Dagmar Ruščáková: Příležitost dělá jídlo

Je to jen jeden z kvítků bohaté středomořské kulinární kytice, která svými jednoduchými i rafinovanějšími pokrmy okouzlila svět. Mám tuto svěží a většinou i zdravou kuchyni moc ráda. Co mě ovšem tak trochu rozčiluje, je móda shazovat v porovnání s ní tradiční českou kuchyni.
To se nám to kriticky pohlíží na omáčky s knedlíky a husté jíškové polévky, když žijeme v dostatku a víc lidí spíš než hlad řeší problém, jak netloustnout! Jenže podívejme se, z čeho naše kuchyně musela vycházet. A nejde jen orozdílné základní suroviny.
Naše země je prostě podstatně severněji a jídlo muselo nasytit a zahřát ve studených obdobích roku, což u nás znamená v průměru až osm měsíců. Za dlouhé a vyčerpávající zimy, s omezeným množstvím dostupných surovin, byly třeba omáčky a polévky založené na mlécea smetaně, pěkně zahuštěné moukou nebo jíškou, chutnou a především logickou cestou, jak nasytit rodinu. A nezapomeňme, žekvalita jídel české kuchyně je závislá především na způsobu, jakým ji kuchaři vaří - v receptech problém nebývá.
Samozřejmě i česká jídla se dnes dají uvařit zdravěji, než jak to dělaly naše babičky. Navíc si myslím, že dobré jídlo je stejně záležitostí šikovného a poctivého kuchaře, jako příležitosti, při které ho jíte. Když v zimě sundáte běžky před horskou chatou poté, co jste si dali pořádně do těla, tak taky možná radši sáhnete povoňavéhusté bramboračce nebo chlebu se sádlem a se škvarkama, než po rajčatech s bazalkou.