Fotbal se hraje pro diváky. Nová aréna je pro nás 12 hráčem na hřišti, říká trenér Votroků Horejš
Hradečtí prvoligoví Votroci mají nového trenéra. Václava Kotala, který z této funkce odstoupil na vlastní žádost ze zdravotních důvodů, vystřídal David Horejš. Ten naposledy v sezóně 2022-23 vedl prvoligový tým Jablonce. Jako profesionální fotbalista má za sebou přes 200 startů v naší nejvyšší soutěži. Na kontě má 9 branek a angažmá v Českých Budějovicích a v Brně.
S fotbalem David Horejš začínal v rodných Prachaticích. Jak dlouho se rozhodoval, když byla možnost trénovat prvoligový fotbalový klub v Hradci Králové?
Ono toho času na rozhodování moc nebylo, což ale možná kolikrát lepší. Jiří Sabou, sportovní ředitel klubu FC Hradec Králové, mi zavolal, že pan Kotal má problém, a zeptal se, jestli bych o to místo měl zájem. Já jsem ale vůbec neváhal, protože Hradec je pro mne zajímavý klub. Jsem moc rád, že jsem tady, ale přeji panu Kotalovi, aby se především zdravotně dal dohromady. A mohl nám pomoci třeba aspoň jako mentor.
Rád jsem jako kluk chodil i na tréninky. Říká se, že když něco děláš rád, tak to děláš dobře. Pro mne byl fotbal úplně to nejvíc.
David Horejš, trenér prvoligových fotbalistů FC Hradec Králové
Slyšel jsem, že jste si přál pana Kotala, až bude zdravotně v pořádku, aby se stal takovou vaší pravou rukou.
Myslím si, že klub s tím tak nějak počítá do budoucna. Musím říci, že jsme se například po zápase s Jabloncem s panem Kotalem bavili, také před utkáním v derby s Pardubicemi. Probírali jsme určité věci, takže já moc rád využiji jeho postřehy, protože je to zkušený trenér a velký odborník. A moc si vážím i jeho podpory, které se mi od něj dostalo.
Čtěte také
Jaké jste měl povědomí o hradeckém mužstvu, když jste nabídku na trenérský post dostal?
Informace jsem samozřejmě měl, protože jak jsem trénoval, tak jsem Hradec sledoval. Vím, že hráli dva roky pod trenérem Koubkem velice dobře. Teď příchodem do nové hradecké arény se to ještě zlepšilo, protože lidé chodí na fotbal, fanoušci jsou tu skvělí a vytváří parádní atmosféru. Hráče znám, takže to byla zajímavá nabídka a jsem rád, že jsem dnes tady. Věřím, že to tak cítí i mužstvo. A uděláme společně vše pro to, aby lidé, kteří chodí na fotbal do nové arény, byli s našimi výkony spokojeni.
Co jste říkal na nový hradecký stadion?
Starý stadion si pamatuji. Když jsem tu naposledy přijel jako trenér, tak jsme měli za lavičkou kopec hlíny. A dnes je to něco nádherného. Myslím si, že hradecký fotbalový klub se výstavbou této arény dostal na úplně jinou úroveň. Takže je to pro mne obrovská výzva, trénovat takový tým. Je prodáno přes 4 tisíce permanentek, což o něčem svědčí. Já jsem zatím v nové aréně zažil jen jeden zápas, a to bylo zrovna derby s Pardubicemi. Bylo tam 9 tisíc diváků a atmosféra byla díky fanouškům fantastická. Já bych si moc přál, aby lidé chodili i na další zápasy, aby tahle aréna byla takovým naším dvanáctým hráčem na hřišti.
Vždy říkám hráčům, že musíme fanouškům něco nabídnout. Lidé si zaplatí za lístek a chtějí něco vidět. A to je naše práce.
David Horejš, trenér prvoligových fotbalistů FC Hradec Králové
Fotbal se hraje pro diváky. Vždy říkám hráčům, že musíme fanouškům něco nabídnout. Lidé si zaplatí za lístek a chtějí něco vidět. A to je naše práce. Samozřejmě se vám vždy hraje lépe, když je stadion plný a lidi fandí. Hradec si prošel tím, že musel hrát své domácí zápasy v Boleslavi, kde na zápasy tolik lidí nechodilo, teď je stadion plný fanoušků, a v tu chvíli je to něco úplně jiného. Věřím, že diváci nám pomohou a poženou nás k dobrým výkonům. I teď v neděli v utkání proti Karviné.
Čtěte také
Jak vy jste se vlastně dostal k fotbalu? Bylo to klasické čutání kluků někde za domem?
Bylo to tak. Bydleli jsme na sídlišti v Prachaticích a se spoustou tamních kluků mám stále velice dobré vztahy. Chodili jsme spolu do základní školy a pokaždé jsme po škole šli hned hrát fotbal. To je sport, který u mne byl už odmalička na prvním místě. Hrál jsem ho moc rád, rád jsem chodil i na tréninky. A říká se, že většinou když něco děláš rád, tak to děláš i dobře. Takže pro mne jako kluka, byl tenkrát fotbal úplně to nejvíc.
