Petr Voldán: Fotografie někdy kradou duši
Titulek dnešní glosy je opět trochu nadsázkou. Nicméně na konstatování a zároveň i titulku “Fotografie někdy kradou duši” přece jen i podle vědců něco je. Jak tedy glosuje posedlost světa pořizovat miliony fotografií Petr Voldán, to si můžete poslechnout právě teď.
"Tak jaké to bylo o víkendu na horách? Fajn. Počkej, já ti to vlastně ukážu. Mám tu fotky...” Takové rozhovory jste už určitě slyšeli. A oslovený návštěvník hor při něm hned sahá po mobilním telefonu, kde má desítky důkazů o báječném víkendu. Což ale nutně nemusí znamenat, že vám poví i spoustu detailů nebo tlumočí nevšední zážitky. Nemusí je totiž mít v hlavě zafixované.
Čtěte také
Abychom dokázali pořídit chytrými telefony spoustu fotografií, vypínáme - zjednodušeně řečeno - podle vědců v mozku určité nástroje, které nám pomáhají podrobněji si pamatovat. Soustředění se na fotografii nám tak v podstatě překryje zážitek z pohledu do údolí, z pozorování mraků, drhnoucích o vrcholky hor, nestihneme si všimnout, že přízemní mrazík koloroval keříky sametovou jinovatkou.
Fotíme, prezentujeme cesty za zážitky nebo ojedinělé chvíle na sociálních sítích, ale často pomíjivé okamžiky o to méně prožíváme. Podléháme i tlaku - sociální sítě provokují výzvami. Už delší dobu vaši přátelé od vás nic neviděli - přečteme si dokonce na displejích elektronických přístrojů.
Kde jsou časy, kdy se člověk nad každým záběrem musel zamyslet, protože na filmu zbývalo posledních pár volných políček. A zároveň zvažovat, jak tu fotku co nejlépe udělat. Dnes dokonce už existují aplikace, které zájemcům radí, kdy za jakou fotografií vyrazit z tepla domova. Podle předpovědi počasí, světla v danou hodinu, výšky slunce a kdoví čeho ještě hlásí - fotit architekturu běžte v pět odpoledne, portrét jste měli dělat v parku ráno do deseti hodin a podobně.
A tak mě napadá - často si stěžujeme, jak nás sítě omotávají stále těsněji, jak se nám zavrtávají do soukromí a na druhé straně se dobrovolně stavíme do role robotů.
Co takhle odhodit pohodlnost a trochu příští víkend pustit na špacír fantazii, vyrazit na výlet bez kazajky pravidel a chceme-li fotit, mačkat tlačítko jen v momentě, kdy nám něco zajímavého “cvrnkne o nos”? Mimochodem, když děláte “selfíčko”, točíte se k tomu, co pak chcete všem ukazovat, zády.
Tak už trochu věříte, že tisíce fotek mohou i krást duši? A teď už pohodové pondělí i celý týden.
Související
-
Petr Voldán: Klenoty z venkova aneb Tak zase za rok
Dnešní glosa nebude v doslovném smyslu o blýskavých špercích nebo snad jejich hledačích, kteří se loučí s letní sezónou. Přitom o klenotech řeč bude.
-
Petr Voldán: Koho do křesla - kozla, vlka nebo lišku?
Stálice letních dnů - téma koho budeme mít v křesle ministra kultury, se znovu vynořila. Prezident odmítá akceptovat návrh sociálních demokratů.
-
Petr Voldán: Zážitek nade vše aneb Všechno přece jen nekoupíš
Říká se, že když máte peníze, můžete si pořídit cokoli. Což sice je téměř pravda, ale i tento názor má svoje “Ale” s velkým A. Léto a prázdniny - to je přece čas zážitků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka