Pravidla moštárny. Porodní asistentku Markétu a houslistu Vojtu inspiroval odkaz jejich předků
Své původní profese vyměnili za práci s ovocem, ale i s bylinkami. Markétu a Vojtu Drahoňovských ze Statku Cidlina na Jičínsku jejich současná práce baví i přesto, že naplno začali podnikat vloni, v nelehké pandemické době. Jejich nové profesní příběhy, které ovlivnili dědové, zaznamenala redaktorka Vlaďka Wildová.
Než se Vojta vrátil na rodnou hroudu, tak se dřív kromě hudby věnoval územnímu plánování, občanskému sektoru, neziskovkám, i podpoře kulturních aktivit.
Čtěte také
Statek v Cidlině po svých předcích „probudil“ před pěti lety, poslední dva roky se společně s Markétou snaží naplňovat jeho novodobé poslání. Obnovují sad, sázejí stromy, začínají pěstovat zeleninu, zřejmě „do bedýnek“, suší bylinky, začali i s vypěstováním nových sazenic jabloní.
„Víme, že vylisovanou jablečnou drť z moštárny, která je vlastně odpadem, je možné po usušení využít jako přídavek do ovocných jablečných směsí. Část také odebírá myslivec pro lesní zvěř. My ji zase dáváme na kompost a lidé si pak na jaře přijíždějí pro malé jablůňky s krásným kořenovým systémem, které si naroubují,“ dodává s úsměvem Markéta, kterou zahradničení zjevně těší a podává na ochutnání osvěžující, čerstvě vylisovaný mošt.
Doba koronavirová ovlivnila i Markétiny a Vojtovy představy a plány. Scházejí jim brigádníci a vstupy rostou společně s cenami.
Majitelé moštárny se teď snaží zvládnout jablečný nápor, protože úroda byla letos dobrá. Předpokládají, že skončí až před Vánocemi.
Jejich technické zázemí a pracovní koloběh připomene reportáž s vůní jablek přímo z moštárny a sušárny Statku Cidlina:
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
