Nejistota vás motivuje k tomu, abyste dělali dobré věci. Aby o ně byl mezi lidmi zájem
Principál Divadla bratří Formanů Petr Forman je hned hostem Pavly Kindernayové ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové. A pozve všechny mimo jiné na květnová představení Deadtown do Dvora Králové nad Labem.
Tak říkala jsem si, kdyby tak přijel Petr Forman do studia na skejtu nebo na kolečkových bruslích. To by bylo!
Musel bych vyrazit o trochu dřív, ale taky bych to zvládl.
Kdybych vám to řekla dopředu, šel byste do toho? Jste střelec, který je pro každou legraci?
Tak byl by to hezký projekt sem dojet, asi spíš na těch bruslích. Pořád mne to baví, mimochodem naše představení, tam si to také užívám.
Trénujete venku na bruslích, předvádíte mladým klukům, jak se to dělá?
To ani ne, ale je pravda, že jsme si udělali v našem představení Deadtown takové číslo, kde jsme se setkali s dvěma starými skejťáky. Tak jsme si to tam prostě naprogramovali, možná i trošku proto, abychom nevyšli ze cviku.
Vy jste z dvojčat. A já jsem se vás záměrně zeptala, jestli byste přijel na bruslích, protože jsem slyšela, že jste ten divočejší, cílevědomější z vás dvou. Tak by mě zajímalo, co je na tom pravdy? Je Matěj ten klidnější, který všechno urovnává?
Já nevím, o nás se šíří takové zvěsti. My jsme si s bráchou hodně podobní. Brácha vystudoval uměleckoprůmyslovou školu, takže je zvyklý trpělivě sedět, kreslit, malovat. Já jsem zase zvyklý často pracovat ve větší společnosti lidí. Protože divadlo takhle funguje. V představení Deadtown, se kterým jedeme do Dvora Králové, je nás skoro 20. A je to samozřejmé i prostředí, kde je člověk víc zvyklý na nějaký chaos nebo určité napětí.
Vztah k mariáši mám po tátovi. Jde o vzrušení z toho, že se něco děje. A nikdy nevíte, jak to dopadne.
Petr Forman, principál Divadla bratří Formanů
Jste si s bratrem hodně podobní vzhledově, ale i hlasově. Využili jste toho někdy?
Tak využili, ale nemohu všechno veřejně přiznat. To bych měl průšvih.
Žijete dobrodružným, kočovným stylem života. Mám pocit, že se pro to člověk musí narodit. Chtěl jste někdy směřovat někam úplně jinam?
Asi ano, asi to člověk má nějak v sobě, protože jsem dostudoval školu ještě za totalitního režimu, to znamená v době, kdy se vůbec necestovalo. A pokud někdo chtěl být herec nebo se tomu chtěl věnovat, tak si většinou musel najít místo v nějakém repertoárovém divadle, které mělo stálý soubor. Tam se upíchnout a pracovat a žít. Tak to bylo.
Pořád vás to dobrodružství, překvapení, možná trocha nejistoty, baví?
To je to správné slovo - nejistota. Já si myslím, že nejistota je i v umění stejná jako v jakémkoliv druhu podnikání. Že vás motivuje k tomu, abyste dělali dobré věci. Abyste je dělali tak, aby o ně byl mezi lidmi zájem.
A vám se to daří, protože kam přijedete, tam je velký ohlas.
To jsem rád.
Máte vyprodaná představení. Poznávají vás lidé na ulici?
Poznávají, ale největší sranda je, že si nejvíc pamatují filmovou sérii o Homolkových. Když jsme s bráchou hráli v těch filmech, tak nám bylo nějakých šest let. A já jsem si najednou uvědomil, dnes, když už je mi přes 50 let a slyším ty lidi jak říkají, pane Forman, vy jste z těch Homolků, tak si říkám, my jsme měli vlastně takový vrchol kariéry v šesti letech a nevěděli jsme o tom.
Já myslím, že se podceňujete. Vy jste přiletěl do Hradce Králové rovnou z Francie, je to pravda?
Ano, byl jsem ve Francii, děláme takový festival v červnu, ale to je dlouhá historie. Jedná se o velké divadlo u Paříže, které chce dělat nějakou společnou práci v roce 2021.
Líbí se mi, že jste přiletěl rovnou na východ Čech. To znamená, že se do Dvora Králové opravdu těšíte.
Jasně. Já si toho strašně cením. To není snadné pro jednotlivce, který se rozhodne jako dobrodruh, že to prostě udělá.
Více o představení Deadtown na www.deadtown.cz
Vy jste také dobrodruh. Dědí se to? Myslíte, že to máte po tátovi?
Asi se to dědí. Také musel určitě sebrat odvahu a odjet do neznáma. Udělat velký krok a tím se zbavit možná nějakých jistot, které by tady třeba měl. Ale v době, kdy odjížděl, už byl velmi slavný.
Jste stejně svobodomyslný, řekla bych. Vztah k mariáši máte také vřelý.
To ano. Akorát nám teď chybí ten třetí, no. My jsme to vlastně hráli jen s tátou. Táta nám nějaká velká moudra nikdy nevyprávěl. Jezdili jsme na kole nebo na hory a večer jsme si sedli a mariáš. To byly takové rituály. Tak to máme po něm, takový vztah k oné hře. Totiž o tom to trošku je, o tom napětí z hry. Táta nikdy nic nevsázel, ale to neznamená, že nejste hráč. To je to vzrušení okoukané na hokeji, na cokoliv, kde se něco děje. A nikdy nevíte, jak to dopadne.
