Dvojí výjimečnost. Přemýšlivé děti jsou citlivé, pedagog by to měl vnímat a věnovat jim pozornost

Pojďte si úvodem říci, jak bychom nadané dítě definovali?
Každé dítě je určitě něčím nadané, ale na základní škole pozorujeme jejich nadání především v matematice, v jazykových dovednostech nebo v nějakých všeobecných znalostech. A forma nadání se projevuje zejména tím, že tyto děti přemýšlejí jiným způsobem, než třeba běžné dítě, průměrné dítě.

Zbyněk Kašpar a Ivana Hanušová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Někdo si možná řekne, že nadané dítě musí nosit domů samé jedničky a vlastně se ani nemusí moc učit. Ale ono to asi nebude tak černobílé a jednoduché.
Právě, že tohle není úplně pravda. U dětí, které nosí samé jedničky, kolikrát ve škole pozorujeme, že občas třeba také v něčem selžou. Musíme se zaměřit na to, že slovo nadaný znamená spíše přemýšlivý. A tyto děti mají často pohled zaměřen konkrétně na nějaký problém, který se řeší v hodině nebo při vyučování.

Čtěte také

Výchova dítěte s autismem. Čeho si mohou rodiče všimnout už v raném věku potomka?

Dobře, budeme tedy říkat přemýšlivé děti. Aby se jim ve škole a v životě dařilo, vyžadují nějaký speciální přístup? A jak to rozpoznat?
Když to dítě pozorujeme, tak se snažíme na něj nějakým způsobem naladit a zjistit, jakým způsobem přemýšlí. Všimneme si, že má třeba jinak posunuté sociální vnímání, vyhodnocuje situace při běžné komunikaci jiným způsobem než běžné děti. Slova vnímají doslovně, těžko rozlišují nadsázku a ironii. A tam právě může docházet ke konfliktům mezi jejich vrstevníky, ale i s dospělými.

A je otázka, jak na to přijít. Když nám třeba odpovídají na otázku a není to většinová odpověď, která nesplňuje naše očekávání, tak se zeptáme, jak jsi na to přišel? Proč si tohle myslíš? Vysvětli mi to. A můžeme tak zjistit, že dítě vlastně přemýšlí naprosto jiným způsobem.

Čtěte také

Nadaným žákům přizpůsobují některé základní školy výuku a nabízejí takovým dětem speciální hodiny

Bohužel asi ne všude funguje takový individuální přístup. Ale trošku mi to připomíná třeba znaky autismu nebo Aspergerova syndromu.
To se nazývá dvojí výjimečnost. A zase, pokud s těmi dětmi pracujeme už déle, tak se nám jeví, že jich je spousta, kde onu dvojí výjimečnost pozorujeme. Ať už je to nějaká porucha autistického spektra nebo dyslexie či výrazná logopedická vada, která vlastně může i to nadání zakrývat. Takže se třeba někteří pedagogové zaměří na tu slabou stránku. Tím pádem ale pak hrozí, že se to dítě úplně zablokuje a už si to nese s sebou do života.

Veřejnost si může pod pojmem mimořádné nadání představit děti, které jsou úspěšné na střední i vysoké škole. Důležité je ale takové jedince rozpoznat už na prvním, základním školním stupni, protože pak na tom druhém stupni už se to daleko hůře rozkrývá. Děti se uzavírají čím dál více do sebe a může jim být v uvozovkách udělena i nějaká negativní nálepka.

Často také tyto děti nechtějí ukazovat nějakou svoji výjimečnost, aby nebyly vyčleněny z kolektivu.
Nejlépe by měli své děti znát určitě rodiče a podle toho třeba i vybírat školu. To může dítě neskutečně ovlivnit do celého života, jaké učitele potká na své cestě, a to už na prvním vzdělávacím stupni. Ale setkáváme se s tím, že rodiče vlastně vůbec netuší, že mají zvlášť přemýšlivé a citlivé dítě.

Zbyněk Kašpar, Jana Kudyvejsová a Ivana Hanušová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Celou radioporadnu ohledně vzdělávání přemýšlivých a citlivých dětí s učiteli Ivanou Hanušovou a Zbyňkem Kašparem ze Základní a mateřské školy v Novém Městě nad Metují v Krčíně si můžete poslechnout v našem audioarchivu.