Mistři přípitků vás přesvědčí, že dobrým řečníkem se může stát opravdu každý
Ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové jsou dnes manželé Hana a Vojtěch Homolkovi z hradeckého klubu Queen's Town Toastmasters, kteří tvrdí, že dobrým řečníkem se může stát vlastně každý.
První otázka je nasnadě, vy se považujete za dobré řečníky?
My se snažíme zdokonalovat. Co je dobré na systému Toastmastes, že ať máte jakoukoliv výchozí úroveň, ať jste student, rodič na rodičovské dovolené, senior nebo třeba i začínající manažer, vždy se můžete stát lepším.
Já jsem čekala, že se pochválíte, protože vy jste nedávno vyhrála oblastní kolo rétorické soutěže. A teď jste se vrátila z celostátního kola. S jakým úspěchem?
Bylo to celostátní kolo, kde bylo účastníci z celé České republiky. Ale na celostátním kole jsem se neumístila.
Ovšem jak se říká, není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.
Ano, byla tam hodně zajímavá a velmi nabíjející, pozitivní atmosféra.
Všichni mluvit umíme, ale je to velká věda. Vyžaduje určitý stupeň osvojení a trénink. A to náš vzdělávací systém nenabízí.
Hana a Vojtěch Homolkovi, hradecký klub Queen's Town Toastmasters
Vysvětleme, co vlastně znamená onen pojem Toastmaster.
Toastmaster, volně přeloženo z angličtiny, toast je nejen tedy opečený chleba, ale je to i přípitek, protože nejběžnější společenská situace, ve které se i běžný člověk může dostat k veřejnému projevu, je právě pronášení přípitku. Tak od toho vzešel název mistři přípitků.
Senioři se učí angličtinu spolu s dětmi. O takové lekce je v Hradci Králové ohromný zájem
Několik desítek seniorů se před několika týdny začalo v Hradci Králové učit anglicky. Lekce jsou přitom hodně netradiční. Kromě dospělé lektorky totiž penzistům pomáhají se zvládnutím učiva i školáci. Jak to vypadá, když vedle sebe v lavici sedí žáci, mezi kterými je věkový rozdíl i šedesát let, se s mikrofonem zašel podívat reportér Václav Plecháček.
Když se řekne Toastmaster, tak si to možná někteří spojí s grilováním a opékáním, zkrátka s topením někoho dalšího. Ale přípitek, to zní velmi pozitivně. Ale je to anglický název, znamená to, že u vás mluvíte anglicky?
Ano, u nás v klubu mluvíme anglicky. Tato organizace byla založena už ve 20. letech minulého století v Americe a odtud se rozšířila do celého světa. Ale v některých klubech už komunikují i v jiných jazycích. U nás v České republice máme několik česky mluvících klubů, hlavně v Praze a Brně. Máme i německy mluvící klub v Praze a rozjíždí se dokonce i kluby, kde se komunikuje ve francouzštině nebo ruštině.
To ovšem znamená, že musíte mít nejen řečnické schopnosti, ale také jazykovou vybavenost. Asi k vám chodí samí intelektuálové.
My jsme určitě klubem pro každého. Samozřejmě tím, že jsme klub, který komunikace v angličtině, tak je nutné mít určitou znalost tohoto jazyka, aby byl člověk jednak schopný sledovat řečníky, sledovat, co se děje, a potom také mít sám nějaký projev. Nicméně je to opravdu pro každého, každý si může vybrat téma, které ho zajímá.
Přiznám se, že jsem našla na internetu názor jednoho z členů ostravského klubu, který hledal příležitost k mluvení anglicky. Klub Toastmaster napřed zavrhl, protože si myslel, že do řečnického klubu nemohou chodit normální lidé. A když tam nakonec dorazil, zjistil, že se sice nemýlil, ale překvapivě je mu tam s nimi dobře. Je to určitá nadsázka, ale dá se tak vnímat i hradecký Toastmaster?
