Naše nejlepší „lajnařka“ Anna Hanuš Kuchařová si teď celým srdcem užívá krásné období mateřství

Co se vám vybaví, když se řekne slackline nebo highline? Pokud se ovšem nezajímáte o takzvané chození po lajně, těžko budete tyto odborné termíny překládat. Sporty slackline a highline vznikly mezi horolezci, kteří natahovali takzvané lajny mezi vrcholy Yosemitského národního parku v USA.

Čtěte také

Vášeň a profesionalita. Provazochodkyně Anna Hanuš Kuchařová řekla na lajně i „ano“ svému muži

Na Mezinárodním horolezeckém filmovém festivalu v Teplicích nad Metují byla jedním z hostů naše nejlepší slacklinestka Anna Hanuš Kuchařová. Chůze ve výšce tisíc metrů pro ni není ničím výjimečným. A na lajně už si dokonce řekli i své ano spolu s manželem, také slacklinestou.

Před pár lety přešla evropský rekord a také jako první člověk na světě strávila na highline více než 24 hodin.

Dnes má Anička, jak jí všichni přátelé říkají, malého syna Mikiho. Tak mne zajímalo, jak se kloubí náročná role maminky a s rolí slacklinestky?

Měla jsem hodně krásné těhotenství. Bylo to asi zatím nejhezčí období mého života. Úplně mi přišlo, že se mé orgány radují. Což si myslím, že je poměrně výjimečné, že mnoho žen tohle nezažije.

Čtěte také

Mezinárodní horolezecký filmový festival v Teplicích nad Metují je o úctě k horám i dobrodružství

O to náročnější byl ale potom začátek mateřství, měla jsem zase komplikovanější porod. A krátce potom jsem ještě dostala zánět do prsu. Tedy byla jsem hodně dlouho unavená a bez pomoci mého muže a celé rodiny i všech přátel okolo bychom to vůbec nezvládli.

První měsíc Mikiho života byl můj muž s námi doma, nechodil do práce a jen se staral o syna a o mne. Takže mám zlatého manžela.

Změní se hodně život sportovkyně, když se jí narodí chlapeček?

Čtěte také

Zdravé dětské nohy potřebují pro správný vývoj zdolávat „překážky“. Dopřejte jim dostatek pohybu

Čekala jsem, že se spousta věcí změní, ale překvapila mne ta fyzická náročnost. Měla jsem totiž po porodu také ještě rozestup břišních svalů, musela jsem cvičit, ale vůbec jsem nesměla sportovat. Tak to byl pro mne takový hodně ostrý řez.

Ale samozřejmě bych to nikdy nevrátila a jsem nejšťastnější, že Mikiho mám. Jsem moc spokojená, je mu teď rok a půl a začíná to být moc krásné období. Má to úžasnou energii, začínám si mateřství užívat způsobem, o kterém jsem si myslela, že nastane mnohem dříve.

A co Mikiho chůze po lajně? Už začíná?

Čtěte také

Proč je „dobrý horolezec starý horolezec“? S gratulací za horolezeckou legendou Josefem Rakoncajem

Mikiho lajny hodně zajímají. Ale ještě víc ho podle mne baví lezení a fotbal. Jestli se to tedy dá v jeho věku tak říct. Ale rozhodně leze úplně na všechno, má doma tréninkovou stěnu, protože tatínek je lezec. A potom kopání do míče. Nikdo z nás ho to neučil, ale jeho to strašně moc baví.

Všichni víme, jak riziková je chůze po lajně ve velkých výškách. Nemáte o synka starost, jestli propadne také této velké vášni nebo horolezectví?

Když se lajna dobře napne, tak to chození ve výškách vůbec není rizikové. My padáme dva metry pod lajnu, jsme jištěni a padáme do vzduchu. Nemáme se tam o co rozbít. Možná daleko víc rizikovější je cyklistika nebo jízda na snowboardu. Takže strach o syna nemám, doufám, že si vybere nějaký rozumný sport. A ne třeba base jumping.

To vše a ještě mnohem víc v magazínu o životním stylu Šarm v sobotu po 18 a neděli po 11 hodině. Na setkání s vámi se těší Lada Klokočníková.