Jak se žije v pečovatelském domě s rouškou a bez návštěv? Skvělá parta pořád táhne za jeden provaz

To vše teď skončilo. Život v pečovatelském domě U Jakuba se změnil, společenský ruch utichl. Jeho obyvatelé tráví čas sami, bez návštěv. A navíc přišla povinnost nosit roušky.

Čtěte také

MILION ROUŠEK DO VELIKONOC - to je velká dobrovolnická šicí akce Oblastní charity Červený Kostelec

Když se rozdělovaly první roušky, které se ušily v Červeném Kostelci v rámci výzvy tamní Oblastní charity - Milion roušek do Velikonoc - byl jako první na řadě právě Dům s pečovatelskou službou U Jakuba, řekla redaktorce Romaně Pacákové vedoucí Pečovatelské služby Oblastní charity Červený Kostelec Lenka Vlčková.

Tomu, co teď v souvislosti s nouzovým stavem prožíváme, se čím dál častěji říká „podivná doba“.

A jak těžké to teprve musí být právě pro seniory, kteří jsou označení jako „riziková skupina“, a především pro ty z nich, kteří žijí v domovech pro seniory a už několik týdnů za nimi nesmí přijít na návštěvu jejich blízcí a přátelé.

Život s rouškou v Domě s pečovatelskou službou U Jakuba v Červeném Kostelci|foto: Jan Kordina

Ale jak říká Lenka Vlčková, v pečovatelském domě U Jakuba se všichni pečující snaží, aby neobvyklá situace na jejich klienty dopadla co nejméně. Komunikují s nimi, snaží se, aby měli objektivní informace a vymýšlejí jim pestré aktivity na ukrácení volného času a rozptýlení samoty.

10 je ideální počet roušek pro jednoho obyvatele pečovatelského domu

A také si postupně zvykají na život v pečovatelském domě s rouškou. Seniorům vysvětlili, proč by je měli nosit a jak je správně používat. Díky dobrovolníkům mají roušek dost. Každý senior má svoji sadu roušek, optimální počet je alespoň pět až deset, protože roušky se perou a sterilizují vždy každému zvlášť.

Jsme skvělá parta zvyklá táhnout za jeden provaz

I pro pečovatelky je tato doba náročná a klade na jejich práci ještě další nároky, než ty obvyklé.

Čtěte také

V Domově důchodců Tmavý Důl využívají senioři ke komunikaci videohovory. Je to víc než telefonování!

Pracují ve dvou oddělených směnách a jak říká jejich vedoucí Lenka Vlčková, stýská se jim po celé jejich skvělé partě, protože vždycky byly zvyklé táhnout za jeden provaz.

Ale bohatě jim to vynahrazuje pohoda, kterou se jim mezi seniory i v této náročné situaci daří udržovat, a také vlna solidarity, která se zvedla mezi lidmi venku.

Rodiny klientů i dobrovolníci z řad veřejnosti stále šijí a nosí „K Jakubovi“ roušky a všichni se těší, až se zase setkají.