Taková Maková básnická sbírka Jaroslavy Mačkové vám krásně občerství duši nejen nebesky modrou tuší

21. březen 2023

Dnes je Světový den poezie, a tak vám představíme básnířku z našeho kraje, Jaroslavu Mačkovou, z malé vesničky Černčice kousek od Nového Města nad Metují na Náchodsku. Svoji poslední básnickou sbírku s názvem Taková Maková dokonce opatřila i vlastními fotografiemi.

Už jste si dnes přečetla nějakou básničku, když má poezie svátek?
Přiznám se, že zatím ještě ne, ale den je dlouhý. Ráda si přečtu básničky od svých přátel či kolegů, další tvorbu jiných básníků.

Kdy jste si začala s poezií? Už jako malá holka jste si psala básničky?
První básničku jsem napsala někdy v devíti letech, ale pak to přišlo intenzivněji na gymnáziu v Jaroměři, kde vznikaly takové první vážnější pokusy, které ovšem všechny putovaly do šuplíčku.

Každá citlivější duše, která má vztah k poezii a k přemýšlení, ráda si otevře knížku s básněmi, si v mé sbírce najde něco pro sebe.
Jaroslava Mačková, básnířka a fotografka

Vzpomenete si na tu svoji první básničku v devíti letech, o čem byla?
Jmenovala se Nálada a bylo to o dojmech při procházce v parku. Třeba jak tam na mě působí počasí. Inspiraci čerpám všude okolo sebe.

Co děláte profesně v životě?
Celý život mě provází sociální služby, pedagogická činnost. Vystudovala jsem gymnázium, potom vychovatelství, takže jsem působila jako vychovatelka jak v družině, tak třeba v dětském domově v Sedloňově, na tu práci velice ráda vzpomínám. A pracovala jsem i se seniory v pečovatelské službě.

Čtěte také

Prý jste chtěla být možná i novinářkou. Byl to váš sen?
Ano. Bylo to hodně silné, jednu dobu jsem se snažila spolupracovat s novinami, s Náchodským deníkem, dávala jsem jim nějaké články a vypadalo to hodně nadějně, ale nakonec to nedopadlo.

Kolik básnických sbírek jste už napsala? Ta poslední se jmenuje Taková Maková, to se mi moc líbí.
Taková Maková je druhá, která vyšla. První se jmenovala Vábení a touhy, ta vyšla v roce 2018. A byl tam i takový výběr za dobu od studentských let. Jsem moc vděčná za vydání paní Věře Kopecké, v jejímž nakladatelství se sbírka mohla realizovat.

Asi dnes není vůbec jednoduché vydat básnickou sbírku, všechno stojí spoustu peněz.
Není to možná ani zase tolik o penězích, ale spíše o tom, potkat ty správné lidi. A to se mi podařilo.

Čtěte také

Proč Taková Maková?
Dlouho jsem hledala název pro tuto sbírku, aby mě to trochu vystihovalo. A tohle byla taková náhoda. Mám známého, se kterým si často telefonujeme, a on má iPhone od Apple, tak mi vždy říkal, á, volá Džarka Maková. Protože mu to tak hlásila zvuková asistentka anglicky v mobilu. A mně se to zalíbilo. Maková, tak pak to bylo to Taková Maková, to přišlo samo.

Chci ještě zdůraznit, když se podívám na vaši Takovou Makovou, tak tam vidím i úžasné fotografie.
Ano, fotografie je svým způsobem součástí básně, která tam je. Já ráda fotografuji, je to pro mě relax. Mám ráda takové detaily světa. Přírodu nebo i architekturu, různá zajímavá zákoutí, kde to vypadá jako nepořádek, ale má to svoje kouzlo.

Čtěte také

Jak jste to dávala dohromady, aby spolu ladily básničky a fotografie?
Já jsem se tím výběrem bavila velice. To bylo úžasné, takové flow, jak se dnes říká. Hledat a vybírat z mých snímků, které by ladily a doplňovaly báseň. Soustředit se, báseň si klidně přečíst několikrát a k tomu najít fotografii.

Kdy vás verše napadají? Je to tak, že to na vás múza všechno hodí, nebo naopak to je pořádná dřina? Jak to je?
Proces tvorby, to zní tak nějak nadneseně, ale někdy to přijde samo. Je to třeba na základě nějakého pocitu, prožitku, který se zpracovává. A pak třeba večer se stane, když si jdu už lehnout, že přijdou nějaká slovíčka, nějaká myšlenka nebo něco. Už mám tu zkušenost, že musím hned vzít tužku a papír, hned to zaznamenat, protože jsem si párkrát říkala, já si na to ráno vzpomenu, ale už to tam nebylo.

Knížky Jaroslavy Mačkové

Začíná jaro, také je pro vás inspirací?
Určitě. Jaro pro mě znamená úžasné barvy. Takže se těším zelenou a žlutou, asi se budu hodně soustředit na přírodu.

Ještě se zeptám, pro koho jsou určeny vaše verše?
Myslím si, že každá trochu citlivější duše, která má vztah k poezii a k přemýšlení, ráda si otevře knížku básní, tak si v mé sbírce najde něco pro sebe.

Jakou básničku na závěr vyberete z vaší sbírky Taková Maková?
Byla by to jedna sloka z mé, možná nejoblíbenější básničky. Jmenuje se Jsem na cestě. Tady je první sloka:

Zvedám hlavu svou,
do oblak se dívám,
z myšlenek černou smývám.
Občerstvuji vlastní duši
v nebesky modré tuši.

Krásné, poetické. Dnešní Světový den poezie s námi oslavila Jaroslava Mačková, básnířka z Černčic u Nového Města nad Metují.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související