Dagmar Ruščáková: Nicnedělání

Zívnu, složím ruce za hlavu a začnu si duchu plánovat. Snídaně bude jako obvykle, polévka je hotová už od včera... Hm, kdybych tak tušila, jaké maso vlastně rozmrazuju, hned bych věděla, co vlastně budu vařit. Uvidíme. Brambory mám na to šup a v ledničce je pořád ta okurka - udělám salát. Na večeři kašlu, namažeme si chleba. Pak ještě nezapomenout vyprat prádlo a večer napsat něco pro pondělní vydání Dedeníku.
Najednou na mě moje vlastní myšlenky vypláznou jazyk - na plánované nicnedělání je to docela slušnej seznam, co? Zamyslím se. Je to nicnedělání nebo není? Neměla bych při nicnedělání třeba celý den ležet na gauči a číst? Tedy... patří čtení do nicnedělání nebo se to už počítá jako nějaká činnost?
V duchu nad sebou potřesu hlavou. Takové pitomosti tady řeším! Radši vstanu a dám se do nějaké práce. Najednou mi dojde, že se do nějaké práce vlastně těším. Zvlášť, když jí není moc a není naléhavá. Když jsem byla před pár dny nemocná a jen se šourala po domě, abych mezi kýcháním udělala skutečně jen to nejnutnější, brzy na mě padla deprese. Nemohla jsem ani ven, bylo to k zbláznění.
Najednou mě napadlo, jak strašně dlouhé musejí být dny pro lidi trvale upoutané na lůžko. Den za dnem, stále stejná rutina, bez možnosti nějaké příjemné změny. Brr. Rázem mi bylo jasné, že o nicnedělání nestojím. Příjemná a lehká činnost podle mého výběru bude to pravé na hezkou neděli! Nicnedělání je nuda.
A tak vám, milí posluchači, přeju krásnou uvolněnou neděli s činnostmi, které vás baví. Ať si osvěžíte duši, protáhnete tělo a potěšíte srdce.