Rozhodně, spousta lidí, když zaslechne slovo řečnický klub, tak má určitý respekt. Ale opravdu podstata našeho snažení je v tom, že se navzájem podporujeme, dáváme si zpětnou vazbu a atmosféra je tam velmi pozitivní. Člověk se nemusí bát. Samozřejmě každý máme komfortní zónu nastavenou nějak jinak a spousta lidí se mluvení na veřejnosti vyhýbá, protože je to spojeno s celou řadou negativních a nepříjemných pocitů. Ale my jsme si toho vědomi, takže se snažíme toto navzájem odbourávat a být si oporou.
Mluvíte o tom velmi zaníceně. Je vidět, že vás to baví a naplňuje. Ale je to váš koníček, protože vaše profese je úplně jiná.
Ano, já se živým psaným slovem, píši technickou dokumentaci k softwaru jako překladatelka.
A manžel?
Já pracuji v charitě, mám na starosti dva projekty. Jedním z nich je Adopce na dálku a druhým projektem je Tříkrálová sbírka.
Jak jste se tedy dostali k Toastmaster klubu? Pamatujete si vaši první řeč, váš první projev?
Já jsem se k Toastmasters dostala už na střední škole v 18 letech, když jsem byla studentkou třetího ročníku. Tehdy jsem vůbec nevěděla, co od toho očekávat. Trpěla jsem takovými těmi klasickými problémy, asi jako každý introvertní středoškolák. Pro mne tedy vystoupit někde před lidmi byla ta největší výzva. Postupně jsem se propracovávala k veřejným projevům.
Manžel to měl podobné?
Já jsem se o Toastmasters dozvěděl, když jsem pracoval v pardubické charitě jako koordinátor dobrovolníků. Velice mě to zaujalo, protože jsem předtím žil jeden rok v Anglii, a když jsem se vrátil, neměl jsem možnost angličtinu používat. Líbilo se mi, že v Pardubicích existuje klub, kde se mluví anglicky. Tak jsem se tam vydal a chodil jsem tam asi dva roky. Potom, co jsme se přestěhovali do Hradce Králové, tak jsme využili, že Toastmasters existuje i tady v Hradci Králové na univerzitě a stali jsme se členy hradeckého klubu.
Určitě už jste činností klubu i částečně ovlivněni a všímáte si prohřešků, když posloucháte něčí veřejný projev. Řekněte nám, co vám vadí nejvíc?
Jedním z klasických prohřešků bývá například to, že řečník nerespektuje situaci promluvy. Například, když uvádím koncert, tak musím přemýšlet o tom, s jakým očekáváním tam přichází publikum. To znamená, ideálně naladit publikum na notu koncertu a nemluvit o ničem jiném, o něčem negativním.
Já jsem myslela, že zmíníte klasické eh nebo rozhazování rukama. To je takový nejtypičtější nešvar, se kterým možná i k vám do klubu začátečníci přicházejí.
Tak to jsou věci, se kterými bojuje každý. I když jsme členy řečnického klubu už několik let, tak i nám se stává, že občas uděláme nějakou řečnickou chybu. Právě proto tam pořád chodíme, pořád se máme co učit.
Originální výuku angličtiny zavedli na základní škole v Ostroměři
Základní škola v Ostroměři, kam chodí 140 dětí, zkvalitňuje výuku angličtiny. Děti cizí jazyk teď baví. Nesedí jen v lavici, ale točí, nahrávají, komunikují s rodilým mluvčím.
Myslíte si všeobecně, že je více těch, kteří umí mluvit nebo těch, kteří mluvit neumí?
Těžko říct. Myslím si, že obecně chybí průprava. Bere se to za samozřejmé, že všichni mluvit umíme, ale je to poměrně velká věda. Hlavně to vyžaduje určitý stupeň osvojení. A abychom si něco mohli osvojit, tak musíme mít trénink. A ten většinou náš formální vzdělávací systém nenabízí.
Někdy to vypadá, že Češi mají z veřejného mluvení mindrák. A roky, kdy se tu muselo mlčet, jsou pořád v nás. Ale slyšela jsem, že když přijdou k vám, tak úplně rozkvetou. Protože u vás je vše založeno na pozitivní motivaci.
