Dagmar Ruščáková: Zase nesněží!
To vám bylo krásně - ty první dva týdny v prosinci! Zima jak vymalovaná - mrazy a sněžení, prostě pohádka. No, spíš mikropohádka. Co to jsou dva týdny na celou zimu? Co opět začalo pršet, nastalo mé obvyklé zimní doufání zoufání, doprovázené prohledáváním serverů zabývajících se počasím v dojemné naději, že někde ta předpověď musí být lepší.
Moje pražská kamarádka jen s nevírou vrtí hlavou: „Co na tom sněhu pořád máš? Jistě, na horách, a v první chvíli i jinde to může vypadat pěkně, ale v podstatě to znamená buď chodníky a silnice po sněhu klouzavé nebo pokryté slanou břečkou a klouzající ještě víc.Hromady špinavého sněhu brání pořádnému parkování, a jak nasněží trochu víc, tak začnou na tratě a silnice padat přetížené stromy a vůbec, je to akorát potíž. Vždyť dokonce ani nelyžuješ!“
No jo, ale taky nežiju na asfaltových chodnících. Nemrznoucí a nezasněžená alternativa zimy pro mě znamená život v bahně. A to doslova. Jak se toto období strašlivě špinavých psů, auta, bot a podlah protahuje, začínám každoročně uvažovat nad tím, kolik výhod má morální bahno velkoměsta, a že klapot podpatků po mokrém chodníku vlastně není tak špatný zvuk.
Ale zatím se ještě naděje nevzdávám, byť předpověď není nijak povzbudivá. Snad zase přijdou mrazivé dny rozjasňující tváře studeným ruměncem, a chumelení změní umolousanou krajinu v zimní pohádku. Ucítím sníh křupající pod nohama, psi si v něm radostně vyválejí kožichy a rostliny zase usnou pod bílou peřinou, která je chrání, přestože sama nehřeje.
Ale něco zahřeje určitě - moje sněhomilné já!
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
