Jak se žije v pečovatelském domě s rouškou a bez návštěv? Skvělá parta pořád táhne za jeden provaz

7. duben 2020

Už dvacet let senioři v Červeném Kostelci užívají dům s pečovatelskou službou nazvaný U Jakuba. Je tam i ubytovna pro jejich návštěvy, společenská místnost, kde se všichni společně setkávali či reminiscenční tedy vzpomínková místnost, kam za nimi pravidelně na kus řeči chodili třeba bývalí spolužáci nebo děti ze škol a školek, které jim zpívaly, povídaly si s nimi a oni vzpomínali na mládí.

To vše teď skončilo. Život v pečovatelském domě U Jakuba se změnil, společenský ruch utichl. Jeho obyvatelé tráví čas sami, bez návštěv. A navíc přišla povinnost nosit roušky.

Čtěte také

Když se rozdělovaly první roušky, které se ušily v Červeném Kostelci v rámci výzvy tamní Oblastní charity - Milion roušek do Velikonoc - byl jako první na řadě právě Dům s pečovatelskou službou U Jakuba, řekla redaktorce Romaně Pacákové vedoucí Pečovatelské služby Oblastní charity Červený Kostelec Lenka Vlčková.

Tomu, co teď v souvislosti s nouzovým stavem prožíváme, se čím dál častěji říká „podivná doba“.

A jak těžké to teprve musí být právě pro seniory, kteří jsou označení jako „riziková skupina“, a především pro ty z nich, kteří žijí v domovech pro seniory a už několik týdnů za nimi nesmí přijít na návštěvu jejich blízcí a přátelé.

Život s rouškou v Domě s pečovatelskou službou U Jakuba v Červeném Kostelci

Ale jak říká Lenka Vlčková, v pečovatelském domě U Jakuba se všichni pečující snaží, aby neobvyklá situace na jejich klienty dopadla co nejméně. Komunikují s nimi, snaží se, aby měli objektivní informace a vymýšlejí jim pestré aktivity na ukrácení volného času a rozptýlení samoty.

10 je ideální počet roušek pro jednoho obyvatele pečovatelského domu

A také si postupně zvykají na život v pečovatelském domě s rouškou. Seniorům vysvětlili, proč by je měli nosit a jak je správně používat. Díky dobrovolníkům mají roušek dost. Každý senior má svoji sadu roušek, optimální počet je alespoň pět až deset, protože roušky se perou a sterilizují vždy každému zvlášť.

Jsme skvělá parta zvyklá táhnout za jeden provaz

I pro pečovatelky je tato doba náročná a klade na jejich práci ještě další nároky, než ty obvyklé.

Čtěte také

Pracují ve dvou oddělených směnách a jak říká jejich vedoucí Lenka Vlčková, stýská se jim po celé jejich skvělé partě, protože vždycky byly zvyklé táhnout za jeden provaz.

Ale bohatě jim to vynahrazuje pohoda, kterou se jim mezi seniory i v této náročné situaci daří udržovat, a také vlna solidarity, která se zvedla mezi lidmi venku.

Rodiny klientů i dobrovolníci z řad veřejnosti stále šijí a nosí „K Jakubovi“ roušky a všichni se těší, až se zase setkají.

autoři: Romana Joudalová , baj
Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.