Největší kniha o moderní architektuře Hradce Králové zachytila proměnu města do současné podoby

Historik umění a také autor nové publikace o Hradci Králové Ladislav Zikmund Lender si dnes na nás udělal čas. O Hradci se často mluví také jako o městu v zeleni. To už mířím na knihu, která se jmenuje Struktura města v zeleni: Moderní architektura v Hradci Králové. Tak nám ji představte.
Tato knížka je shrnutím mého výzkumu, který se týkal hradecké moderní architektury v posledních asi 5 letech. Jou tam všechna témata, kterými jsem se postupně zabýval. Která jsem buď už publikoval v různých časopisech nebo sbornících nebo na konferencích. Tady je to vše hezky pohromadě. Takže to je taková závěrečná věc a teď si dám chvíli s Hradcem pauzu.

Protože vy už jste těch knih o Hradci vydal víc.
Právě. A kdo to má pořád číst, že ano.

Máte to spočítané?
Spočítané to nemám. Knížek o Hradci bylo takových 4 až 5.

Pojďme se vrátit k té nejnovější. Je pořádně velká.
Ano, formátem. A hlavně je pořádně těžká. Já to teď pořád někam nosím, tak se to dost pronese.

Vizualizace knihy Struktura města v zeleni|foto: Pravý úhel

Když se řekne Hradec Králové, tak si každý vybaví hlavně architekty Gočára a Kotěru. Ale vy věnujete čas i pozornost i těm dalším. Vy tomu říkáte lokálním architektům?
Hlavním smyslem této knížky bylo podívat se trošku novým pohledem právě na Kotěru a Gočára, což jsou jména, která samozřejmě není možné vypustit nebo pominout. Ale je možné se současně podívat i na to, jak vypadala ta architektura buď lokální nebo regionální, chceme-li. A jaká byla další témata. Protože v hradecké moderní architektuře je asi takovou nejvýznamnější charakteristikou, že je velmi rozmanitá. Že to právě nebyl jen Gočár s Kotěrou. Ale působila tady celá řada různých stavitelů, stavebníků, architektů, často už je ani neznáme nebo je těžké se jich dopátrat. A to jsem se pokusil právě do této knížky napsat.

Můžeme tedy některé další osobnosti jmenovat?
Kromě tedy samozřejmě Josefa Gočára, Jana Kotěry, jsou tam kapitoly věnované Oldřichu Liskovy, je tam kapitola věnovaná Janu Reichlovi, což byl nesmírně produktivní architekt mezi válkami i po válce. Je tam kapitola věnovaná Theodoru Petříkovi, který se tady krátce zastavil. Je tam kapitola věnovaná zahradnímu, parkovému architektovi Františku Thomayerovi, protože ty parky a zeleň, to je takovou charakteristikou Hradce Králové. Systém veřejných parků tady máme už od konce 19. století a přetrvává dodnes. Vytváří to pozitivní městské prostředí v Hradci Králové. Je tam kapitola věnovaná Novákovým Palace garážím, což je typologicky naprosto unikátní stavba nejen v českém kontextu, ale i v evropském nebo světovém kontextu. Je tam kapitola věnovaná Gočárovým školám, protože to je největší příspěvek Josefa Gočára pro architekturu v Hradci Králové. Je tam kapitola věnovaná kostelům, protože Hradec Králové byl také mimo jiné velmi nábožensky liberálním městem v první polovině 20. století. Každá církev měla jinou představu o tom, jak si bude svůj moderní obraz budovat i také prostřednictvím architektury. A také se tam věnuji poválečné architektuře, tedy po roce 1945, která je trošku ve stínu architektury meziválečné, ale domnívám se, že docela neprávem.

Z knihy Struktura města v zeleni: Moderní architektura v Hradci Králové|foto: Jiří Zikmund

Já jsem se tady v té vaší knize zastavil u krásné fotografie, pochopitelně soutoku Labe a Orlice.
Tam na soutoku vznikl už v 19. století jeden z prvních veřejných parků, nejdřív to tedy byl důstojnický park, který byl určený pro vojenský erár. A pak tedy jeden z prvních veřejných parků, kdy se poprvé do Hradce Králové dostal František Thomayer, což byl jeden z nejslavnějších zahradních parkových architektů v Čechách. Potom to byl také blízký spolupracovník Jana Kotěry. Dělali spolu celou řadu projektů, Thomayer mu navrhoval několik zahrad pro soukromé vily. A měl se také zabývat parkovou úpravou kolem muzea v Hradci Králové, ale na to už tolik nedošlo, protože František Thomayer trpěl degenerativní poruchou, tak se už tím zabývat nemohl. A ten park na soutoku byl jednou z jeho prvních realizací v Hradci. Park kolem muzea, tak to byla skoro jeho poslední realizace.