Viděla jsem rozpis vašeho letošního turné s představením Deadtown a jsou tam velká francouzská města jako Caen, pak tam máte Anglii, Birmingham. A následuje náš východočeský Dvůr Králové nad Labem. Úplně to tam svítí. Museli vás organizátoři přesvědčovat nebo jste hned nabídku nadšeně přijali?
Tohle je trošku v takovém osobnějším vztahu. My jsme se poznali s panem Kiriakovským, on viděl naše představení a pozval nás k sobě do pivovaru. Sám si dal víno a tak jsme se začali bavit. A on najednou říkal, já mám příští rok výročí, tak to představení sem prostě přivezu.
To musí být fajn slyšet, že někoho natolik zaujmete, že udělá maximum proto, aby onu radost sdílel s ostatními. Čím si ten úspěch vysvětlujete?
Já mohu říci jedině za sebe, že se trápíme tak dlouho s tím představením a tak dlouho na něm pracujeme, dokud z něj zkrátka nemáme dobrý pocit.
Jste perfekcionalista?
Nevím, jestli se to dá takhle nazvat, ale prostě mě to trápí. Nechci dělat věci, s kterými sám nejsem spokojený. A nejhorší je, když hrajete a vidíte, že se lidi nudí. Říkáte si, tak to je blbý, protože oni přišli jednou, někdo je nalákal, jenže už podruhé nepřijdou. Možná dvakrát přijdou a potřetí určitě ne.
Za každým úspěchem je velká dřina. Tím, že to máte vymazlené, tak se lidé na vás rádi chodí dívat. Řekněte nám něco o vlastnímu procesu tvoření. Vymyslíte scénář a potom hledáte ty pravé lidi, kteří by těch rolí pasovali?
Částečně ano. Jsou tam velké extrémy od opravdu výborných herců a řekněme i mediálně známých, jako je například Simona Babčáková a Marek Zelinka, a potom je tam úplně druhý extrém, třeba výtvarníci, lidi, kteří nikdy neprošli žádnou divadelní školou. Ale jsou tam, protože k nám patří, mají cit, vkus, jsou pracovití a můžete se o ně opřít.
Na akrobaty jste možná zapomněl.
Je tam jeden Francouz, to je speciál.
Právě, to by byla škoda ho nezmínit.
Je to divoký Jacques Laganache a je pravda, že ten to zase posouvá do jiné roviny. My loutkáři umíme spoustu věcí „ošidit", umíme si poradit jak obraz vytvořit, když to sami neumíme Ale umíme dovednost, kterou skoro nikdo jiný na světě nemá.
Přibližme trošku děj představení Deadtown. Je to divoký západ, groteska.
Je to doba vynálezů, vznikaly první zvukové záznamy. Byly první záznamy obrazu a vznikal tím pádem první animovaný filmy a vůbec první filmy. A to je naše velká inspirace.
Měl jste rád Vinnetoua nebo Limonádového Joea?
Jasně, na tom jsme všichni vyrostli. Já tedy určitě.
Takže velká inspirace.
Ale my jsme nejdřív v takovém kabaretu, u kouzelníka a iluzionisty, který si právě říká, tak takhle to tam asi vypadá. A teď to všechno září, zpívá se, tancuje, tam jsou krásné děvy a najednou se dostane opravdu tam. A je to na tom divokém západě všechno úplně jinak.
My se tam dostaneme prostřednictvím vašeho představení. Ale zajímalo by mě, jak tu grotesku děláte, zrychlujete, zpomalujete?
My jsme chtěli být v tom starém filmu, chtěli jsme být v té grotesce. My jsme se chtěli pohybovat v tom v obraze. Vytvořil se jakýsi neklid, takový obraz, který my pouštíme do scény. Tak jsme docílili efektu, že my sice hrajeme divadlo, ale divák se na to dívá a má pocit, že to je groteska. K tomu naše pohyby, na tom se muselo pracovat, abychom se naučili docílit onoho trhaného pohybu.
Jak se učí tenhle pohyb?
Musíte strávit hodiny tím pohybem a řeknete si, teď to vypadá dobře. A pořád na tom jako pracovat. Taky to nevypadalo od začátku takhle.
Termín startu vašeho turné ve Dvoře Králové je 8. květen.
8. května a jsme tam až do 11. května. A ten poslední den vyvrcholí takovou celodenní akcí. Nazvali jsme to nakonec Týden Divadla bratří Formanů, protože jednak přivezeme naše kamarády, celou partu. A zároveň i brácha tam představí nějaké své knížky, proběhne autogramiáda. A ještě jsme pozvali jednoho Itala, má také takový malý mobilní stan, takovou jurtu. Je to o kosmonautovi, takové vlastně rodinné, tak i to nabízíme, může přijít opravdu kdokoliv.
Petře, ať budete dělat cokoliv, přeji vám, ať vás to stále baví. A věřím, že 8. května, kdy začne vaše turné ve Dvoře Králové nad Labem se slavným představením Deadtown, že vás Východočeši vřele přivítají. Petr Forman, principál Divadla bratří Formanů byl naším dnešním hostem, děkuji.
Já děkuji moc za pozvání. Děkuji a všechny zvu. Už se těším.
Související
-
S Obludáriem bratří Formanů po Evropě
Ve svátečním velikonočním vydání pořadu Všude dobře jsme se v pondělí 25. dubna 2011 s Obludáriem bratří Formanů podívali po Evropě.
-
Novoroční sváteční návštěva u Matěje Formana
Událostí uplynulého roku v Jičíně byla výstava Konírna imaginární ve Valdštejnském zámku.
-
Před půl stoletím měl ve Vrchlabí premiéru jeden z nejslavnějších českých filmů
Když pětatřicetiletý Miloš Forman dokončil ve Vrchlabí film Hoří, má panenko a rodáci se poprvé uviděli na plátně, mnozí byli více než nespokojeni.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
