Petr Voldán: Fotografie někdy kradou duši

Fotografie by se dala popsat jako řešení problému. A úspěšný fotograf je v tomhle mistr - Herlíkovice a selfie
Fotografie by se dala popsat jako řešení problému. A úspěšný fotograf je v tomhle mistr - Herlíkovice a selfie

Titulek dnešní glosy je opět trochu nadsázkou. Nicméně na konstatování a zároveň i titulku “Fotografie někdy kradou duši” přece jen i podle vědců něco je. Jak tedy glosuje posedlost světa pořizovat miliony fotografií Petr Voldán, to si můžete poslechnout právě teď.

"Tak jaké to bylo o víkendu na horách? Fajn. Počkej, já ti to vlastně ukážu. Mám tu fotky...” Takové rozhovory jste už určitě slyšeli. A oslovený návštěvník hor při něm hned sahá po mobilním telefonu, kde má desítky důkazů o báječném víkendu. Což ale nutně nemusí znamenat, že vám poví i spoustu detailů nebo tlumočí nevšední zážitky. Nemusí je totiž mít v hlavě zafixované.

Abychom dokázali pořídit chytrými telefony spoustu fotografií, vypínáme - zjednodušeně řečeno - podle vědců v mozku určité nástroje, které nám pomáhají podrobněji si pamatovat. Soustředění se na fotografii nám tak v podstatě překryje zážitek z pohledu do údolí, z pozorování mraků, drhnoucích o vrcholky hor, nestihneme si všimnout, že přízemní mrazík koloroval keříky sametovou jinovatkou.

Fotíme, prezentujeme cesty za zážitky nebo ojedinělé chvíle na sociálních sítích, ale často pomíjivé okamžiky o to méně prožíváme. Podléháme i tlaku - sociální sítě provokují výzvami. Už delší dobu vaši přátelé od vás nic neviděli - přečteme si dokonce na displejích elektronických přístrojů.
 
Kde jsou časy, kdy se člověk nad každým záběrem musel zamyslet, protože na filmu zbývalo posledních pár volných políček. A zároveň zvažovat, jak tu fotku co nejlépe udělat. Dnes dokonce už existují aplikace, které zájemcům radí, kdy za jakou fotografií vyrazit z tepla domova. Podle předpovědi počasí, světla v danou hodinu, výšky slunce a kdoví čeho ještě hlásí - fotit architekturu běžte v pět odpoledne, portrét jste měli dělat v parku ráno do deseti hodin a podobně.

Narcismus - selfie

A tak mě napadá - často si stěžujeme, jak nás sítě omotávají stále těsněji, jak se nám zavrtávají do soukromí a na druhé straně se dobrovolně stavíme do role robotů.

Co takhle odhodit pohodlnost a trochu příští víkend pustit na špacír fantazii, vyrazit na výlet bez kazajky pravidel a chceme-li fotit, mačkat tlačítko jen v momentě, kdy nám něco zajímavého “cvrnkne o nos”? Mimochodem, když děláte “selfíčko”, točíte se k tomu, co pak chcete všem ukazovat, zády.

Tak už trochu věříte, že tisíce fotek mohou i krást duši? A teď už pohodové pondělí i celý týden.

Spustit audio

Související