Epidemiolog prof. Beran: Poctivé mytí rukou a očkování jsou účinné prevence před žloutenkou typu A

Zjistila jsem, že jsou žloutenky typu od A až do E, to znamená, že jich je více. Můžeme laicky vysvětlit, jaké jsou mezi těmi typy rozdíly?
Žloutenku typu A známe jako onemocnění špinavých rukou. Ta se vyskytuje především u nás v Evropě, ale samozřejmě i jinde ve světě. Velmi podobná tomu je žloutenka typu E, která se ovšem vyskytuje ve dvou variantách, v tzv. Starém Světě, v Asii, a v Novém světě, především v Jižní Americe.

Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc.

je od dubna 2002 ředitelem a vedoucím lékařem Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové. Založil a od roku 2002 do roku 2008 vedl obdobné centrum při Klinice infekčních nemocí Fakultní nemocnice v Hradci Králové. S krátkou přestávkou je od roku 2004 vedoucím Samostatného výukového pracoviště tropické a cestovní medicíny Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze.

Pak je to žloutenka typu B, která se označuje jako infekční žloutenka přenášená krví, žloutenka typu C je onemocnění objevující se především u osob, které používají ke své stimulaci injekční drogy. A žloutenka D je takový nekompletní původce, který dokáže vyvolat úplně stejné příznaky nebo stejnou žloutenku, čili hepatitidu, typu B.

Dnes kvůli zvýšené hygieně děti neonemocní, ale onemocní až později starší osoby, u kterých dochází k relativně těžkému průběhu.
Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc., epidemiolog a vakcinolog

Který z těch typů se vyskytuje nejčastěji v České republice? Je to typ A, ona nemoc špinavých rukou?
Musím říci, že po určitá období to byla hepatitida typu A, která se vyskytovala opravdu hodně. Během doby covidu se to ale dramaticky snížilo, řekněme na desítky případů. A v posledním roce jsme viděli 600 až 700 případů žloutenky typu A.

Čtěte také

Prof. MUDr. Jiří Beran vyvrací a uvádí na pravou míru mnoho omylů a mýtů ohledně virů i naší imunity

Ale musíme si také uvědomit, že žloutenka typu C se vyskytovala například v loňském roce ve 1400 případech, čili jí bylo o trošku více než žloutenky typu A. Ovšem typ C je úzce zaměřen na rizikovou skupinu uživatelů drog, kdežto žloutenku typu A může dostat kdokoliv, kdo není očkovaný a dosud tohle onemocnění neprodělal.

Jak je možné, že tedy opět počet případů žloutenky roste? Může to být třeba i proto, že jsme si za covidu více dezinfikovali ruce, takže se naše imunita trošku změnila?
Já si myslím, že to souvisí. Určitě bylo dodržování hygienických standardů vyšší před, řekněme, třemi lety, než v současné době. A druhou věcí je to, že dříve virovou hepatitidu prodělávaly především děti, u kterých to onemocnění probíhalo skrytě, bez vyjádřených příznaků a ochranu jim to nechávalo na celý život.

Dnes kvůli zvýšené hygieně ty děti neonemocní, ale onemocní až později starší osoby. Čili z tohoto pohledu my najednou vidíme v populaci daleko více onemocnění, i když ve své podstatě jich může být stále stejně. Jen dříve, před 30 či 40 lety jsme to u dětí téměř nediagnostikovali a u starších osob vždy dochází k relativně těžkému průběhu žloutenky, čili je to onemocnění zaznamenáváno.

Děti si často na táboře předají žloutenku, k většímu výskytu pak dojde na začátku školního roku a pak v rodinách se to předává dospělým.
Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc., epidemiolog a vakcinolog

Slyšela jsem spoustu varování, že virus žloutenky typu A je velmi odolný a za běžných teplot může vydržet na površích až několik týdnů. Je to pravda?
Ano, je to pravda, ten virus je velmi odolný a dokáže přetrvávat skutečně i 14 dnů na bankovkách a dokonce několik týdnů na površích předmětů. A to je důvod, proč třeba v hromadné dopravě, při kontaktu s madly, k přenosu onemocnění z člověka na člověka může dojít.

Čtěte také

Vakcinolog Beran: Nejsou až tak rizikové země, jako spíše rizikoví lidé nedodržující žádná pravidla

Ovšem je samozřejmě potřeba také myslet na to, že virus se musí dostat do zažívacího traktu, kudy vstoupí potom do krevního oběhu a do jater, kde udělá zánět jaterní tkáně. Platí tedy stále jednoduchá rada, že před každým jídlem si máme umýt ruce.

Riziko prý stoupá u skupiny osob, kde jsou společné toalety? Nabízí se teď v létě třeba i dětské tábory.
To riziko je tam skutečně velké a u dětí, jak jsem říkal, to onemocnění probíhá velmi často skrytě, bez vyjádřených symptomů. Je velmi typické, že dochází k vzestupu výskytu žloutenky typu A po prázdninách.

Děti si často na táboře předají žloutenku typu A, pak přijdou do kolektivu a do školy, kde dochází k přenosu, takže první případy přicházejí přibližně za čtyři týdny počátkem října. A kulminuje to na konci října. To je typické nejen pro české školy, ale i pro německé či italské. K většímu výskytu dochází se vstupem do nového školního roku a děti to pak v rodinách předávají dál dospělým. Žloutenku šíří nevědomě dál.

Čtěte také

Prof. Beran: Očkování je zátěží pro imunitní systém. Ale dělá se proto, že infekce je zátěží větší

Takže děti nemusejí mít nějaké viditelné příznaky?
Děti povětšinou nemívají viditelné příznaky, bývá to u dětí ve věku do prvního stupně základní školy. Později už těch příznaků přibývá a u lidí nad 40 let vidíme i smrtelná onemocnění.

Jak to tedy podchytit?
Podchytit se to v podstatě nedá, myslím si, že jedinou prevencí, která účinkuje, je dostatečné mytí rukou. Protože mýdlo působí velmi dobře, ničí schránku viru a ten potom není schopen se připojit na buňku ve střevním traktu a tam se pomnožit. Čili prosté mytí rukou velmi pomáhá.

Samozřejmě vysoce účinnou prevencí je očkování, kde stačí aplikovat dvě dávky v rozestupu půl roku až tři roky podle typu vakcíny a podle výrobce, a to očkování zanechá celoživotní imunitu.

Jiří Beran ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Jaké projevy žloutenky se mohou objevit u dospělých? Může to být třeba žluté bělmo, které ale zase může být i projevem jiného onemocnění?
Lidé většinou udávají, že na začátku jsou nějaké zažívací obtíže a horší trávení. Pak se začíná objevovat zažloutnutí bělma, podle toho je možné žloutenku rozpoznat.

Když se potom udělají z krve tzv. jaterní testy, čili testy na přítomnost poškozených buněk, nebo přímo specificky na daný virus, tak se tam dokáží odhalit už protilátky nebo dokonce samotný virus, pokud se použije polymerázová řetězová reakce.

Celou radioporadnu o žloutence, ale také o svrabu, s prof. MUDr. Jiřím Beranem, CSc. z Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové si můžete poslechnout v našem audioarchivu.