Knihovna Barunky Panklové v České Skalici má nové nejen jméno, ale i oddělení pro malé čtenáře
V březnu, měsíci čtenářů, navštěvujeme s rozhlasovým mikrofonem knihovny v našem regionu a redaktorka Romana Pacáková se vydala také do českoskalické městské knihovny, kde mají hned několik novinek.
Knihovna Barunky Panklové má nové jméno, protože je svojí polohou přímo předurčená k tomu, aby pečovala o odkaz Boženy Němcové, která prožila dětství v nedalekých Ratibořicích a v České Skalici chodila do školy.
A nejen to. Také dobře pečuje o své čtenáře, o které rozhodně nemá nouzi, jak říká vedoucí českoskalické knihovny Lada Kabelová.
Jsme tu pro každého - to je motto Knihovny Barunky Panklové v České Skalici
Posláním knihovny je získávat, zpracovávat, uchovávat a poskytovat informace, literaturu a další kulturní hodnoty, a to všem, kteří se chtějí rozvíjet, učit, studovat a bavit se podle vlastního výběru.
Čtěte také
Knihovna Barunky Panklové v České Skalici má především pro mladé čtenáře výbornou strategickou polohu na náměstí, přímo naproti základní škole. Otevřeno je už ráno v sedm hodin, takže školáci tam rádi chodí ještě před začátkem vyučování. Odpoledne zase v knihovně tráví volný čas, když čekají třeba na kroužky nebo na autobus.
No a teď, když je dětské oddělení knihovny zbrusu nové a krásně barevné, s množstvím nových knížek, tam děti chodí ještě více.
V přízemí Knihovny Barunky Panklové je oddělení pro dospělé čtenáře, které nabízí zájemcům široký výběr knižních titulů, časopisů a dalších tiskovin. A protože v knihovně je zřízen také variabilní závěsný systém, pořádají tam také zajímavé výstavy.
V současné době mohou čtenáři i návštěvníci knihovny obdivovat fotografie náchodské malířky a fotografky, členky náchodského Ateliéru malířů a grafiků, z.s. Hany Koblížkové-Šálové. Výstava se jmenuje Zajatá v černé a bílé a v Knihovně Barunky Panklové ji můžete navštívit do 10. dubna.
Knihovnu v České Skalici mají už 175 let
Oznámením z kazatelny 27.7.1845 se začíná historie českoskalické knihovny. O její vznik se nejvíce zasloužil učitel Josef Arnošt Kolisko.
Založil školní knihovnu a ta měla sloužit i široké veřejnosti. Základ knihovny, složený většinou z darů, tvořilo 200 knih v 358 svazcích a několik map. Knihovna se v dalších desetiletích několikrát stěhovala.
Válečný rok 1866 přečkala knihovna v nově otevřené budově školy na náměstí.
10 haléřů za půjčení knihy
Například ve 30. letech činilo zápisné do knihovny dvě koruny, poplatek za ztracenou legitimaci padesát haléřů a poplatek za půjčení jedné knihy deset haléřů.
Čtěte také
Výpůjční doba byla čtrnáct dní. Půjčovalo se každou středu od 18 do 19 hodin.
Po roce 1952 se knihovna přestěhovala nejprve do bývalé záložny č.p. 33, poté do Dělnického domu a nakonec do budovy staré radnice.
V roce 1976 se k českoskalické knihovně přidružily knihovny ve Velké Jesenici, Veselici, Velkém Třebešově, Říkově, Zlíči, Provodově a Šonově.
První počítač
Po roce 1989 se začala psát novodobá historie knihovny. Rozšířily se prostory a vzniklo samostatné dětské oddělení s čítárnou a přibyl i první počítač.
Související
-
Jsem ráda uprostřed lidí a tam, kde se něco děje, směje se nová starostka České Skalice
S Českým rozhlasem Hradec Králové se teď vydáme k moři, tedy k tomu našemu východočeskému, k vodní nádrži Rozkoš, na jejímž břehu leží město Česká Skalice.
-
V České Skalici začaly opravy Husova náměstí. Řidiči musí až do podzimu počítat s komplikacemi
Hluk motorové pily, těžká technika nebo nervózní řidiči v kolonách. I tak to může v příštích měsících vypadat v centru České Skalice. Začaly tam rozsáhlé úpravy náměstí.
-
Varhany z 18. století v kostele Nanebevzetí Panny Marie v České Skalici dosluhují a musí se opravit
Poslední velkou opravu varhan v kostele Nanebevzetí Panny Marie v České Skalici provedli odborníci v roce 1940, od té doby se nástroj dočkal jen dílčích drobných zásahů.
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
