Na chvíli být Jackem Londonem. Jiří Karas Jůzl zažil 10. Celosvětový trampský potlach v Texasu

26. únor 2019

Jsme moc rádi, že si na Český rozhlas Hradec Králové udělal po nějaké době opět čas cestovatel, dobrodruh, muzikant, ale také vodák a tramp Jiří Jůzl z Trutnova. Na podzim si s partou kamarádů nenechali ujít jubilejní 10. Celosvětový trampský potlach v Texasu ve Spojených státech amerických. 

Jak se máte?
Zdraví slouží jakž takž, teď jsem prodělal pár takových nějakých problémů, ale už to zase funguje v zajetých kolejích.

Trampingu si tedy dál můžete užívat naplno.
Určitě.

Jiří Jůzl ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Mají trampové také nějaký svůj pozdrav? Vy jste i vodák, vodáci se zdraví ahoj!
Trampové mají svůj pozdrav. Hoj používali mořeplavci na šalupách, při osidlování západu. A vodáci z toho potom přezvali ahoj. První čeští trampové byli z vodácké branže, protože chtěli napodobovat ono osidlování Ameriky, odkud se k nám ty pozdravy dostaly.

Tedy to hodně souvisí s Amerikou, náš československý tramping.
Souvisí s tím hodně. Slovo woodcraft bylo hodně používáno právě při osidlování Ameriky, kdy představovalo práci s dřevem a znalost přírody. Tedy zálesáctví a vztah k přírodě.

Trampové fungují pořád. Akorát už zdaleka ne v takové míře, jako dřív. Starých ubývá víc, než nových přibývá.
Jiří Jůzl, cestovatel a spisovatel

Jak jste se k onomu zálesáctví dostal vy? Vy pocházíte z Trutnova, tedy z Krkonoš?
Teď jsem přímo z Trutnova, ale mým rodištěm je Dvůr Králové. Tam jsem se podíval na svět v porodnici. Ale jinak jsem vyrůstal v Kocbeři, což je vesnička mezi Trutnovem a Dvorem Králové. Tam jsem žil do 13 let. Vyrůstal jsem v přírodě, takže jsem k ní získal vztah. A když jsem se přestěhoval s rodiči a s bratrem do Trutnova, tak začaly mé trampské začátky. V roce 1967 jsme založili trampskou osadu Oklahoma. To byly opravdové první trampské začátky.

K zálesáctví samozřejmě patřilo mít také svou trampskou osadu.
Jistě. Protože trampové jsou samotáři. Ale funguje to pořád. Akorát už zdaleka ne v takové míře, jako dřív. Starých ubývá víc, než nových přibývá.

Velký vandr po USA 2018

Kdybychom měli trošku připomenout onen desátý Celosvětový potlach v Texasu. To je setkání trampů.
Je to původně převzaté od indiánů, kteří pořádali potlače, tzv. setkání, kdy si náčelníci předávali dary mezi sebou. Přijímali a dávali. A Celosvětový potlach, to byla záležitost vyloženě emigrantů. Kdy po roce 1968 zmizelo z republiky na 100 tisíc lidí. A mezi nimi byly i tisíce trampů. Ti se roztrousili po celém světě. Zejména do USA a Kanady. S první myšlenkou potlachu přišel kamarád Wimpy Nebeský z pražské osady, který se usadil už v roce 1967, tedy rok před ruskou okupací, v kanadském Torontu. On přišel první s myšlenkou, upořádat připomenutí si okupace jednou po pěti letech tímto Celosvětovým potlachem, setkáním trampů.

Setkání trampů v zahraničí. První potlach byl v roce 1978.
Ano, to bylo 10 let od okupace. A potom každých pět let následoval další potlach a pokaždé na jiném kontinentě. První setkání bylo v Yukonu, druhý byl ve Švýcarsku, pak byl v Austrálii. A střídalo až do loňského 10. listopadu, kdy byl poslední 10. Celosvětový potlach. Bylo avizované, že to opravdu bude poslední potlach. Nakonec tedy poslední byl, ale s tím, že přišel kamarád Fony ze západní Kanady ze Spojených trampských osad Vancouveru s nápadem, že by byla škoda to utnout. A že se bude pokračovat, jen pod jiným názvem. Už to nebude Celosvětový potlach, ale bude to pod názvem Letokruhy.

10. Celosvětový trampský potlach v Texasu ve Spojených státech amerických

Ale ta podstata setkání zůstane.
Ta zůstane stejná.

Celosvětové potlachy tedy pořádali emigranti, kteří odešli z Československa tenkrát. Chtěli se scházet. Ono je to hodně o kamarádství.
Byla to hlavně akce dělená pro emigranti, protože z republiky se tam nikdo nedostal. Až po Sametové revoluci.

Kdy vy jste byl poprvé na potlachu?
Poprvé jsem byl v minulém století, v roce 1998. To bylo v kanadských Skalistých horách.

