulturního dění.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.