Dagmar Ruščáková: Zaspali?

Sledovala jsem stále podrobnější předpověď počasí a klesala na duchu. V sobotu v pět ráno jsem zapnula rádio a slyšela očekávané - sněžení, špatně sjízdné silnice, kamiony stojící v kopcích a nehody většinou ještě nepřezutých aut. Vždyť přece do listopadu zbývalo ještě pět dní!
Ve čtvrt na sedm byly zkoušky odvolány, protože v Hejnicích už ležel sníh. Jak každý ví, na sněhu zůstávají viditelné šlépěje a to je proti zkušebním regulím. Člověk by totiž mohl svému psu napovídat. Tak jsem si dala snídani a poslouchala dál. Netrvalo dlouho a zaslechla jsem z rádia očekávanou hlášku: naši silničáři opět zaspali.
Přiznám se, že mě to naštvalo. „Anglii na ně!“ pomyslela jsem si. Tam na všech silnicích nižších tříd silničáři sníh ignorují a on jim to vrací. Většina lidí se pak klouže tak dlouho, dokud to neroztaje.
Nebo do Norska s nimi! Tam se sice uklízí, ale na silnicích platí základní premisa: za svoji cestu zodpovídáš sám. Pokud nemáš auto vybavené do čehokoliv, co tě může v zimě na silnicích čekat, tak tam nelez. Písek a krátká lopata jsou považovány za samozřejmost i v městských autech.
Naše silnice jsou udržované velmi slušně, když vezmu v úvahu, kolik si můžeme dovolit držet v pohotovosti lidí, pluhů a sypačů. Mohlo by to být samozřejmě lepší a rychlejší, ale kdo by to zaplatil? To ochlazení, sníh a vítr nepřišly nečekaně, dokonce i meteorologové se trefili a varovali dlouho dopředu. Takže je na místě otázka - kdo v tu sobotu vlastně zaspal?