Petr Voldán: Proč až do naha?

Moc jsem se před čtrnácti dny nespletl, když jsem prorokoval, že náš čeká poněkud zvláštní čas. A že se nás budou oba kandidáti na prezidentské křeslo snažit získat všemožně na svoji stranu. Přičemž se můžeme dočkat lecčeho. I stalo se. Souboj nabral obrátky takové, že se jeden nestačí divit a na frak dostávaly mnohé hodnoty, které za normální situace ctí většina soudných lidí.

Situace ale normální nebyla a tak se nedivím ani povzdechům - už aby byla neděle. Což ovšem absolutně neznamená, že bychom měli rezignovat na právo a hlavně výsadu, kterou jsme dostali - spolurozhodovat o tom, kdo bude prezidentem této země.

Jak dopadnou volby?|foto: Michaela Danelová,Český rozhlas

Jen si tak říkám, proč je společnost tak nesmiřitelně rozhádaná a hlavně, proč musíme v kampani dospět až do fáze, kdy tábory kandidátů jsou schopny útočit i na brýle nebo hole protivníka a soupeře snad skoro svléknout až do naha.

A to říkám i s vědomím, že tu jde o post prezidenta. Nezapomínejme ale, že tato funkce má jistá omezení, že hlava státu není všemocným panovníkem, byť by si to i myslela. Pochopitelně například skutečnost, že jde o reprezentaci země nelze snižovat. Nicméně ten bublající kotel vášní se mi zdá až moc přetopený.

Proto tu nechci už dál mudrovat, je toho i tak všude kolem nás až nad hlavu. Omezím se jen na konstatování, které už jsem v obměnách při jiných situacích použil - každý má možnost rozhodnout se s chladnou hlavou a s ohledem na svoje zkušenosti a schopnosti vybrat si ze záplavy informací i dezinformací, komu dá svůj hlas.

Pak si počkat na výsledek.

A jsme-li všichni takovými demokraty, jak se na to v poslední době hrdě odvoláváme, nakonec akceptovat rozhodnutí většiny. Těch co zůstanou doma se to netýká, ti sice mohou po víkendu nadávat, ale snad jen na sebe. I ti se vlastně odhalují - obrazně řečeno - skoro do naha. Ale teď už pokud možno klidný pátek i celý víkend.