Napsal Matiku pro spolužáky. Učebnici, která středoškoláky baví. A díky ní si už nepíší taháky

Velkou předností této řady učebnic je detailní návod k postupu při řešení konkrétních úloh. Vhodné jsou zvláště pro ty studenty, kteří nejsou zrovna velkými „kamarády" matematiky nebo z nějakého důvodu při výkladu ve škole chyběli.

Nebývá to příliš obvyklé, aby student gymnázia napsal učebnici pro své spolužáky, nicméně před několika lety se to v Hradci Králové přece jenom stalo. Tehdejší student Gymnázia J. K. Tyla Marek Liška se rozhodl svým vrstevníkům studium matematiky usnadnit. A dnes je jeho učebnice velkým hitem nejen mezi studenty, ale i jejich učiteli.

Marku, my se nevidíme poprvé. Byl jste u nás ve studiu už před několika lety. To jste ještě studoval na gymnáziu. Tak co se od té doby změnilo?
Spousta věcí. Asi to hlavní je, že dokončujeme projekt Matika pro spolužáky. Teď jsme ve třetím díle ze čtyř. Cílem bylo samozřejmě projít celou středoškolskou matematiku, což se nám víceméně daří. V březnu by měl být poslední díl.

Matika pro spolužáky|foto: Milan Baják

Takže učebnice se chytila a rozvíjí se, rozmnožuje se. Proč jste se tenkrát pustil do psaní učebnice pro spolužáky? Já jsem se dočetl, že s tím souvisí snad i nějaká party?
Ano. To jsou trošku mediální titulky, ale ano. I trošku to možná takto bylo. Cílem prostě bylo si usnadnit práci. Já jsem doučoval své spolužáky, někdy v prvním ročníku na Gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové. A bylo jich strašně moc těch lidí, asi patnáct. Tak jsem si říkal, že každému vlastně říkám to samé pořád dokola. A sepsal jsem to do jednoduchého Wordu s jednoduchými poznámkami. To jsem jim posílal, oni si to vytiskli, četli si to a říkali, je to super, to chápu. Ale tuhle věc třeba nechápu. Tak jsem si to poznamenal a tím jsem zdokonaloval ty zápisky. Dal jsme je na webové stránky a tím to vlastně končilo.

A tak tedy vznikla ta vaše slavná učebnice?
Stala se z toho jedna kniha. A postupem času z ní vznikla učebnice, která má úplně jinou grafickou podobu než běžné učebnice nebo Word. Tím to všechno vzniklo.

Ale vy jste mi neodpověděl na tu party. Tak jak to bylo? Rád jste chodil na party, ale prostě vás mrzelo, že tam chodíte sám?
Přesně tak. Taky to možná je pravda. Spíš šlo o to, že já jsem nikdy nebyl nějaký úplně matfyzák, který by se s nikým nebavil. Prostě jsem úplně normální člověk v rámci možností. A chodil jsem i na normální party, na běžné společenské akce spolužáků. Takže vlastně i ta myšlenka ušetření času byla dobrá pro ty spolužáky.

Vy jste chodil sám a ti ostatní nemohli, protože leželi v knížkách a učili se.
Přesně tak.

Marek Liška napsal Matiku pro spolužáky. Učebnici, která středoškoláky baví|foto: Milan Baják

Učili se matematiku, tak jste jim to chtěl usnadnit. Vy jste neměl nikdy problém s matematikou na střední škole?
To se nedá říct, že bych neměl problém. Pořád jsem musel studovat matematiku, nebyl jsem nikdy Einstein v tom, že bych přišel a věděl hned výsledek. A právě možná v tom je ten rozdíl mezi běžnými učebnicemi. Že to píší většinou vysokoškolští profesoři a ti tu matematiku ovládají úplně na jiné úrovni, než jsme my studenti. Tím pádem jsem věděl, jak se tu matematiku naučit. Tu cestu jsem si vyšlapal. Říkal jsem si aha, takhle to nechápu, protože tady jen ten vzoreček nebo ta definice a podobně. A to jsem ukazoval svým spolužákům a oni tu cestu následovali po mně.