Ano, snažíme se dávat si vzájemně pozitivní zpětnou vazbu, pochválit se vždy, když se něco povede, aby člověk měl pocit, že už je v něčem dobrý, že už něco zvládá a má na čem stavět. A vždy se snažíme dát i nějaké doporučení. Aby člen věděl, jak může svůj projev příště ještě vylepšit.
Vy dva se doma chválíte a podporujete v řeči? Zajímalo by mě, kdo má poslední slovo.
Rozhodně se podporujeme a poskytujeme si navzájem zpětnou vazbu.
První mne napadají například počítačoví machři, kteří jsou rádi ve své ulitě, ale někdy z ní musí také vylézt. A potom onen projev není úplně ideální. Jsou to adepti, kteří by potřebovali vaši průpravu?
Rozhodně, ale určitě to není omezené jen na nějaké profese. Mezi námi je spousta lidí, kteří přirozeně netíhnou k tomu brát si vždy slovo, být středem pozornosti. V životě často narážíme na to, že se veřejné řeči přirozeně vyhýbáme. A když už přijde situace, ať už je to na poradě v práci, při obhajobě diplomové práce nebo když potřebujeme pronést nějaký přípitek, tak občas zpanikaříme, protože najednou vůbec nevíme jak.
Jak to tady u vás probíhá? Když za vámi přijdu, tak mi řekněte nějaké téma, o kterém mám povídat, a vy to zhodnotíte drobnohledem?
My zkoušíme různé řečnické dovednosti, zkoušíme připravené projevy. To znamená, že každý má možnost se na to připravit doma předem, předříkat si to například před zrcadlem. Ale trénujeme také improvizované projevy, kdy dostanete nečekanou otázku a musíte na ni zareagovat. Dostanete jednu až dvě minuty na to, abyste řekla něco smysluplného.
A co dělat s projevy nervozity a velkými gesty. Máte na to nějaké fígle, jak tohle odnaučit?
Toastmasters international poskytuje vzdělávací formou určitý ucelený systém, ať už e-learningu nebo tištěných příruček. A jsou k dispozici určité rady a tipy, jak zacházet třeba s nervozitou. Ale srdce toho programu je především v tom, že si to zkoušíme, protože něco si přečíst neznamená, že si to osvojím. Takže zkoušíme modelové situace v naprosto bezpečném prostředí klubu, kde nikdo nikoho nesoudí, neznámkuje. Pouze poskytujeme prostor, a potom, když člověk svou řeč dokončí, tak mu podáme zpětnou vazbu.
Vaše setkání jsou otevřená pro každého. Kdokoliv se rozhodne, že se chce lépe domlouvat, lépe mluvit a vystupovat, tak může přijít?
Ano. Publikujeme každé naše schůzky na webu, takže kdykoliv si mohou zájemci zjistit, kdy je další setkání. Nebo nám mohou přímo napsat přes kontaktní formulář na našem webu.
Říká Hana Homolková, která byla společně s manželem Vojtěchem, naším hostem. Moc děkujeme, že jste si na nás našli čas a přejeme hodně štěstí ve vaší práci.
Děkujeme za pozvání.
Související
-
Jak se naučit cizí jazyk za 3 měsíce? Představujeme vám...
Radioporadna - Ing. Milan Tomeš - nové metody ve výuce cizích jazyků - Jak se naučit cizí jazyk za 3 měsíce? Projekt Prectime.cz - Zajímavá osobnost je Hostem Radio...
-
Rád si hraji. Zůstalo mi to ze skautu, směje se nejoblíbenější fyzikář, vítěz ankety Zlatý Ámos
Do studia Českého rozhlasu Hradec Králové přijeli tři hosté z gymnázia v Dobrušce. Jsou to studenti Veronika Jouklová a Vít Janeček, kteří s sebou přivezli i pana učitele.
-
Nejkrásnější je učit děti, které se učit chtějí. Směje se...
Matematika bývá postrachem nejen na základní škole. Lze ji naučit každého? Jde pro matematiku nadchnout? Co je to Hejného metoda výuky matematiky? A je vůbec zapotř...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