Říkal jste František Thomayer, tak mě napadlo, jestli náhodou neměl něco společného s tím slavným lékařem.
Byl to jeho bratr.

Pojďme dál listovat knížkou, protože jsem se zastavil u nádherných leteckých snímků.
Je to zase úplně jiná perspektiva, když člověk vidí město z vrchu, ano.

Budova YMCA v Hradci Králové, architekti Václav Rejchl ml. a Jan Rejchl, postaveno 1922-1923|foto: Jiří Zikmund

Fotografie dělal váš tatínek?
Většinu z nich. Ona ta spolupráce s mým otcem je už poměrně dlouhodobá. Dělali jsme spolu na několika knížkách a tohle byla snad skoro nejrozsáhlejší spolupráce. V knížce se nachází asi 320 fotografií a většinu z nich dělal můj otec, který se skutečně zabýval fotodokumentací města více než dva roky. Opravdu to někdy byla složitá spolupráce, kdy já jsem ho nutil některé stavby fotit potřetí, počtvrté a pořád se mi to nelíbilo.

Váš tatínek říkal, že nerad chodí fotografovat ráno, ale některé budovy si to vyloženě vyžadují. Protože byly orientované východním směrem.
Některé budovy je třeba fotit v určitou roční dobu. Na některé fasády dopadá slunce třeba jen na jaře, což je případ funkcionalistické budovy na Gočárově třídě, tam byl skutečně obrovský problém tu fasádu vyfotit.

Z knihy Struktura města v zeleni: Moderní architektura v Hradci Králové|foto: Jiří Zikmund

Pojďme se vrátit do doby, kdy se z venkovského města, pomalu Hradec Králové proměňoval v moderní metropoli. Podílela se na tom spousta lidí, kromě Gočára a Kotěry, třeba sourozenci Reichlovi a další. Byl tam velký konkurenční boj tentrát mezi nimi?
Vzhledem k tomu, že Hradec skutečně vznikal skoro na zelené louce, to se týká hlavně břehu Labe, na kterém začalo nejdřív moderní město vznikat, tak sice to byli samozřejmě konkurenti, ale současně těch stavebních příležitostí tady bylo tolik, že si nepřekáželi. Měli tolik příležitostí a tolik práce, že se dokázali i vzájemně podporovat. Což je mimochodem případ evangelického kostela, kdy tu stavbu měl nejdříve realizovat Václav Reichl starší, jako už poměrně významný člen církve evangelické, nicméně tu zakázku přenechal Oldřichu Liskovy, který v té době v Hradci Králové začínal a byl takovým blízkým rodinným přítelem, ale byl vlastně také konkurentem Václava Reichla mladšího, ze soutěže na regulační plány. Ono to bylo takto propojené. Setkávali se v těch soutěžích, ale potom po práci se vlastně přátelili.

Ještě mě napadají třeba nějaké korupční aféry, jestli tam také tenkrát probíhaly.
No to víte, že ano. To bylo krásně vidět na příkladu budovy muzea, kdy tam skutečně byly boje mezi těmi realizačními firmami velmi ostré. Hradečtí měli velký problém s tím, že Jan Kotěra, vlastně Pražák, tady realizuje poměrně významnou zakázku za strašnou spoustu peněz. A byl to i případ konce spolupráce Hradce Králové s Josefem Gočárem. Protože ty jeho zakázky byly nesmírně drahé a Josef Gočár si za nakonec nerealizovanou městskou galerii, což byl jeho poslední, už nerealizovaný projekt pro Františka Ulricha, tak si účtoval naprosto horentní sumy. Hradec Králové mu to tedy nechal pěkně sežrat a tím Josef Gočár v Hradci skončil, protože už neměl zastánce, František Ulrich už nebyl starostou. Byl to boj i tenkrát. Rozhodně.

Ladislav Zikmund Lender ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem|foto: Milan Baják

Ale díky tomu boji možná vznikají tak nádherné věci, které tady v Hradci Králové máme. Vy chystáte křtiny knihy? Kdy budou?
Bude to uvedení knihy, které se koná příští týden 9. května v knihovně města Hradce Králové v 17:00 hodin. Kniha tam bude také k dispozici. A knížku tam představíme trošičku obštírněji. Ukážeme nejkrásnější fotky a samozřejmě knížku také rádi zájemcům podepíšeme.

My přejeme knize Struktura města v zeleni: Moderní architektura v Hradci Králové úspěch. A moc děkujeme jejímu autorovi, že nám ji krátce představil.