Takže ty kroky jim ukazujete z pohledu studenta, který neví a tápe. Protože ty učebnice jsou psány spíš možná pro učitele, jak učit.
Přesně tak. Je to taková pomůcka pro učitele, co je těm studentům potřeba vysvětlit. Takže učebnice je spíš pomůcka pro učitele a trošičku pro studenty. Nějaký návod na procvičení a podobně.

Jak to tenkrát vypadalo? Vy jste sepsal a sestavil tu učebnici a přišel jste za vašim profesorem matematiky a ukázal mu to, že byste si představoval, že se podle toho bude učit ve škole?
Zkráceně řečeno ano. Byl jsem na hodině matematiky a jak jsem si psal ty zápisky, tak jsem si říkal, že je to škoda, že v hodině by mohly být zápisky už dopředu udělané. Já jsem samozřejmě věci dělal zpětně, protože jsem nestudoval matematiku dopředu, než byla hodina. Ale říkám si, že ty zápisky tady mohly být přímo přede mnou, vlastně i pro mě, a především pro spolužáky. Řekl jsem si, že to dám dohromady, udělám knížku a budou to mít nejen spolužáci na gymnáziu, ale vlastně kdokoliv v České republice.

Marek Liška napsal Matiku pro spolužáky. Učebnici, která středoškoláky baví|foto: Milan Baják

Tím hlavním záměrem vaší knížky bylo, aby se matematiku studenti nemuseli biflovat nazpaměť, ale aby to hlavně pochopili.
Já jsem toho názoru, že je potřeba těm lidem ukázat několik postupů nebo několik už vyřešených příkladů. Ty vidí, aha, takhle to funguje. A tím pádem si mohou říct, aha, takže ten další příklad bude fungovat podobně nebo úplně jinak. To si zkusí. Pak mají samozřejmě řešení příkladů na webových stránkách. A takto se učí a říkají si, aha, tak to byl takový problém a takto se řešil. Tím rozvíjíme logické myšlení. Stavíme na něčem, což už dejme tomu mají umět nebo umí.

A učitelům i vašim spolužákům se to zalíbilo. Ale ten vývoj se velmi rozrostl a posunul. Čekal jste, kam až se to dostane?
Popravdě řečeno nečekal. Bylo to způsobeno asi tím, že jsem se rozhodl, že do toho dám všechno. Že přeruším vysokou školu a že to rozjedu na plné obrátky. Tím pádem jsme našli investora, který nám pomohl s financováním tisku a všeho, co se okolo toho motá. A teď je nás asi osm až deset lidí, kteří pracují naplno. A dalších třeba deset až patnáct lidí jsou zaměstnáni externě. Ať už grafici nebo studenti ze střední školy. A pomáhají nám tu učebnici vylepšovat, psát další díly a vše zdokonalovat.

V čem je tedy Matika pro spolužáky jiná, než byla ta původní?
V tom, že všechno je krok za krokem. Což bylo tedy i v tom předchozím vydání, ale důležité je, že to je všechno víc rozkrokované a hlavně graficky vylepšené. Problém je v tom, že ta původní učebnice, co jsem napsal ještě na gymnáziu, tak měla málo grafických znázornění. Byly to jen čistě ve Wordu napsané černobílé texty. Bylo to co nejekonomičtější a co jsem já sám na počítači udělal. Ale to nestačilo. Protože to bylo hodně podobné dosavadním učebnicím. A všichni, co tu učebnici četli, tak museli číst všechno. Tady to je koncipované tak, že máte žlutá pole, to jsou matematické kroky, pod nimi šedé bubliny a ty říkají, co se v tom kroku děje. A když to chápete, tak není potřeba ty šedé kroky číst.

Také tam jsou QR kódy, což asi studenty hodně baví, ne?
Ano. Je to takové moderní. A hlavně víte, když máte zadání příkladu a konečný výsledek a nevíte postup, tak byla většinou možnost se na to prostě vykašlat. Tady máte mobil, vyfotíte to a máte krásný postup. A víte, jak to vyřešit a neuděláte chybu.

