Plody posedlosti Jaroslavy Mačkové. Sbírka básní o pocitech z mezilidských vztahů a zažitých příběhů
21. března si připomínáme Světový den poezie. A tak jsme oslovili jednu milou básnířku z našeho kraje, Jaroslavu Mačkovou z malé vesničky Černčice kousek od Nového Města nad Metují. Přišla do studia i se svou novou sbírkou, která se jmenuje Plody posedlosti.
O čem je vaše nová básnická sbírka Plody posedlosti?
Básnická sbírka je nová už nějakou dobu, křest jsme měli loni na podzim. Byla to moc pěkná akce, pozvala jsem přátele i básníky, poděkování patří bohuslavické knihovně.
Představil jsem vás jako básnířku, ale měl jsem říci, že jste i fotografka.
Ráda fotím, ukládám si zajímavé záběry a pak, když koncipuji nějakou sbírku, tak hledám k básním odpovídající fotografie, které je mohou někdy i dokreslit nebo jejich náladu třeba zvýšit.
Považuji se za introverta, takže hodně inspirace čerpám ze svých pocitů a zážitků, z toho, jak se ve mně zrcadlí příroda, něco krásného.
Jaroslava Mačková, básnířka
Takže nejdříve fotíte a ukládáte si snímky. Pak napíšete báseň a k ní hledáte přiléhající fotografii.
Ano, většinou to tak bývá. Naopak je to jen v případě, když dávám něco na Facebook. To jsou takové rychlé fotky, třeba obloha, která se změní během minuty. Takže když zachytím nějaký zajímavý mrak nebo stromy, dám to na Facebook a ono mě to zároveň inspiruje ke krátkému básnickému útvaru. Něco ve smyslu haiku, takové tříverší.
Čtěte také
Když jste jela k nám do Hradce, byl na obloze nějaký inspirativní mrak?
Dnes je bohužel zataženo, takže tam bylo pouze sluníčko, na které se dalo dívat, protože bylo zacloněné. Takže dnes haiku nebude.
Jak dlouho vznikala básnická sbírka Plody posedlosti? Protože ona je obsáhlejší než Taková maková, kterou jste nám představila před třemi lety.
Je to pravda, má trošku větší formát, knížka je těžší než Taková maková, protože je v ní více básní i fotografií.
Čím se inspirujete?
Považuji se za introverta, takže hodně inspirace čerpám ze svých pocitů a zážitků, z toho, jak se ve mně zrcadlí příroda, něco krásného. I když vidím bohužel i věci špatné, který souvisejí třeba se strachem nebo s bolestí. Protože vnitřek si s tím dělá, co chce. To neovlivníme.
Odkládám své nápady a básničky do souboru na počítači. Až přijde ten správný čas, tak začnu vybírat a vznikne třeba něco dalšího.
Jaroslava Mačková, básnířka
Ono to tak bývá, že věci, které nás trápí, když je třeba člověk nešťastně zamilovaný, tak z toho pak mohou vzniknout třeba nádherné písně. Je to inspirativní pro mnoho umělců.
Ano, může to tak být. Já se teď v poslední době zaměřuji spíše na ty hezčí věci nebo na přírodu, což třeba v Plodech posedlosti ještě úplně tak není. Jsou tam spíše pocity z mezilidských vztahů a příběhy, které slyším od svých známých. To je pro mě také velká inspirace.
Blíží se Velikonoce a vidím tu básničku, která se jmenuje Velikonoce 2023.
Jsou tady zase po roce barevně pestré Velikonoce.
Na netu mrtě informací k výrobě jarních dekorací.
Ta básnička ještě nekončí, recitoval jsem jen kousek. Kdy jste napsala svoji první básničku? Už v dětství?
Ano, mám ji dodnes. Asi v devíti letech jsem napsala tři básničky, pak dlouho nic, až zase při studiu na gymnáziu, v těch letech adolescentních, jak se říká, kdy píše skoro každý, jsem psala básničky a dávala je číst spolužákům. Těm se to docela líbilo, takže mě dokonce i nacpali do nějaké školní soutěže. Tam jsem si poprvé říkala, jestli se třeba nemám dát cestou spisovatele nebo novináře. No, dopadlo to úplně jinak.
Čtěte také
Jak to dopadlo? Vím, že jste vystudovala sociální služby, sociální problematiku.
Mé první zaměstnání bylo vychovatelka, pak mateřská dovolená a dost dlouho jsem tak nějak hledala, kde zakotvit. Kdybych tady měla mluvit o všech mých zaměstnáních, tak bychom tu byli hodinu.
Ale to může být také inspirativní, protože každé pracoviště je jiné, různí lidé atd.
Přesně tak, máte naprostou pravdu. Rozmanitost oborů. Bylo pro mne ale náročné, že jsem většinou byla začátečník a musela se učit ty věci od začátku. Tedy byly tam sociální služby, ano, pečovatelská služba, kde jsem spíše, než že bych přímo pečovala, řídila tu službu.
Máte už rozepsanou nějakou novou básnickou sbírku?
Spíš si zatím odkládám své nápady a básničky do souboru na počítači. Až přijde ten správný čas, tak začnu vybírat a vznikne třeba něco dalšího.
Tak nám dejte potom vědět. A poprosím vás na závěr o nějakou básničku.
Dovolila bych si přečíst jednu z těch na konci knížky.
Až mi narostou křídla
Až mi konečně narostou křídla,
dám vale přízemním hrám,
prázdným lidem s děravými srdci,
temným koutům vlastní duše
a lepkavým bliznám strachu.
Až mi konečně narostou křídla,
pláchnu všemu tomu do jinam.
Místo přebírání popele a hrachu
budu lehce surfovat po vlnách
a opíjet se koktejlem splněného snu.
Krásné, poetické. Jaroslava Mačková, básnířka z Černčic u Nového Města nad Metují, byla dnes naším hostem. Moc děkuji za rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
