Jan Harrach už v roce 1904 zřídil první krkonošskou přírodní rezervaci - Strmou stráň v Labském dole

V 1150 metrech nad mořem s Radkem Drahným, tiskovým mluvčím Správy Krkonošského národního parku. Pod námi je Labský důl a Strmá stráň. Tolikrát citovaná první rezervace v Krkonoších, ale my o ní vlastně mnoho nevíme.

Čtěte také

Krkonošský rok Harrachů! 120 let od vyhlášení první přírodní rezervace v našich nejvyšších horách

„Víme bezpečně, že ji vyhlásil Jan hrabě Harrach v roce 1904. Víme také, že její rozloha byla 60,4 hektaru a vše ostatní je v hlubinách historie ukryto. Navzdory tomu, že jsme se v loňském roce velmi snažili ve všech možných archivech až ve Vídni hledat jakékoliv materiály, které by s touto lokalitou byly spjaty. A nepodařilo se nám nic dopátrat.“

Víme, že hrabě Harrach vyhlásil tuhle rezervaci kvůli původním formám krkonošského smrku, které se tu dochovaly. Pro představu, onen původní, štíhlý krkonošský smrk má takové zvláštní uspořádání větví. Připomínají, řekněme, připažené ruce člověka. Strom tak lépe odolává větru a sníh po větvích snadněji sklouzne, což je výhoda. I výsledek vývoje v těch extrémních přírodních podmínkách.

Stále jde o Smrk ztepilý, jak ale praví odborníci, každá dřevina má v určitých regionech své ekotypy. A tady je to tedy smrk krkonošský. „Když se do těch porostů teď podíváme, tak koukáme téměř do korun velikánů, kteří mají řádově 150 let. Tady v Labském dole sníh zůstává velmi dlouho a námraza má často až fatální vliv na stav zdejších lesů.“

Čtěte také

Ostrov tundry uprostřed Evropy. Magické Krkonoše, jediné místo setkání alpských a severských druhů

„Takže stromy, které tady jsou, potvrdily svoji velkou houževnatost,“ vysvětluje Radek Drahný.

Ani žádné lesnické stezky nejsou. „Přes celý ten porost vede pouze jeden historický chodník. Ten je ale tak zarostlý, že jsem se tady už i sám ztratil,“ usmívá se Radek Drahný.

„Za Labským ručejem, což je podle nás východní hranice původní Strmé stráně, můžeme najít chodník až 1,5 metru široký. Ta cesta je zpevněná, takže je jasné, že ji naši předkové používali ke svážení dřeva na saních rohačkách.“

Ale nezkoušejte sem přijít. „Ta strmost je zcela nezpochybnitelná.“ Jednak byste to nemuseli ve zdraví projít, ale také se sem prostě nesmí chodit. „Právě pro takové lokality dává stále smysl mít v Krkonoších národní park,“ dodává Radek Drahný, tiskový mluvčí Správy Krkonošského národního parku.