Kuks je originálním spojením přírodní kompozice s barokními stavbami. Včetně soch ctností a neřestí

19. červen 2020

Zavedeme vás na další kouzelné místo v našem kraji. Muselo se také nějakou dobu obejít bez lidí, turistů a návštěvníků, což bylo určitě hodně smutné. O to veselejší to je teď, když už zase mohou lidé přijet. Tím kouzelným místem je barokní hospitál na Kuksu a jeho kastelán Libor Švec je hostem u našeho mikrofonu.

Jak jste to vše zvládli, přežili a vydrželi?
Máme se už dobře, protože teď už jsme otevřeni pro návštěvníky. Nejen zahrada ale i interiéry jsou otevřené. A je opravdu znát, že se návštěvníci těšili, protože ten osobní kontakt je mimořádně milý. Opravdu si turisté teď váží toho, že mohou navštěvovat památky, nejen zahrady, ale už i expozice. V tom osobním kontaktu je to vzájemné a opravdu je to hrozně milá sezona.

Asi jste si nedokázal ani představit, že budete na Facebooku vyvěšovat nápis: Nejezděte na Kuks, zůstaňte doma.
To jsme nevyvěšovali my, ale kolegové z Revitalizace Kuksu. Na druhou stranu jsem to pochopil. Vzhledem k tomu, že jsme součástí obce Kuks, kde jsou místní obyvatelé zvyklí na cestovní ruch v každé sezóně, ale bohužel na začátku pandemie opravdu návštěvníci jezdili ve velkém i v té karanténě to opatření bylo nasnadě.

Kuks není zámkem, ale hospitálem. Ten sloužil jako zaopatřovací ústav pro vysloužilé vojáky prakticky až do druhé světové války.
Libor Švec, kastelán barokního hospitálu Kuks

Opravdu k vám jezdili i v době karantény?
Jezdili, ty první víkendy jsme opravdu měli plnou zahradu. Na druhou stranu to chápu. Lidé samozřejmě chtěli do přírody, chtěli na vzduch. My jsme z provozních důvodů měli zahradu otevřenou i v průběhu karantény a ti návštěvníci byli velmi disciplinovaní.

Čtěte také

To rád slyším. Jak jste využil čas strávený na home office?
Home office já mám celoročně. My jsme byli prakticky připraveni na sezonu, protože opatření přišlo v půlce března. Měli jsme otevřít v sobotu 28. března, takže sezona byla prakticky na spadnutí. Provedli jsme asi jeden zájezd a najednou stop. Tak jsem si říkal, panečku, to bude asi zajímavé. V zimní sezoně se dělají práce v expozicích. To, co nemůžete dělat, když je otevřeno. Takže jsme připravovali interiéry, doplňovali exponáty, dělali jsme třeba novou podlahu v bývalé vrátnici. Holky uklízely. Když si jen představíte 380 oken na našem domě.

Nedávno tady ve studiu byl kastelán Hrádku u Nechanic Martin Rejman a ten také během karantény spočítal kolik mají oken. Tipnul byste si, kolik mají oken na Hrádku u Nechanic?
Myslím, že víc než my.

Ano, prakticky tisíc oken.
Tak to není co závidět. My jsem připravili expozici a vrhli jsme se do zahrady. Prakticky zima nebyla, bylo krásné jarní počasí, tak jsme všechny síly věnovali zahradě. Museli jsme doplnit zeminu, která se propadávala ve vyvýšených záhoncích. Víte kolik jich na Kuksu máme?

Nevím.
Celkem 144, takže práce venku byla. Věnovali jsme energii tedy především zahradě a myslím si, že teď je to znát. Protože zahrada je teď mimořádně vitální.

Čtěte také

Bylinková zahrada na Kuksu je vaše srdeční záležitost, když to tam všechno rozkvete a voní, to musí být nádhera.
Nejen má srdeční záležitost. Opravdu je krásná zpětná vazba od návštěvníků i od našich zaměstnanců, zahradníků. Všichni si zahradu užívají.

Vy tam máte i krásné, staré stromy kdoule.
Kdoule, mišpule. Možná je dnes ne každý zná, ale opravdu nám plodí mišpule. Třeba v prosinci, když už zahrada nemá plody, tak si tam můžete nasbírat mišpule a jsou mimořádně dobré a zdravé. Je to plod, který musí přejít mrazem. A potom to chutná jako hrušková povidla, něco takového. Máme tam desítky stromů, o které se musíme starat i v předjaří. A příroda nepočkala. Takže opravdu ačkoliv nás bylo méně, v jednu chvíli jsme měli třeba jen dva zahradníky, tak naopak lidé z provozu se věnovali zahradě a příroda byla v rozpuku.

