Před 340 lety se narodil jeden z nejslavnějších sochařů českého baroka - Matyáš Bernard Braun

Čtěte také

VIDEO: Chcete cestovat časem? Na Kuksu vás mobilní aplikace přenese o několik století zpět

Když někdo vytváří kopii nebo restauruje sochu, jde tah po tahu v přemýšlení a práci člověka, který původní dílo vytvořil. To musí být naprosto úžasné, odkrývat onen rukopis a jednotlivé záseky.

„Matyáš Bernard Braun sekal tím způsobem, že zanechával stopy takového skicovitého, jen lehce načrtnutého rukopisu,“ říká Kateřina Adamcová, historička umění.

V ateliéru Vojtěcha Adamce a Aleše Johna stojí sekaná kopie sochy. Co ty záseky a tahy dlátem prozrazují? „Braun je prostě expresivní sochař. Jde o expresivní zpracování kamene. On tvořil pod silným tlakem, pod silnou emocí. Pro něj ta kamenná hmota byla téměř jako hlína. A představte si, že to jsou nejtvrdší pískovce v Čechách,“ vysvětluje Vojtěch Adamec.

Braunův betlém v Žirči nedaleko Kuksu|foto:Milan Baják, Český rozhlas

„Kámen, ze kterého je vytvořen Kuks, to je stanovický pískovec. Ten se pod jeho údery dlátem vlní, svíjí, probírá, perforuje. Braun pracuje vlastně i s tím prostorem v okolí kamene. Zapojuje onen prázdný prostor do sochy. Už tak předznamenává téměř až secesní pojetí v tomto.“

Čtěte také

Kuks je originálním spojením přírodní kompozice s barokními stavbami. Včetně soch ctností a neřestí

„Když vezmete do ruky dláto a zkusíte si to sama, tak zjistíte, že narazíte. Před sebou máte materiál s ohromnou tvrdostí, odskakují z něj jiskry. Žere to nářadí a říkáte si, proboha, jak to ten chlap mohl dělat. Protože vám mizí dláto, špičák mizí přímo před očima. A vy na některých jeho sochách vidíte třeba až metrové tahy. To je prostě neuvěřitelné, co ten člověk dokázal,“ říká Vojtěch Adamec.

A přitom tam vidíme i krajkový závoj přes tvář sochy. Úžasný filigrán. Cudnost z řady soch alegorie ctností na Kuksu. „To je prostě něco neopakovatelného. Jsou tam dynamické úseky a oproti tomu až lyrická nota.“

Vojtěch Adamec také odpověděl na otázku, které Braunovo dílo mu nejvíce přirostlo k srdci. „Já ohromně miluji Betlém v přírodě, v lese nedaleko Žirče. Ale miluji i Anděla Gloria, protože jsme jej měli v rukách. Dále Juda Tadeáš, Krucifix v Plasech, tam je zase ve tvrdém dřevě. Braun je zkrátka Braun a nejde jinak, než jej milovat.“