Petr Voldán: Státnost
Dnes je den české státnosti. Svátek v den sv.Václava. Umíme si poradit s tímto svátkem a „státností"? Na to se ptá glosa Petra Voldána.
Bezpochyby jednoznačně si poradí dnes se svátečním dnem Václavové. A to ať se hlásí i k odkazu patrona nás všech sv. Václava nebo ne. A s nimi i Vaškové, Vašíci i sem tam nějaká Václava coby ženská nositelka modifikace tohoto jména. Prý zhruba pro 123 900 lidí je dnešek dnem svátečním bez ohledu na to, co si myslí o státu a naší státnosti. Možná budou trochu víc preferovat sv. Václava jako patrona sládků.
Stejně mám každý rok dojem, že Den naší státnosti je svátkem se kterým si trošku nevíme rady. Stát se soustřeďuje víc na datum 28.října - Den vzniku Československa, s dneškem víc aktivit spojuje církev, ale i tu jako kdyby leckde přebíjely různé svatováclavské trhy, hody, košty a dokonce i slevy.
Zkrátka volný den pro každého jak si zvolí, ale myšlenek na stát, státnost nebo i sv. Václava, když je den jeho smrti, za kterou byl jeho bratr Boleslav a od toho se odvíjí i ta svátečnost, tak na něj si mnozí určitě ani nevzpomenou. Ještě že máme ten Václavák a na něm od Myslbeka pomník s Václavem a koněm.
Se státem je to složité - jsme to sice my, ale jako instituce už moc prestiže nemá. Ani ke státním symbolům není taková vážnost, jak by si člověk představoval. Bohužel - a to tak trochu určuje i obecné vnímání - ani u nejvyšších představitelů státu. Stát sice oficiálně neuznávají anarchisti, ale ani spousta lidí, kteří se mezi tuto skupinu rozhodně neřadí, bojkotuje mnohé zvyklosti a pravidla, na kterých stát stojí.
Kdo ví, jak by na to všechno koukal sv.Václav, byť jeho životní kroky a panovnické činy jsou opředeny tajemnem legend. Možná dobře, že se to nedozvíme. A tak raději všechno nejlepší Václavům a klidný, příjemný sváteční Den naší státnosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová