Mládě hrošíka liberijského ve dvorském safari parku a zamilovanost tohoto v přírodě ohroženého druhu

28. únor 2026

Dnes se v Safari Parku Dvůr Králové zastavíme u hrošíků liberijských. Čas páření u nich přichází několikrát za rok a nevztahuje se jen k jaru. Proto se chovný pár může právě teď chlubit novým mládětem. To je zatím v péči matky, ale dospělá zvířata můžete pozorovat na souši i při koupání v bazénu. 

Redaktorka Dana Voňková nechtěla jejich pohodu rušit a rozhovor o tom, co předchází příchodu nového potomka na svět, natočila před jejich pavilonem s lektorem Josefem Hotovým.

Čtěte také

Hrošík liberijský je mnohem menší než hroch. Váží 150 až 270 kg a jeho délka činí 150 až 180 cm, výška v kohoutku měří 75 až 100 cm. Ocas je krátký, měří okolo 15 cm. Vyhledává bažinaté, vlhké biotopy v okolí řek. Objeven byl teprve až v polovině 19. století. Dlouho o něm nebyly žádné zprávy.

Teprve později se zjistilo, že se řídce vyskytuje na poměrně malém území, kde žije skrytě. Některé poznatky o jeho životě byly získány až v zoologických zahradách. Není také, jako jeho větší příbuzný, vázán na vodu. Nežije ve stádech, ale vyskytuje se jednotlivě nebo v párech. Velmi dobře plave.

V případě nebezpečí se ukrývá v rostlinstvu, zatímco hroch většinou míří přímo do vody. Kožní žlázy hrošíka také vylučují sekret, který je však bezbarvý.

Velkou část svého času pobývá na souši. Má noční aktivitu. Ve dne odpočívá v rostlinstvu poblíž vody. V pralese má vyšlapané chodníky, po kterých se pohybuje. Samci si teritoria na stále stejných místech značí jako hroch trusem, který rozmetávají ocasem.

Samice rodí i kojí na zemi, mívají pouze jediné mládě, které po narození váží 5 až 7 kilogramů. S matkou se mládě zdržuje dva až tři roky. Dospívají ve 3 až 5 letech. Živí se listy, výhonky, plody, trávou a další rostlinnou potravou.

Čtěte také

Hrošíci obývají pouze pralesy západní Afriky od Sierra Leone po Nigérii. V devadesátých letech se jejich celkové počty odhadovaly na méně než 3000 kusů. V některých oblastech dochází k ničení původních pralesů a tím ke ztrátě jejich přirozeného prostředí a následně i k zintenzivnění lovu.

Podle IUCN je proto od roku 2006 řazen mezi druhy ohrožené. V současnosti se chovají v mnoha zoologických zahradách, kde se dobře rozmnožují. Bývají umístěni ve speciálních pavilonech nebo ubikacích. K dispozici musí mít ve výběhu i v ubikaci bazén hluboký asi 60 až 120 centimetrů. Ten je velmi důležitý.

V příliš suchém prostředí často trpí kožními chorobami. Ve výběhu musí mít za slunečného počasí k dispozici zastíněné místo. Chovají se v párech.

autoři: Dana Voňková , baj
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.