Dnes je příliš jednoduché si něco pořídit. Jsme zahlceni věcmi, říká koučka pořádku v domácnosti
Magazín o zdravém životním stylu. Poslouchejte Šarm:
- 01:07 Rozhovor s hercem Janem Čenským
- 06:24 Expert na etiketu Daniel Šmíd: letní bussines oblečení
- 11:46 Vezmeme vás do jednoho ryze dámského klubu
- 15:58 MUDr. Michaela Bednářová a bělení zubů
- 20:25 Jak může pořádek ovlivnit náš život?
- 24:25 Helena Dařbujánová a pozvánka na DesignLOVE
- 28:41 Hlasujte v rozhlasové anketě Šarmantní osobnost roku
Také máte občas pocit, že jste doma zahlceni věcmi? Máte k nim vztah a nechcete je vyhazovat? Přitom vám byt praská ve švech? Letní čas je proto možná ideální období pro to, zkusit si udělat doma pořádek. Protože někdy může úklid místa, kde žijete vnést i klid do vašeho života.
Čtěte také
Požádala jsem proto profesionální organizátorku a koučku pořádku Janu Volencovou, aby se s námi podělila o své zkušenosti.
Proč vlastně doma hromadíme tolik věcí? Kde děláme chybu?
Možná ani neděláme chybu, záleží na tom, kde má každý z nás onu laťku nastavenu, tedy práh citlivosti, co už je pro něj příliš mnoho věcí. Ale setkávám se u mnoha lidí s tím, že se cítí zahlceni věcmi. A ty důvody jsou různorodé.
Často je to tím, že je dnes příliš jednoduché si něco pořídit. Tlačí se to na nás z médií i z reklamy. Máme rádi pocit zabezpečenosti, to by se mi mohlo hodit, tak si to nechám. Další věci jsme od někoho dostali a je nám líto se jich zbavit. Ale někdy jen nemáme chuť a čas se tím zabývat. Je snadnější věci nacpat do skříně a neřešit je.
Čtěte také
Mění se to nějak v čase?
Mění. My jsme vyrostli často v tom, že věcí bylo málo a bylo těžké je sehnat. Tak si mnozí z nás do života odnesli nastavení mysli, že je dobré shromažďovat, protože nevíme, co bude. Ale dnešní doba je hodně jiná a zejména mladší generace to cítí tak, že je nezajímá 200 zavařovacích sklenic na půdě, do kterých maminky a babičky zavařovaly.
Proto je nutné se dnes na věci začít dívat jinak. Jestli mi v životě pomáhají a dělají mi dobře, nebo mi spíše energii ubírají a mám z nich stres.
Důvody, proč si věci necháváme, jsou asi různé. Co tedy s tím?
To je těžká otázka. Tak těžká, že nám někdy zablokuje celý proces vytřídění věcí. Ale radím svým klientům, že se dá vymyslet mnoho strategií, jak s tím naložit. Pokud mám například něčeho celou sadu, tak si nechat jen jednu z těch věcí. Nebo se dnes nabízí možnost si jen tak něco vyfotit na památku.
Čtěte také
Co s těmi emočními věcmi, které mi někdo daroval?
Možná si dopřát čas, popřemýšlet o tom, co mi ta věc připomíná, s čím ji mám spojenu. Proč je těžké se jí zbavit. A pak přemýšlet o tom, jestli by se to dalo nějak transformovat do jiné podoby. Pracovat kreativně s věcmi. Ale na prvním místě je, přiznat si emoci a říci, že to není o té věci samotné, ale o tom vztahu k člověku, který mi ji dal.
Co hromadíme nejvíc?
Každý má jinou slabinu. Často se setkávám s větou: Něčeho není nikdo dost. Tak to jsou například ručníky nebo povlečení. Sluneční brýle nebo krabičky. Moc rádi sbíráme krabičky nebo papírové či dárkové tašky. Je těch věcí spousta.
To vše a ještě mnohem víc v magazínu o životním stylu Šarm v sobotu po 18 a neděli po 11 hodině. Na setkání s vámi se těší Lada Klokočníková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.

