Dagmar Ruščáková: O únavě

Rozněžněle stojím nad postýlkou a dumám nad tím, jak snadno se zdravá mláďata vypořádávají s únavou. Prostě lítají, hrají si, potom najednou dojde energie a následuje spánek. Čistý, osvěžující, rychle navracející síly. Tak trochu si povzdechnu - kdyby to tak člověku zůstalo!
Ono to postupuje nenápadně. Ještě dlouho jeden celkem snadno rozchodí noc prohýřenou, promilovanou nebo - když už není zbytí - proučenou. To rodiče malých dětí se už musí naučit, že každodenní přerušovaný či občas úplně chybějící spánek se okecat nedá, že už tochce změnu stylu. Dobře si pamatuju, že jsem v té době dokázala usnout málem i vestoje, jakmile po mě nikdo minutu nic nechtěl.
Potom ale přijde únava skutečně dospělá. Jak život jde, málokdy je člověk jen ulítaný nebo prostě nevyspalý. Starosti a stres únavu zákeřně prohloubí, a podkopávají léčivý účinek spánku - pokud ho vůbec dovolí. Zdravá strava, dostatek spánku a pohyb na čerstvém vzduchu! To je nepříjemně pravdivá mantra lékařů, která vám možná přijde na mysl až ve chvíli, kdy tupě zíráte na čokoládovou tyčinku a saháte pro nějaký ten energetický lomcovák.
Nicméně bojovat proti únavě se vyplatí. Vezměte si, kolik nenahraditelného času nám užírá a navíc k sobě láká nemoci. Zkuste si do diáře vecpat odpočinek, procházky a radostné aktivity. Také se dvakrát zamyslete nad tím, jestli opravdu - ruku na srdce - musíte stíhat všechno, co jste si naložili. Případně klidně zůstaňte u přísnosti - ale tu relaxaci si předem zapište mezi povinné položky!