Pěna aneb country, které má říz! Trutnovská kapela hraje muziku pro všechny generace a příležitosti
Nemnoho kapel se může pochlubit oslavou svých 40. narozenin. Když se to před lety povedlo legendární skupině Olympic, tak z toho byl velký poprask. Dnes vám ale představíme regionální kapelu Pěna z Trutnova, které se to také povedlo, a narozeninový koncert k oslavě kulaté čtyřicítky už mají za sebou.
Určitě bude teď v létě také příležitost Pěnu slyšet a vidět hrát pěkně naživo. Což nám jistě potvrdí tři zakládající členové kapely. Jitka Nováčková, její manžel Dalibor Nováček, a také Ladislav Prouza, kytarista a zpěvák.
Takže vy tři jste před 40 založili kapelu, je to tak?
Dalibor Nováček: Je to tak. My jsme se tenkrát sešli, byli jsme inspirováni dalšími kapelami, jezdili jsme na Svojšický Slunovrat nebo na Chvaletický Širák a byli jsme mladí. Myslím, že muzikantsky už jsme byli docela slušně vybaveni z uměleckých škol a prostě k hudbě i k přírodě jsme měli blízko. Takže to tak nějak vyplynulo.
Začali jsme ve čtyřech, pak jsme hráli v pěti, potom přibyly naše dvě děti, to znamená 5 plus 2. Dnes už jsme takový malý country orchestr.
Dalibor Nováček, zakládající člen skupiny Pěna
Jak jste se poznali vy dva s manželkou? Jitko, jak jste poznala manžela?
Jitka Nováčková: Naše úplně první hraní bylo tenkrát dětem na pionýrském táboře, kde jsme se jako vedoucí oddílů poznali. A tím to všechno vzniklo.
Ladislav Prouza: A já jsem na tom pionýrském táboře hrál sám. Byl jsem na ten tábor pozvaný na poslední závěrečný oheň a vystupoval jsem sám s kytarou. Trošku jsem je asi okouzlil, takže mě oslovili, abych se k nim přidal.
Čtěte také
Slyšel jsem, že jeden z vašich prvních koncertů byl na MDŽ 8. března.
Dalibor Nováček: Ano, byli jsme osloveni naší známou, která pořádala v Texlenu ve Rtyni v Podkrkonoší MDŽ a říkala, vy si stále někde brnkáte, tak už se jednou vzchopte a přijďte zahrát taky na jeviště. Tak jsme zahráli na jevišti my tři a ještě jeden zakládající člen, který s námi hrál asi rok.
Jitka Nováčková: Takže vlastně od onoho 8. března si počítáme ta léta.
Ovšem pak oficiálně vystupovat a hrát, to jste museli dělat nějaké přehrávky a mít razítko, ne?
Dalibor Nováček: Museli jsme hlavně dělat i kapelnické zkoušky, tenkrát to nebylo vůbec jednoduché, protože nás zkoušeli z hudební teorie, zkoušeli, jestli umíme noty a harmonie. V těch zkušebních komisích byli profesionální muzikanti, kteří toho znali dost. A kdybychom to nezvládli, tak bychom si mohli brnkat jen doma nebo u táboráku. Ale veřejně vystupovat, to bylo tenkrát obtížné.
Jakých bylo těch 40 let? Jak na to vzpomínáte?
Ladislav Prouza: Hráli jsme samozřejmě různě po celé republice. Ale nejraději vzpomínám, jak jsme jezdili hodně hrát do Polska. Ve Złotorii, už podle názvu městečka, kde se tenkrát konalo mistrovství světa v rýžování zlata, kam jsme byli pozváni místní kulturní komisí jako hlavní kapela na večer, což pro nás bylo úžasné. Hráli jsme přibližně pro 4 000 lidí.
Dalibor Nováček: Měli jsme několik krásných zážitků v zahraničí. Byli jsme v Itálii na takovém trampském potlachu, by se dalo říct. Jednou jsme byli vysláni naším domovským městem Trutnovem do německého partnerského města Würzburgu, kde jsme měli asi 3 nebo 4 koncerty, to byly krásné zážitky. A kromě našeho Trutnovska máme jednu takovou, řekl bych, stabilní štaci. Chtěl bych pozdravit naše přátele, kam jezdíme na guláše, do Přívratu v Pardubickém kraji. Tímto je zdravíme, protože tam už jsme překonali desetiletí.
Musíme ovšem také zmínit, že takto ve trojici nejste kompletní, protože k vám patří i vaše děti.
Dalibor Nováček: Pomalu jsme se rozrůstali, začali jsme ve čtyřech, pak jsme dlouho hráli v pěti, potom přibyly naše dvě děti, to znamená 5 plus 2, takže dnes už jsme takový malý country orchestr, když hrajeme všichni.
Vy jste si prostě kapelu odrodili sami.
Jitka Nováčková: Ony ty děti musely, protože jsme je brali i na pódium, když byly malé. Tak prostě v kočárku seděly na pódiu a vydržely, než jsme odehráli. Ony s tou muzikou vyrůstaly.Čtěte také
Velký narozeninový koncert byl v březnu v Trutnově. Povedl se? Kolik přišlo lidí?
Jitka Nováčková: Povedlo se to. Bylo to ovšem jen pro pozvané, přišlo přibližně 300 lidí. Bylo to v podstatě stejné jako před 10 lety, protože těch kamarádů a příznivců máme hodně. Takže se to povedlo a všem, co přišli, děkujeme, bylo to perfektní.
Dalibor Nováček: Já bych to řekl takto. Jak člověk hraje, jsou akce různého typu. Některé se povedou méně, jiné více. A jsou pro nás takzvané dobíjecí akce, kterým se věnujeme 40 let, a to byl třeba Národní dům. To je akce, kde se lidi baví, jsou nadšeni. To je taková naše úžasná dobíjecí akce.
Kde vás tedy teď v létě mohou lidé potkat? Jezdíte na koncerty a festivaly, vím, že jeden jste také založili ve Rtyni v Podkrkonoší.
Ladislav Prouza: Založili jsme ho v roce 1987, to byl první ročník. Nota se jmenuje ten festival. Začalo to jako regionální akce, ale pak se to rozrůstalo a pomohlo nám hodně město. Dnes už festival dělá hlavně město, protože my na to nemáme čas ani prostředky. Ale moc děkujeme městu Rtyni, že se toho chopilo a dělá to perfektně. Jsme rádi, že nás také zvou. Takže 5. srpna ve Rtyni v Podkrkonoší, začíná to v 17. hodin a kapela Pěna hraje od 19. hodin.
Jsem moc rád, že z Trutnovska dnes za námi do Českého rozhlasu Hradec Králové přijeli tři zakládající členové skupiny Pěna, kteří to táhnou spolu už 40 let. Díky za rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
