Petr Voldán: Spojené nádoby a kopanec
Dnešní glosa je o vodě, sněhu, spojených nádobách a kopanci. Jestli vám to dohromady nedává zrovna smysl, pak si poslechněte Petra Voldána. Ten všechny ty - na první pohled - nesouvisející slova spojuje v glose pod titulkem Spojené nádoby a kopanec.
Připomíná mi to skutečně spojené nádoby - tedy jeden jev zákonitě ovlivňuje druhý a naopak. Tak jsou vzájemně propojené. Konkrétně pár let nám nějak méně prší, ale také si v zimě už neužíváme tolik sněhové nadílky. V tom zlém - nepočítaje kalamitní stavy po bílé pokrývce ve spíše úsměvných několika málo centimetrech výšky - i v tom příjemnějším, třeba na lyžích.
Nedostatek vody byl vážným tématem letních měsíců. A na mnoha místech, jak se dozvídáme, pociťují netradičně problémy s vodou i teď.
Jako spojené nádoby to funguje někdy i ve zdánlivě nesouvisejících situacích. Protože nebylo o minulé zimě dost sněhu, je teď i málo vody. A je tu potíž mít jí dostatek - i na výrobu sněhu pro lyžování na horách. Ano, už nás ani nepřekvapuje, že sníh musíme vyrábět, namísto aby nám padal z nebe. Navíc zadarmo. Jsme zaskočeni, že si leckde nemáme z čeho ten sníh vyrobit.
Svět se zákonitě mění. Sem tam mi to ale připadá, že některé ty konkrétní změny jsou trošku bláznivé. Připomínám si v té souvislosti povzdechnutí v jedné z dávnějších glos - kam až dojdeme, když už teď pro fotbal vyhříváme trávníky a naopak v létě ochlazujme haly a vyrábíme ledové plochy pro hokejisty.
Zkrátka, zdá se to být do budoucna skoro jisté - jestli si neporadíme s nedostatkem sněhu v zimě a nedokážeme reagovat na úbytek vody v létě, nebudeme mít v zimě následující z čeho vyrábět zase ten sníh. Jen pro lyžaře sice, ale ona schází víc a víc i voda pro denní potřebu.
Četl jsem zajímavý a k tématu myslím hodně trefný citát. Ale je ráno, tak myšlenku autora Gabriela Lauba maličko zjemním - "Hlava a zadek jsou spojené nádoby. Dokud člověk nedostane kopanec do onoho příslušného místa, nezačne myslet". A zeptám se už jen - kolik kopanců ještě jako lidstvo musíme dostat? Přeju vám klidné pondělí a úspěšný celý týden.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.