Nebo se také listovalo úplně na konec učebnice, tam byly výsledky.
Ano, to také už není. Teď to možná může svádět k tomu, že si ti lidi opisují výsledky, ale už jsou na střední škole, mají trošku jiné myšlení. A hlavně cílem je, aby tu matematiku chápali a uměli. Tím pádem, pokud to budou opisovat, tak to není moc argument pro učení.

V kolika školách už se ta vaše učebnice používá? Před rokem to bylo nějakých 32 škol v celé České republice. Dnes je to kolik?
Osmdesát šest škol ji používá od září 2017. Takže skoro trojnásobek.

Jaké jsou odezvy a ohlasy od studentů a učitelů? Líbí se jim to?
Ohlasy jsou zcela pozitivní. Cílem bylo získat zpětnou vazbu hned se školou předcházející. Protože ti, co se to teď učí od září 2017, ještě nemají moc šanci nám říct, jestli to je dobré, nebo špatné. Víceméně všichni to zkoušeli už od března, kdy si to vzali na zkoušku. Listovali v tom učitelé, říkali si, že by to mohlo fungovat. Tím pádem od září těch 86 škol učí, máme zpětnou vazbu, kterou teď postupně sbíráme od těch škol. Protože potřebujeme vědět, co je třeba vyladit nebo co tam třeba nechat, prestože jsme to třeba chtěli my, jako autoři, zrušit, ale jim se to líbí.

Takže s těmi školami komunikujete.
Ano, to je vlastně cílem. My komunikujeme i s tou cílovou skupinou, ti se na tom přímo podílí. Cílová skupina jsou samozřejmě primárně studenti. Ti to čtou, ještě než to do toho tisku jde. Tím pádem nám řeknou, hele, tohle fakt nechápu. Tak to samozřejmě předěláme. Pořád o tom debatujeme a říkáme si, co a jak.

Takže je to pořád vlastně učebnice těch studentů.
Ano.

Marek Liška napsal Matiku pro spolužáky|foto: Milan Baják

Ale vy máte ambice, Marku, vstoupit také do jiných učebních předmětů.
Já jako osoba ne, ale já jako vedoucí projektu pro ProSpolužáky.cz, s.r.o., tak chceme jít dál do dalších předmětů, které se týkají dost matematiky. Bude to přírodovědný základ, jako je chemie a fyzika. To píší samozřejmě už jiní lidé. Chceme psát další díly, další předměty. Ale na to já už nestačím. Jednak oborově a jednak mě to ani moc nebaví, fyzika a chemie. Takže máme další lidi. A v prosinci vyjde první díl Chemie pro spolužáky.

A ten systém bude samozřejmě velmi podobný, jako je ta matematika.
Ano, bude to velmi podobný styl. Jen z pohledu chemie.

A co jste Marku říkal na vyznamenání a ocenění, které jste obdržel z rukou královéhradeckého primátora Zdeňka Finka? Je to Medaile města Hradec Králové za přínos v popularizaci středoškolské matematiky, a to ojedinělým přístupem k tvorbě učebnic.
Já jsem tam stál a poslouchal jsem národní hymnu, viděl jsem vojáky, jak tam stáli v pozoru. Četla se všechna jména oceněných, vedle kterých jsem stál, a říkal jsem si, co tady vlastně dělám? Všichni mají nějakou hodnost, vědeckou, vojenskou nebo policejní a já si říkám, to jsem asi špatně. A pak, když jsem šel k primátoru Finkovi, tak mi říkal, že jsem udělal díru do světa. Tak jsem se tomu zasmál. A on mi hlavně řekl, což je důležité, že se podle mé učebnice učí jeho vnučka. Tak to je přesně ono. Ta medaile je za to, že to funguje, že to lidé používají a že to těm lidem pomáhá. A ušetří jim to čas třeba na tu party.

Úžasná věc se vám povedla ve 23 letech. Tak vám přejeme, Marku, spoustu dalších takových úspěchů v životě. A ať se žákům a studentům s těmi vašimi učebnicemi hlavně dobře pracuje a ať mají z toho učení radost.