Webové stránky hospitálu Kuks vám poskytnou všechny potřebné informace.

Když k vám lidé nemohli přijet, zapojili jste se také do on-line aktivit na sociálních sítích?
Nepromítali jsme, ale naopak jsme dávali aktuální fotografie ze zahrady. A podle zpětné vazby na Facebooku to návštěvníky jedině potěšilo. A nakonec i z Kuksu byly tři on-line prohlídky díky kolegům z Revitalizace Kuks, kdy si návštěvníci mohli prohlédnout bývalé lázně nebo si představit, jak bývalé lázně v Kuksu vypadaly. Tedy nebyli jsme úplně on-line, ale snažili jsme se návštěvníky informovat prostřednictvím fotografií.

Za čím vůbec na Kuks lidé nejčastěji míří? Jaké je to vaše nej?
Pokud jste běžný návštěvník, tak určitě doporučuji navštívit celý areál, projít si údolí, projít si bývalé schodiště k zámku, který zde tedy už od konce 19. století nestojí, a proti vám na horizontu stojí budova, která není zámkem, je hospitálem. Ten sloužil jako zaopatřovací ústav pro vysloužilé vojáky prakticky až do druhé světové války. Jedná se o barokní památku. A co je typické pro Kuks, je spojení přírodní kompozice s barokními stavbami. Nádherná osa sever - jih, kdy opravdu i hrabě Špork mohl koukat do krypty, kde se připomíná memento mori, se kterým se setkáváte i v našem barokním hospitálu. Ať už prostřednictvím rodové hrobky, která je také přístupná pro návštěvníky, tak i když si procházíte hlavní chodbu s nástěnnými malbami tance smrti, které jsou odkryty po obnově hospitálu. A určitě doporučím, když k nám přijdou maminky s dětmi, tak projít si naši bylinkovou zahradu. Protože to je záležitost, která se mění v průběhu roku. A je znát, že se opravdu návštěvníci vracejí několikrát za rok. Pokaždé je ta zahrádka jiná. Od jara do podzimu.

Čtěte také

Co různé akce? Slavnosti koní, to je každý rok velkolepá akce, kdy k vám přijedou tisíce lidí. Ta asi letos nebude.
Bohužel, jak kulturní akce, tak ale třeba i svatby byly v tom jarním období zrušeny, některé tedy přesunuty. Například tradiční jarní běhy jsou přesunuty na 5. září. Některé koncerty v rámci Hudebního léta Kuks proběhnou a uskuteční se i tradiční Noční běh okolím Kuksu 11. července. Některé akce jsou nové, například známý muzikál Noc na Karlštejně od 6. do 8. srpna. Myslím si, že to bude zajímavá záležitost na nádvoří. A plánujeme takovou věc, nevím, jestli se podaří, už v letošním roce bychom rádi měli na nádvoří letní kino ve spolupráci s Bio Centrálem tady v Hradci Králové. Možná, že to bude záležitost až příští sezony, ale jedno, dvě představení bychom zkusili už letos.

Přijeďte se podívat, zahradu máme otevřenou až téměř do soumraku. Kuks určitě stojí za návštěvu i v ranním nebo večerním čase.
Libor Švec, kastelán barokního hospitálu Kuks

Kino na nádvoří v Kuksu, to bude asi úžasný zážitek.
Velmi rád bych rozšířil portfolio nabídek kulturních akcí. Od komorních koncertů v kostele přes různé zahradnické a vánoční trhy, které se konají v obci až po festival Theatrum Kuks, vinobraní atd. Rád bych nabídl ještě něco jiného, což by ono letní kino mohlo být. Návštěvníci neznají rozsvícené nádvoří. Je výjimečné a už to samo o sobě je velmi působivé.

To jsou kouzelné momenty, když člověk vidí východ nebo západ slunce se siluetami Kuksu.
Hospitál je postaven opravdu ve východo-západní ose. Když večerní sluníčko zapadá, tak jdou dlouhé stíny přes sochy ctností a neřestí, to je velmi působivé. Přijeďte se podívat, zahradu máme otevřenou prakticky až do soumraku. Kuks stojí za návštěvu i v ranním nebo večerním čase.

Pozval vás kastelán Kuksu Libor Švec. Moc děkuji za návštěvu a držím palce, ať lidé přijedou.
Moc děkuji za pozvání a těším se na viděnou v Kuksu.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.