10. Celosvětový trampský potlach v Texasu ve Spojených státech amerických

Slyšel jsem, že tam to prý bylo opravdu velkolepé. Že byl nejvyšší počet účastníků.
Je to asi historicky největší počet účastníků. Asi 1250 lidí. A ještě první porevoluční potlach, který se konal v Kalifornii. Tam bylo asi přibližně stejně lidí.

Jaké to pro vás bylo, když jste vlastně poprvé vyjel po revoluci do zahraničí?
Tenkrát to byl pro mě obrovský zážitek. Vlastně je to i dnes událost. Prostě, kdo se cítí být trampem, tak to je pro něj úplně nejvíc, co může zažít. A hlavně v oněch Skalistých horách, to je tak krásné místo. Teče tam divoká řeka, Bush River, kolem jsou ledovce, vysoké třítisícové kopce. A sejde se tam na 1300 trampů. Když se večer zapaluje hlavní, sobotní, slavnostní oheň, tak vás to vezme u srdce a zjihnou vám oči. Když 1250 lidí zpívá trampskou hymnu, tak je to zážitek.

Teď na podzim jste se tedy vypravili do Ameriky znovu. To bylo potřetí, kdy jste se Celosvětového potlachu zúčastnil. Ale před tím jste také trošku cestovali.
10. Celosvětový potlach se konal 10. listopadu, což je už docela pozdě. Nevěděli jsme pořádně, jaké tam bude počasí. Ale v každém případě jsme toho chtěli využít a podívat se na krásné přírodní scenérie jihozápadu Severní Ameriky. Letěli jsme do San Franciska, jeli jsme po kalifornském pobřeží na jih, navštívili nejproslulejší národní parky v Utahu, v Kalifornii, v Nevadě, Arizoně. Podíval jsem se také po roce na dno slavného Grand Kaňonu, protože předtím jsem tam byl na mezinárodní vodácké expedici, sjížděli jsme řeku Colorado. Napsal jsem o tom potom knihu.

Z Trutnova na Colorado River. Štěstím mi tekly slzy, byl to můj splněný vodácký sen

Z Trutnova na Colorado River. Splněný vodácký sen

Zkušenosti a nezbytné vodácké srdce. To jsou předpoklady k cestě na divokou řeku Colorado v USA. Její peřeje jsou zběsilé a nebezpečné. Zdolání řeky Colorado je nejen fyzicky, ale i psychicky velmi náročné. „Když jsme dojeli do cíle, tekly mi slzy a byl jsem šťastný. Byl to splněný vodácký sen, můj životní zážitek," září štěstím trutnovský dobrodruh Jiří Jůzl.

O tom jsme si povídali při vaší minulé návštěvě.
Ano. A nakonec jsem se na tom potlachu setkal i s dvěma kamarády, s kterými jsme se dohodli tenkrát na té řece, že se sejdeme na potlachu v Texasu. To byl pro mě životní zážitek. Výborní parťáci. Když se setkáte takto po roce z takové akce. Colorado bylo beze sporu velkolepé.

Kolik se vás loni na potlachu sešlo?
Bylo tam asi 500 trampů.

O čem jste si tak povídali? O čem si trampové povídají?
Toho je strašně moc. Prostě jsme si povídali o všem možném. Prostě o historii trampingu, kterou každý prožíval někde v republice u nás po svém. Tihle kluci například, kamarádi, s kterými jsem se setkal z té vody, ti pocházejí, jeden z Frýdku-Místku, jeden z Vysočiny. A jezdí tam na vodu, takže jsme si měli o čem povídat. Navíc s sebou přivezli originál slivovici, kterou tam koupili u nich nahoře v Bostonu, což je úplně to nejčistší, co může být.

10. Celosvětový trampský potlach v Texasu ve Spojených státech amerických

Ještě mi řekněte, pane Jůzle, rodí se dnes noví trampové?
Jsou, ale už to není zdaleka v takovém měřítku, jako za nás. 60. a 70. léta 20. století, to byl prostě boom. To byl novodobý tramping. Už to nebyl ten poválečný, vznikaly nové písničky, nové trendy, nový směr. A hlavně na hudební scéně tady v republice vyrostla spousta výjimečných osobností. Prostě fantastičtí borci jako Miki a Wabi Ryvola, Kapitán Kid. U nás na Trutnovsku byli také takoví chlapi, kteří byli opravdovými trampy a uměli psát texty, Mirek Skunk Jaroš, z Náchoda Huňáč.

Čtěte takéJiří Jůzl - cestovatel, spisovatel

A já mám pocit, že ona sounáležitost s přírodou a návrat k těmto hodnotám, je i pro dnešní dobu velmi důležitá. Tak vychovávejte nové trampy. Držíme vám palce a moc děkuji za dnešní vyprávění o Americe a 10. jubilejním a zároveň i posledním Celosvětovém potlachu. Děkuji za návštěvu, mějte se hezky. Na shledanou.
Já také děkuji a přeji všem posluchačům hezký den.

Jiří Jůzl ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem
autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související