Nákladní saně zvané „rohačky“ začaly v 19. století sloužit v Krkonoších také ke svážení turistů

30. leden 2022

Největší audioportál na českém internetu

Cesta do lesa pro dřevo s rohačkami | Foto: E. Strouhal, Západočeské muzeum v Plzni - Národopisné muzeum Plzeňska

Nejpopulárnější tratě téhle zimní atrakce vedly z Malé Úpy. Právě tam rok, co rok pořádají „rohačkové závody“, jako memoriál dřevaře a lesníka Josefa Tylše. Rozhovor s touto jedinečnou osobností Malé Úpy jsme natočili před několika lety právě na závodech.

Čtěte také

A teď už přijede do cíle pan Tylš, naše rohačková hvězda. Má saně krásně označeny, na všech jsou české vlajky. Jak staré jsou vaše sáně? „Jsou všechny patery kolem 100 let staré.“

Na saních se teď neveze dřevo, ale pytel se senem. Jak to přinesla romantická doba. „Já jsem lesník, ale původem dřevař. A na tom mém lesnickém úseku Pec pod Sněžkou - Velká Úpa - Malá Úpa se sváželo takových 70 procent dřeva na rohačkách. Asi tak do roku 1961.

„Vozily se až 2 kubíky dřeva. A jeden kubík dřeva váží zhruba 550 kilogramů, takže to byla ohromná váha. Tam bylo umění zejména to brždění. Já jsem se to naučil od domorodých dřevařů. Brzdilo se hlavně vlekem, který se táhl za sebou.

Závod takzvaných rohaček pořádá obec Orlické Záhoří

Co je na tomto řemesle nejtěžší? Je zapotřebí mít dobré nohy a sílu? „Sílu snad ani tolik ne, ale mít velkou zkušenost a znát kvalitu sněhu. Na některém se dalo brzdit a jiném ne. Oni ti domorodí dřevaři taky nebyli žádní siláci.

A zpátky vás vozili koně? „Ne, saně se nahoru do kopce tahaly a do prudkých kopců se vynášely na rameni. A to se neslo třeba ještě 10 kilogramů navíc, řetězy, sekera a provazy.

Čtěte také

Tradice vožení turistů na rohačkách byla spíš na té kowarské straně. „To byla německá strana. Kowary, německy Schmiedeberg. Dolní Slezsko.

Vy jste vlastně zakladatelem této tradice závodů na rohačkách. „Dřevaři víc z té naší německé strany vozili bohaté turisty a přivydělávali si tak o víkendech.

Říkalo se dvě marky dolů a čtyři nahoru. „To je možné. Ale chtěl jsem to vyzkoušet, tak jsem spolu se svými kolegy sebral několik saní a sami jsme si to šli zkusit, dodává s úsměvem Josef Tylš.

autoři: Eliška Pilařová , baj

Související