Začátky byla tedy v Prachaticích. Pak následovaly České Budějovice?
Přesně tak. Na dětství v Prachaticích moc rád vzpomínám. Hrál jsem tam fotbal od přípravky až do nějakých 18 či 19 let. A myslím si, že tam jsem získal správný vztah k fotbalu. Někdy vám trenéři mohou i vzít chuť do fotbalu, ale já jsem právě v Prachaticích zažil úžasné trenéry, kteří v nás budovali vztah ke sportu. Mám fotbal a celý ten kolektiv okolo, opravdu moc rád. Pak jsem se dostal do Dynama v Budějovicích, což je pro kluka z jižních Čech sen. To byl obrovský krok a jsem rád, že jsem tam tenkrát dostal možnost hrát. Na té nejvyšší úrovni.
Na co nejraději ze své profesionální hráčské kariéry vzpomínáte?
V Budějovicích jsme vlastně prožil celou svoji aktivní fotbalovou kariéru, mimo jeden rok, kdy jsem hrál za Brno, to byly Budějovice ve druhé lize. Takže Budějovice jsou jistě má srdeční záležitost. A vždy to tak bude, protože jsem tam jako mladý kluk začínal na té nejvyšší úrovni jako hráč i jako trenér. Mám k tamnímu klubu vřelý vztah a na tom se nic nezmění. Vzpomínám často na tamní trenéry i spoluhráče. Vzpomínky jsou to krásné a ty vám nikdo nevezme.
Čtěte také
V Budějovicích jste potom také 6,5 roku trénoval. To jste byl snad nejdéle sloužícím trenérem u jednoho klubu u nás, ne?
Na konci aktivní kariéry jsem měl obrovský problém s kolenem. A tenkrát Jirka Kotrba a Pavel Tobiáš mi dali tu možnost, že jsem začínal v tamní budějovické akademii. Chtěli, a myslím si, že to bylo dobře, abych začal úplně odspoda. Začínal jsem jako šéftrenér sportovních tříd, pak jsem trénoval ligové žáky a následně ligový dorost. Potom si mne pan Cipro vytáhl k A týmu jako svého asistenta. Tam vlastně začala má trenérská kariéra. A musím říci, že pan Cipro mi předal opravdu mnoho svých zkušeností. A když potom končil, tak jsem dostal možnost vést A tým. Byli jsme ve druhé lize, což byla asi pro mne výhoda, takže jsme postupně společně mužstvo budovali a dostali jsme se do první ligy, kde už to pak bylo o něčem jiném. A já jsem za tu šanci moc vděčný a myslím si, že jsme tam odvedli kus dobré práce. Rád na to vzpomínám.
Jaký jste si dal cíl, když jste teď přišel do Hradce Králové a nastoupil do rozjetého vlaku?
My jsme si stanovili krátkodobé a dlouhodobé cíle. Mužstvo jsem přebíral narychlo, postavení v tabulce je takové, jaké je, takže krátkodobým cílem je se na každé utkání kvalitně připravit a zvládnout ho vítězně. Jsem u mužstva tři zápasy, první jsme remizovali, druhý vyhráli a třetí prohráli na Spartě. Teď nás čeká doma Karviná. Takže se snažíme poctivě připravit na každé utkání a uvidíme, kam nás to po závěrečném, 30. kole ligy, dostane. Tedy teď máme krátkodobé cíle. A tím dlouhodobým cílem je zvyšovat úroveň naší hry. Abychom se někam posouvali. Je to krásná nová aréna a lidé chodí na fotbal, takže to je pro nás také motivací.
Říká trenér FC Hradec Králové David Horejš. A držíme palce, ať se hradeckému fotbalu pod vaším vedením daří.
Související
-
Fotbalisté Hradce Králové zahájili přípravu na novou sezónu i s navrátilcem Václavem Pilařem
Fotbalistům Hradce Králové začala příprava na novou sezónu. A to i s útočníkem Václavem Pilařem, který se do prvoligového klubu vrátil po 11 letech.
-
Ze škváry na trávníky aneb Do světa s císařovnou fotbalu, naší legendární hráčkou Evou Haniakovou
Do konce fotbalového mistrovství světa v Kataru zbývá necelý týden. A tak jsem jako hosta pořadu Na cestách s Petrem Voldánem pozval legendární fotbalistku Evu Haniakovou.
-
Jako kluk trénoval za války v Sarajevu v dosahu odstřelovačů. Teď učí milovat fotbal hradecké děti
Dnes si budeme povídat o nejpopulárnější míčové hře na světě, tedy o fotbalu. Naším hostem je šéftrenér fotbalové přípravky FC Hradec Králové Mirza Rahimič.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.