Podzim bych mohl mít celý rok. Barevnost i melancholie, je tam vše, usmívá se básník Radek Vohlídka

Kdy jste začal psát básně?
První básnická sbírka mi vyšla v roce 2020, ale samozřejmě psal jsem, jak se říká, do šuplíku už dávno předtím. Dnes to může být nějakých 18 let. Poprvé jsem byl pozván na čtení básní do Prahy v roce 2019 v listopadu. Ovšem v roce 2020 byl covid a lockdown, vše se zavřelo a tak jsem si říkal, co budu dělat? A pár lidí mě vyhecovalo, abych pro kamarády a příznivce vydal básnickou sbírku.

Pro mnoho básníků je podzim inspirativní. Řekněme, ona sychravost, ale i barevnost, melancholie. Prostě v podzimu je všechno.
Radek Vohlídka, básník

Poezie vás oslovila už v mládí? Recitoval jste holkám básničky ve škole?
Ne, nerecitoval. K poezii jsem se dostal poměrně pozdě, když mi bylo snad 35 či 38 let. Přiznám se, že jsem dlouhou dobu nějak nemohl přijít poezii na chuť. Jsem velký čtenář od dětství, co mi přijde pod ruku, to přečtu, ale poezie potřebuje určité nastavení, takže jsem začal číst poezii poměrně pozdě. Což mne pak následně pudilo k tomu, abych i něco sepsal.

Čtěte také

Hradec Králové má svůj Poesiomat. Na Tylově nábřeží recituje básničky, ale repertoár má daleko větší

Vzpomenete si na svou první báseň?
Na svoji první báseň si samozřejmě vzpomínám, jmenovala se Čekání a byla na téma, které mě dodnes neopustilo. A to je podzim. To je mé nejoblíbenější téma. Mohl bych mít podzim celý rok.

Já se těším na jaro, ale vy máte rád podzim. Je to inspirativní?
Určitě. Pro mnoho básníků je podzim inspirativní. Řekněme, ona sychravost, ale i barevnost, melancholie. Prostě v podzimu je všechno. Pokud bych měl své básně nějak shrnout, tak jsou samozřejmě o životě, o světě kolem nás. Jsou, jak říkám, prodchnuté melancholií každodenního života. A co se týče témat, tak jedno jsem už zmínil, to je podzim. Velice rád píšu i na téma stromy, protože ty jsou velmi inspirativní. A v mé tvorbě se hodně projevuje duchovno, víra. Tam je pro mě velkou inspirací naše královéhradecká Katedrála svatého Ducha.

Na prózu je potřeba trošku více času a soustředění, kterého člověk moc nemá. Mým snem je ale napsat knížku pro děti.
Radek Vohlídka, básník

Co próza? Říkal jste, že jste od mládí četl, nenapadlo vás pustit se do psaní prózy?
Napadlo, ale na prózu asi je potřeba trošku více času a soustředění, kterého člověk moc nemá. Mým snem je ale, to je možná trošku překvapivé, napsat knížku pro děti. Mám tři děti, sice už velké, ale pohádky pro děti vychází trošku z toho, že jsem dětem, když byly malé, vyprávěl večer pohádky. Ty jsem jim nečetl, něco samozřejmě ano, ale hlavně jsem si je vymýšlel. Tak bych na to navázal.

Čtěte také

Připrav se a leť. Prvotina básnířky Jany Rybkové z Hradce Králové je o životě a těžkých chvílích

Jak píšete? Jak vás múza líbá? Přijde sama zničehonic v kteroukoliv denní či noční dobu? Nebo si říkáte, musím teď něco vyplodit, sednete si a čekáte, až to přijde?
Ne, tak to u mě nefunguje. Hodně lidí se mne ptá, kde beru zdroje inspirace. Mě když napadne verš nebo téma, tak si ho hned zapíšu do mobilu, abych to nezapomněl, protože to se může stát velmi snadno. A pak, když je chvilka klidu, tak si sednu a onu myšlenku nebo verš nějakým způsobem dopracuji. A inspirace je různorodá. Může nastat, když sedíte v tichu v katedrále nebo když jdete v přírodě nebo po městě. Ale může to být i když si čtete prózu a zaujme vás nějaké slovo nebo sousloví. Tak si ho poznamenáte a z toho potom vznikne báseň.

Zajímá mě vaše profese, jste realitní makléř. Co je na tomto povolání poetického, dá se i tam najít inspirace pro poezii?
Tato profese je v první řadě práce s lidmi, kteří jsou opravdu z nejrůznějších věkových i sociálních skupin. A je to opravdu občas inspirativní. Pokud narazíte na klienta, se kterým si nějak porozumíte nebo s kterým to jde prostě lehce, tak vám to prozáří den. Další taková inspirativní věc, jsou někdy samotné nemovitosti. Já pracuji hodně pro církev, v minulosti jsem prodal poměrně dost far, a to jsou objekty, které dýchají historií. A je vždy zajímavé setkávat se na takových místech.

S láskou také vykonáváte službu akolyty v Katedrále svatého Ducha v Hradci Králové. Co vlastně děláte?
Jde o službu akolyty. To znamená, jsem pověřen biskupem k službě u oltáře, k asistenci. Mám pověření podávat svaté přijímání při mši svaté i mimo mši svatou. Většinou nemocným. A mohu mimo jiné vést třeba bohoslužbu slova. Tedy taková služba či pomoc knězi. Moje místo je v neděli v 9:00 hodin při mši svaté v Katedrále svatého Ducha.

Čtěte také

Je hezké, když jsem v katedrále sama, ale nejkrásnější je plná lidí, usmívá se katedrální kostelnice

Říkal jste, že právě Katedrála svatého Ducha v Hradci Králové na Velkém náměstí je pro vás inspirativní prostředí. A máte rád i literární setkání a veřejná čtení. Kde se s vámi můžeme potkat?
Říkám o sobě, že jsem extrovertní introvert. Samotného mě překvapilo, že mě začalo bavit vystupovat před lidmi, před posluchači. S mým přítelem Fiadelfem Giulianim, což je italský básník, jsme napsali sbírku Cesty/Viaggi, kterou budeme teď propagovat. Budou křty. V Červeném Kostelci 20. listopadu, v Hradci Králové v knihovně budeme 17. prosince. A mimo to ještě nějaká vystoupení v Praze. A měli bychom mít také autogramiádu v Pardubicích.

Neřekl byste nám na závěr nějakou vaši krátkou báseň o Hradci Králové?
Vyberu z mé poslední samostatné sbírky Protiklady. Je krátká, píšu většinou čtyřverší. A jmenuje se Domovina.

Ten kus země na soutoku
pod dohledem katedrály
slyší šepot tichých kroků
z minulosti kdesi v dáli

Radek Vohlídka a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Krásné. Básník Radek Vohlídka byl dnes naším hostem. Moc děkuji za inspirativní povídání a přeji vám krásný život plný poezie.